„Napiš na malý papírek své přání a pak je stoč do ruličky. Červenou bavlnkou ho obtoč a připevni hned zkraje na ocas papírového draka se střapci. Když si budeš přát od srdce a dokážeš o svém tajném přání pomlčet, určitě se ti splní.“
Usmála se na synka maminka a podala mu malý zápisníček. „Je to pravda, mami?“ zeptal se nadšeně drobný chlapec s plavými vlásky a okamžitě sáhl po zápisníku. „Je. Já věřím, že je, synku. Když jsem byla malá, často jsme si podomácku vyráběli papírové draky. Byla to zábava. Celý rok jsme se těšili na podzim, kdy přivane silný vítr, a my vyrazíme na pole. Několik dnů jsme sháněli ten nejlepší materiál, aby byl náš drak pevný a zároveň i krásný. Hodiny jsme trávili přípravami, střiháním, lepením a malováním. Často jsme také vymýšleli různé tvary, ale nakonec jsme přišli na to, že klasický drak, jak ho všichni známe z kreslených obrázků je stejně nejlepší.“
„Myslíš jako tenhle můj, trochu pokřivený, mami?“ „Ano, přesně tak. Tvůj drak je překrásný a vůbec nesejde na tom, že je malinko křivý. Je zkrátka jedinečný a v tom je jeho kouzlo. Uvidíš jak krásně a vysoko poletí.“
Maminka pohladila synka po tváři a pobídla ho: „Tak už víš, jaké si napíšeš přání?“ Chlapec se chvíli zamyslel a pak se šibalsky pousmál. „Vím. Už vím. Ale pořád si nedovedu vysvětlit, jak to ten drak udělá. Jak mi to přání vyplní?“ zeptal se zvědavě chlapec.
„No, vlastně drak ti ho sám od sebe nesplní. Víš, je to spíš taková kolektivní práce. Vzpomeň si, že ještě včera žádný drak neexistoval. Byl jen hromádkou barevných papírů, špejlí, provázků a jiných komponentů. A ty ses rozhodl, že z této hromádky vyrobíš krásného draka. Věnoval jsi mu svůj čas, své myšlenky, svou píli a nadšení. A vytvořil jsi opravdu něco úžasného. Podívej, jak je nádherný, i on má radost z toho, že existuje.“
Chlapec si znovu svého trochu křivého draka prohlédl, narovnal mu dlouhé střapečky na bocích a ještě trochu protáhl úsměv. Náhle mu už tak křivý a nedokonalý nepřipadal. „Vlastně je vážně hezký, mami, už se mi taky líbí,“ zaradoval se chlapec.
„A jak to je teda s tím přáním, mami?“ dožadoval se odpovědi. Mamince se v očích blýskly dva plamínky, byla nadšená, že může synkovi vyprávět o drakovi a přáních. „Víš, všichni, kdo existují, tu mají nějaký úkol, nějaké poslání. A stejně tak i tvůj drak. Protože jsi ho s radostí vyrobil, jeho posláním je předat tvé přání obláčkům.“
„Aha, tak to musím mít dlouhý provázek, aby mohl vyletět co nejvýš!“ zamyslel se chlapec a pak se s vážnou tváří podíval na maminku: „Ale jak to udělá? Jak předá moje přání obláčkům, když nemá ruce? A neumí ani mluvit, proto ho obláčkům neřekne. A i kdyby mluvit uměl, tak by ho stejně nemohl vyslovit nahlas, protože to by pak už přání nebylo tajné a nemohlo by se mi splnit,“ povzdychl si chlapec a upřeně se zadíval na maminku. „Tak jak to vlastně funguje, mami?“
Maminka se široce a nahlas usmála a řekla: „Někdy nemusíme znát všechny detaily. Někdy dokonce nemusíme ani rozumět tomu, co se děje. Důležité je věřit, že je to možné a že se tak stane, víš? Ale já ti samozřejmě povím, jak to ten drak udělá. Napíšeš si přání, obtočíš ho červenou bavlnkou a připevníš ho na místo prvního střapečku. Pak dráčka poprosíš, aby vyletěl co nejvýš a předal tvoje přání. On už bude vědět sám, co má udělat.
Většinou se nejdříve trochu rozlítá, občas i spadne, to abys věděl, že i draci umí být občas tvrdohlaví. Ale když mu domluvíš a chvíli vytrváš, pak náhle ladně vzlétne k nebesům, zakrouží nad tebou a dá ti znamení, že můžeš povolit svůj provázek. A pak už uvidíš, jak s větrem stoupá výš a výš. Když už bude hodně vysoko, začne se napínat a ty ho musíš pořádně držet oběma rukama. Bude se třást a třást až ze stočeného papírku vytřepe slova tvého přání do větru a větřík je všechny pochytá. Schová si je do kapsy, aby je nepoztrácel, a odvane s nimi z dohledu. Až přijde ten správný čas, tvé přání se splní.“
Chlapec bedlivě naslouchal každému maminčinu slovu a v rukou nedočkavě mačkal připravený papírek a dřevěnou tužku. „Mami, to zní dobře! A vůbec se to nezdá složité,“ podivil se chlapec. „Jen potom nechápu, proč není nebe plné takových papírových draků!“
Maminku chlapcova slova trochu zaskočila a tak chvíli přemýšlela, co mu odpoví. A pak klidně a láskyplně řekla: „Možná je to proto, že lidé mají spoustu přání. Každou chvíli si přejí něco jiného. A tak je pro ně snadnější si o svých snech a přáních jen povídat než aby pro ně něco udělali.“
„Třeba vyrobili papírového draka?“ „Ano, třeba,“ usmála se maminka. „Tím, že jsi ho vyrobil, jsi už udělal první krok. První, ale ten nejdůležitější ke splnění tvého přání. A teď máš své přání vymyšlené a držíš si ho v sobě. Záleží ti na něm. Za chvíli si ho napíšeš na papír a předáš ho dráčkovi. Půjdeš s ním na pole a naučíš ho lítat. Když vytrváš, vše pak půjde samo. Vždyť teď už znáš jeho poslání.“
Mezitím co maminka vyprávěla, dopsal chlapec na papírek své přání a obtočil ho červenou bavlnkou. Sevřel ho do dlaně a běžel k mamince. Prudce jí objal a tisknul se v její náruči. Mamince ukápla slza štěstí a vzpomněla si na to, jak kdysi ona sama běhala s ostatními dětmi a papírovými draky po strništi a věřila, že podzimní vítr zachytí její přání, vloží ho do kapsy, aby se neztratilo, a pak ho odnese z dohledu výš a výš k nebesům…
O autorce:
Jana M. Brůžková je obyčejná usměvavá holka z Valašska, motivační koučka osobního rozvoje a také spisovatelka, kterou však v životě potkalo mnohé. Třeba i to, že ji před léty lékaři diagnostikovali rakovinu lymfatických uzlin ve druhém měsíci těhotenství. Jana se rozhodla bojovat a svůj boj se zákeřnou nemocí vyhrát. V průběhu nemoci porodila zdravého syna a teprve poté podstoupila razantní léčbu. V posteli – vleže, na oddělení JIP FN Ostrava Poruba – začala psát do svého zápisníku v tvrdých deskách pro svého syna knihu, pohádkový příběh Skřítkové. Knihu se jí podařilo dopsat do konce a ona se uzdravila. Nedávno tento pohádkový příběh vydala, část výtisků věnovala prostřednictvím Oddělení dětské hematologie a hematoonkologie FN Ostrava a sdružení Haima Ostrava z.s., onkologicky či jinak vážně nemocným dětem a zbývající část knih je v prodeji. Část zisku z jejich prodeje podpoří onkologicky či jinak vážně nemocné děti tohoto oddělení.
Knihu Skřítkové můžete zakoupit v knihkupectvích nebo u Jany M. Brůžkové (i s věnováním) na e-mailové adrese: JMBruzkova@gmail.com
Více infa: www.projektskritkove.cz
Facebook: https://www.facebook.com/jmbruzkova?ref=br_rs
Foto: Jana M. Brůžková
