topvip.cz

Druhý díl úspěšné knihy Hvězdy popu, které jsme milovali vydává Nakladatelství Prchal a přínáší dalších sedm osudů interpretů, kteří zazářili v 70. a 80. letech minulého století a mapuje nejen jejich uměleckou kariéru, ale i jejich soukromý život až do dnešních dnů. Můžete se těšit na příběhy těchto zpěváků: Jakub Smolík, Petra Černocká, Vítězslav Vávra, Eva Kostolányiová, Pavel Bartoň, Michaela Linková a Viktor Sodoma. A nechybí ani jejich exkluzivní fotografie z dětství. Portál TopVIP.cz vám z knihy Hvězdy popu, které jsme milovali 2 přináší seriál…

V roce 1973 se Pavel Bartoň mihl i v kostýmním hudebním filmu Noc na Karlštejně, který vznikl na motivy stejnojmenné hry Jaroslava Vrchlického. Film úsměvnou formou vypráví o tom, jak za vlády Karla IV. nesměly ženy na hrad Karlštejn. Přesto tam zamilovaná dívka Alena (Daniela Kolářová) a neméně zamilovaná královna Eliška (Jana Brejchová) strávily jednu noc v pážecím přestrojení. Divácky velmi úspěšný snímek režíroval Zdeněk Podskalský, hudbu složil Karel Svoboda a texty písní vybásnil Jiří Štaidl. Hlavní role si zahráli známí herci jako Vlastimil Brodský, Karel Höger, Miloš Kopecký, Jaromír Hanzlík, Slávka Budínová nebo Jaroslav Marvan, který krátce po natáčení zemřel. A protože se jednalo o film hudební, své role v něm dostali i přední zpěváci. Mimo Pavla Bartoně si ve filmu zahráli a především zazpívali Waldemar Matuška, Karel Hála, Karel Štědrý, Petr Spálený a Viktor Sodoma. Hlavním hitem se stala ústřední melodie Lásko má, já stůňu v podání Heleny Vondráčkové. Písničky z Noci na Karlštejně vyšly na elpíčku jako soundrack z filmu, což byla v socialistickém Československu věc nevídaná. Samotný snímek měl premiéru v červenci 1974 a v kinech jej tenkrát vidělo bezmála půldruhého milionu návštěvníků. Ostatně, dodnes se těší velkému diváckému zájmu. Vyšel na DVD a každoročně se objevuje i na televizních obrazovkách. „Byla to naprosto epizodní role, v níž jsem zazpíval jen dvě věty, které byly součástí písničky, ve které zpíval skoro každý. Přitom dodnes mi lidé po odvysílání říkají, že mě viděli v televizi, jako kdybych tam hrál hlavní roli,“ směje se Pavel Bartoň, který v Noci na Karlštejně hrál bez brýlí.

Od té doby si ovšem ve filmu už nikdy nezahrál ani nezazpíval, i když krátce po natočení Noci na Karlštejně absolvoval konkurz na hlavní roli do hudebního filmu Hvězda padá vzhůru. „Dělal jsem kamerové zkoušky, opět bez brýlí, a mou partnerkou byla Libuška Šafránková. Mezi dalšími adepty byli Aleš Ulm, Jaromír Hanzlík, Karel Gott a Jitka Molavcová. Nakonec to dopadlo, jak muselo, a ve filmu si zahrál Karel s Jitkou,“ přiznává Pavel. Víc jak dvouhodinový snímek Hvězda padá vzhůru režiséra Ladislav Rychman s hudbou Ladislava Štaidla a texty písní jeho bratra Jiřího byl moderní muzikálovou parafrází na motivy klasické hry J. K. Tyla Strakonický dudák, která se odehrává v současnosti. Ze Strakonického rodáka Švandy se nestává dudák, ale hvězda pop music. Hlavní roli Švandy, který na čas podlehne svodům »velkého města« a snadného úspěchu ztvárnil již zmíněný Karel Gott. Jeho osudovou dívku si v hudební komedii zahrála Jitka Molavcová a v dalších rolích se objevily herecké hvězdy jako Josef Somr, Jiří Sovák, Zuzana Kocúriková, Jana Šulcová, Libuše Švormová, Vladimír Ráž nebo Josef Hlinomaz. A z filmu vyšel rovněž soundtrack v podobě LP desky.

Spolupráce s mnichovskou Ariolou v roce 1973 nedopadla podle původních plánů a Pavlu Bartoňovi po ní zůstaly jen dva singly a jméno. „Jejich producent uslyšel mé první zkušební snímky, které jsem si natočil sám v Supraphonu. Vymysleli mi polohu, která se přibližovala k vážné muzice a tehdy nebyla obvyklá. Na prvním singlu jsem měl zpívat úpravu Čajkovského klavírního Koncertu B moll a píseň Konec milování, v jejímž refrénu se ozývá motiv z Leoncavallových Komediantů Směj se, paňáco. Měl jsem být první vlaštovkou stylu, v němž se měly upravit do vyššího populáru skladby vážné hudby, což se stalo v posledních letech velkou módou. Když jsem požádal na Pragokoncertu o svolení k výjezdu na natáčení do Mnichova, vyžádali si, co budu zpívat, a rezolutně mi natáčení Koncertu B moll na první singl zakázali s tím, že to můžu natočit až na druhou malou desku. Tím se začala má mnichovská produkce hroutit, protože nemohli zrealizovat šok, kdy by zpěvák podobný Gottovi, který byl už tehdy v německy mluvících zemích velmi populární, nazpíval věc z vážné muziky. Nakonec jsem na první singl natočil v němčině skladby Má, má tě rád od Lese Reeda a Píšťala a hůl Karla Svobody, kterou kdysi zpíval Gott. Na singlu Arioly byla ale pojata ve zcela jiném zpracování a já ji kdysi nazpíval v Supraphonu jako jednu ze svých prvních zkušebních písniček. Až jako druhý singl vyšel Koncert B moll a Konec milování, ale moment překvapení se už nekonal a neobjevil se ohlas, jaký firma předpokládala. V neposlední řadě začala mít mnichovská Ariola finanční problémy a naše další spolupráce padla,“ říká Pavel Bartoň, kterého už později žádná zahraniční gramofirma nekontaktovala. Pouze v roce 1975, když vystupoval na festivalu v polských Sopotech a ve Splitu, mu vyšla v Polsku společná EP deska s Marií Rottrovou, na níž měl dvě česky zpívané písničky Je to málo a S ní.

Jak dnes Pavel Bartoň přiznává, jeho největší sláva trvala dva roky, během kterých si vrchovatě užil nejen koncertování a natáčení v rozhlase a televizi, ale i nebývale velké popularity. Pro svůj podobný hlas s nesmrtelným Zlatým slavíkem Karlem Gottem byl k němu neustále připodobňován a někteří jej dokonce označovali za jeho nástupce. „Byl jsem podobný Gottovi a všichni mě chtěli. Až s odstupem času si člověk uvědomí, že to vlastně byla moje zkáza. Měl jsem šíleně bombastický začátek a během půlroku jsem byl úplně všude, což hrálo později v můj neprospěch. Já jsem to ale nemohl ničím ovlivnit a jen se vezl v rozjetém rychlíku. Byl jsem nový, naprosto nezkušený, a když jsem dostal nějakou nabídku, ve své naivitě jsem ji přijal,“ prozrazuje Pavel Bartoň a přiznává, že na písních Karla Gotta vyrostl. „Zpočátku lidé z Gottova týmu Karla zlobili poznámkami, že jej brzy nahradím, ale snad si z toho nic nedělal. Podobný hlas barvou i témbrem a podobný způsob interpretace jako má Karel je mi daný a vrozený, s tím, bohužel, nic nenadělám. Když jsem se snažil dostat do jiné polohy, nebylo to ono, protože jsem se v ní necítil dobře. Nikdy jsem nebyl Karlovou kopií a vždy jsem říkal, že nejsem druhý Gott, ale první Bartoň. S Karlem se znám, ale nikdy jsme se nekamarádili. Když jsem v roce 1975 odešel od Ivo Pavlíka, nabídl mi, abych zpíval sbory v jeho orchestru. Měl jsem zpívat druhý hlas na jeho koncertech, aby posluchači slyšeli zpívat dva stejné hlasy a přitom to mělo vypadat, jako by zpíval Karel sám. S díky jsem odmítl a zpíval dál za sebe,“ říká dnes Pavel Bartoň. K fámám, že jej z médií a edičních plánů Supraphonu, kde již nepůsobil jeho otec, údajně dostali právě Gottovi lidé, aby se zbavili nebezpečné konkurence, se nechce ani dnes vyjadřovat.

Spolupráce s Ivo Pavlíkem a Věrou Špinarovou z Ostravy začala po Pavlově účasti na Děčínské kotvě 1973 a trvala dva roky. Během ní si Pavel Bartoň zazpíval s Věrou i několik duetů, ale žádný z nich nevyšel na deskách. „Najednou jsem se ocitl mimo Prahu, což mi velmi vyčítali na Pragokoncertu, kde mi začali dělat naschvály, aby se naše spolupráce zhroutila. Ivoše s Věrou zastupovalo Krajské kulturní středisko Ostrava a mně Pragokoncert, a proto se musely vypisovat dvoje smlouvy a všechno bylo neuvěřitelně komplikované. V Praze jsem ovšem žádnou nabídku nedostal a proto jsem jezdil do Ostravy,“ přiznává Bartoň, který vystupoval rok se svým půlhodinovým blokem v programu Věry Špinarové jako host, a dodává, že společně navštívili i exotickou Kubu. Když v roce 1974 čekala Věra s Ivo Pavlíkem syna Adama, stal se Pavel Bartoň hlavní hvězdou kapely. „Jako zvukař s námi jezdil Zdeněk Mann, který si občas i zazpíval. Nakonec jsme postavili speciální program s úpravami písní skupiny Beatles v angličtině a češtině a spolu se dvěma baletkami a jedním baleťákem vyrazili na měsíční turné do Sovětského svazu,“ ohlíží se Pavel. V SSSR vystupoval už o rok dříve: zpíval jako jediný z tehdejšího Československa v programu Melodie přátel, s nímž jezdili po Sovětském svazu po dva měsíce mladí zpěváci ze socialistických zemí. „Tehdy jsme tam vystupovali v narvaných mnohatisícových sportovních halách, což mě fascinovalo,“ vzpomíná dnes s nostalgií. Po návratu z mateřské dovolené Věra Špinarová přitvrdila, skupina prošla personálními změnami, a protože se Pavlu Bartoňovi už nechtělo neustále dojíždět do Ostravy, rozhodl se v roce 1975 vrátit zpět do Prahy.

Foto: www.nakladatelstviprchal.cz / kniha Hvězdy popu, které jsme milovali 2