Spousta nečekaných odhalení je v nové knize Hvězdy popu, které jsme milovali, která se nyní objevila na knihkupeckých pultech a zcela netradičně i v trafikách. Životní i umělecké příběhy sedmi pěveckých hvězd 70. a 80. let minulého století vydalo nakladatelství Petr Prchal v nové edici Gram. V první knize si můžete přečíst velmi otevřené a upřímné zpovědi Michala Davida, Heidi Janků, Petry Janů, Miroslava Dudáčka, Júlie Hečkové, Petra Sepešiho a Pavla Rotha. V jejich příbězích se ovšem objevuje i spousta dalších zpěváků a pikantérií. A nechabí ani slovenská Slavice Marika Gombitová! V knize se objevují hned dva její dosud neznámí nápadníci! Textař a spisovatel Ondřej Suchý, mladší bratr Jiřího Suchého, který založil Divadlo Semafor a zpěvák a muzikant Peter Hečko, starší bratr zpěvačky Júlie Hečkové.
Přestože Marika Gombitová upadá do zapomnění a se světem již málem deset let nekomunikuje ani jí nikdo neviděl, v zajímavé knížce Hvězdy popu, které jsme milovali na Mariku zavzpomínal Ondřej Suchý, jenž byl ve druhé polovině 70. let spolu se zpěvákem Miroslavem Dudáčkem na Bratislavské lyře. A tenkrát tam soutěžila i Marika Gombitová. „Mirek Dudáček mi zpíval na Bratislavské lyře písničku Už nikdy sám. Tam jsem ho měl možnost blíže poznat a musím říct, že mě okouzlil; byl nesmírně zábavný, takový veselý skřítek, živel, holky na něj letěly. Hudbu k té písničce složil Aleš Sigmund a nic nevyhrála, ale my si tam spolu užívali života asi tři dny.
Čuměl jsem, jak to na takovém festivalu chodí, tedy myslím ten společenský cvrkot. Společensky unavený Juraj Kukura na terase hotelu, ve kterém jsme bydleli, házel při rautu sklenky od šampaňského do bazénu, krátce na to jsem se ocitl v jakémsi nočním klubu a zakoukal se tam do půvabné, temperamentní Mariky Gombitové. Trošku jsem po ní vyjížděl, bohužel jsem se coby tanečník-nemehlo nemohl dostat dál, než že jsem si s ní povyměňoval pár pohledů, kterým chyběla pointa,“ vzpomíná v knize Ondřej Suchý.
To muzikant a zpěvák Peter Hečko byl úspěšnější! „V době Maričiných i mých pěveckých začátků, ve druhé polovině sedmdesátých let, jsme se dobře znali a párkrát i osobně setkali. V novinách dokonce jeden redaktor po nějaké akci, kde jsme společně vystupovali jako mladí zpěváci, o nás dvou napsal, že jsme se na pódiu prezentovali způsobem, jako kdybychom tam odjakživa patřili. Potěšilo mě to, protože jsem už tenkrát považoval Mariku za osobnost a budoucí hvězdu. Vlado Kolenič, vedoucí skupiny Taktici, tenkrát dokonce uvažoval o spolupráci: Taktici – Marika Gombitová – Peter Hečko. V den, kdy Marika s Modusem vyhrála Bratislavskou lyru s písničkou Študentská láska, bylo ovšem jasné, že po tomto úspěchu zůstane dlouho v týmu lidí, se kterými začínala a později i dosáhla své vrcholy,“ říká Peter Hečko v knize Hvězdy popu, které sme milovali. A o tom, že se slovenskou slavicí prožil v semdesátých letech i krátkou love story, ovšem jako správný gentleman pomlčel.
Jeho sestra Júlia Hečková byla často k Marice přirovnávána a označována za její nástupkyni. „V letech 1977–1981 jsem chodila na střední školu uměleckého průmyslu. V té době se na scéně československé pop music objevil Modus a dostal se do povědomí lidí původní tvorbou. Byl to v podstatě velký převrat, protože do té doby zpívali zpěváci hlavně převzaté hity ze zahraničí. Modus se svými sólisty – Marikou Gombitovou, Miro Žbirkou a Jánem Lehotským – otevřeli cestu původní slovenské tvorbě a vlastně hned po nich nastoupila generace 80. let – Elán, Müller, Dubasová, Tublatanka, Vidiek, Metalinda i já s bratrem. Když jsem chodila na střední školu, bylo pro mne velkým zážitkem období Bratislavských lyr. Celá Bratislava tím festivalem žila.
Chodila jsem tam každý večer a vzpomínám, jak se mi Marika Gombitová velmi líbila, když dostala Lyru za Vyznanie. Bohužel později, když jsem už zpívala i já, jsme se nikdy osobně nesetkaly,“ vzpomíná v knížce na slovenskou nejpopulárnější zpěvačku všech dob Júlia Hečková.
Foto: www.hvezdypopu.cz , www.nakladatelstviprchal.cz , www.semanovice.cz
