Právě vychází soundtrack k filmu Bony a klid 2 s muzikou a písněmi Ondřeje Soukupa a skupiny Frankie Goes To Hollywood. Soundtrack obsahije jak nové písně z Bony a klid 2, tak i kultovní skladby z původního alba Bony a klid (Dirty Money), které tak vychází poprvé na CD a také v digitální podobě. U příležitosti vydání CD na oba filmy a vznik písniček zavzpomínal právě Ondřej Soukup.
„Když mi na podzim roku 1986 zazvonil telefon, tam se ozval režisér Vítek Olmer a nabídl mi, abych mu napsal hudbu k jeho novému filmu Bony a klid, tak jsem zešílel radostí. S Vítkem jsem dělal dva roky před tím svůj první celovečerní film Druhý tah pěšcem a měl jsem velmi rád jeho filmové vidění i způsob práce. Bony a klid byl v té době naprosto výjimečný film, protože se dotýkal celospolečenského tématu veksláků, valut, bonů a vůbec způsobu života těchto podnikavých chlapíků, o čemž se tehdy oficiálně nemluvilo, ač to každý věděl. Pro film se podařilo získat jakýmsi zázrakem za jednu libru dvě slavné písně od britské skupiny Frankie Goes to Hollywood, Relax a Power Of Love. (Ve filmu Bony a klid 2 jsou také, ale jejich cena byla mnoho tisíckrát vyšší). Mým úkolem bylo napsat další písně, které by mohly hrát vedle těchto světových hitů. »Krásný« úkol. S našimi interprety a jejich někdy lepší, někdy horší angličtinou, jsem mohl nahrát písně do druhého plánu, jako hudba z rádia, v baru atd… Bylo mi ale jasné, že na písně hrající klipovým způsobem ve filmu – to znamená naplno jen hudba, bez ruchů – potřebuji rodilé mluvčí, hodně dobře zpívající. V tehdejším Československu samozřejmě nikdo takový nebyl k sehnání a tak jsem poprosil svého kamaráda Borka Severu, žijícího v Západním Německu, jestli by mi nemohl pomoci. Borek se částečně pohyboval v hudebních kruzích a nabídl mi tři Američany z Frankfurtu – černou Silvii Brown, ještě černějšího Charlese Shaw a bílou Dianu Green. Barrandov jim dal každému, myslím, asi tři tisíce korun (já měl za celý film 12.000 Kčs) a oni přijeli, asi trochu ze zvědavosti, za Železnou oponu. S Charlesem a Silvií jsem nahrál ve studiu Supraphonu v Hrnčířích tři písně – Hold me baby, I leave it up to you a Right on my pillow. Oba byli skvělí a nesmírně inspirující, obzvlášť Charles. S ním jsem pak všechny tři písně mixoval. Všichni, včetně techniků, ze studia utekli, protože jsme hudbu pouštěli strašně hlasitě. Charles říkal, že to tak musí být a ještě při tom tancoval, byl totiž taky neskutečně dobrej tanečník. O pár let později se vyznamenal, když vytroubil novinářům, že to je on, kdo zpívá za Milli Vanilli. Myslím, že jejich manažer Frank Farian mu dával za nahrávky pár marek a oni brali statisíce. Jeho to naštvalo a tak způsobil pořádnej skandál, Milli Vanilli museli vrátit cenu Grammy a v podstatě skončili. Třetí Američanka, Diana Green, nazpívala jen jednu píseň, Gay town. Chtěl jsem s ní toho nahrát víc, ale nešlo to. Měla s sebou nějakýho strašně žárlivýho Němce, kterej jí pořád radil a do všeho kecal, tak jsem to vzdal. Zbylé písně nazpívali Jirka Korn, Hanka Křížková, Petra Janů, Petr Kotvald a Michal Penk. Všechny jsou na sountracku, jsou to opravdové »osmdesátky«. Ve filmu některé hrály jen pár vteřin, ale takový je občas osud písní a často i filmové hudby.
Zajímavý také byl mix celého filmu. Při nasazování hudebního pásu – ve střižně u Ivanky Kačírkové – jsme mohli použít jen jednu zvukovou stopu. Zkusili jsme hudbu střihnout naostro se začátkem obrazu a zakončit ji také natvrdo s koncem obrazu, pod kterým měla hrát. Žádné předsazení nebo přetáhnutí, aby se mohla zesílit a pak zeslabit. Tenhle způsob práce s hudbou nás všechny fascinoval, filmu dával nesmírnou dynamičnost a agresivitu. Při mixu jsme pak s Vítkem přemluvili zvukového mistra pana Moudrého, aby to tak nechal. Dalo nám to dost práce.
Film měl vůbec dost krušnej osud. StB vtrhla do střižny a zabavila tam kus filmu, na kterém si policajti zkoušeli v průchodu džíny a měli červený trenky. Soudruh Císař Vítkovi nařizoval vystřihnout záběry, kde má policajt na detailním záběru utrženou frčku. Olmer se na něj vykašlal a ve filmu záběr zůstal. Film chtěli komunisti stejně zakázat, ale někdo ho přepsal na videokazetu (říká se, že řidič, který pás vezl z laboratoří, se zastavil v nějakém kině a tam to na videokameru nahrál) a půl národa ho v hrozných kopiích viděla. Tak to nakonec komunisti vzdali.
O pokračování filmu s názvem Bony a klid 2 se mluví posledních deset let. Leč konečně se ho chopila NoGup agency a film vznikl. Scénář napsal Vítek Olmer a film také režíroval. Připadalo mi to hodně velké déjà vu, když jsem se na pracovním střihu po dvaceti sedmi letech díval na představitele veksláků. Jsou tam všichni, až na Tomáše Hanáka, jehož role se v prvním díle zabila. Ve filmu je samozřejmě hudba od Frankie Goes to Hollywood. Já jsem pro film napsal několik písní a je tam i scénická hudba, která v jedničce nebyla. Tento díl ji ale vyžadoval. Jednu z písní, I Love You, nazpíval Matěj Ruppert. Mám ji od něj nazpívanou ve dvou verzích, jedna je jen anglicky a druhá je napůl česky a napůl anglicky. Český text napsala Gábinka Osvaldová a anglický Vráťa Šlapák. Matěj se češtině strašně bránil, žádnou píseň, myslím, česky zatím nenazpíval a strašně trpěl, když se slyšel zpívat ve svém rodném jazyce. Nakonec se mi ho podařilo přemluvit, abych mohl dát na CD anglickou i česko-anglickou verzi. Děkoval jsem za to pak nebesům, protože kdyby použil právo veta, které ode mne dostal před nahráváním, tak by mi puklo žalem srdce. Zpívá i česky totiž nádherně! Bohužel ve filmu je jen asi čtyřicet vteřin této písně a to je zrovna anglický refrén. Další píseň s názvem Little Happy nazpívalo zjevení, které si říká Ezy. Vlastním nevídaným jménem Ezdráš Hýbl. Napsal mi asi před půl rokem na facebookovou stránku, kam skoro nechodím. Chtěl po mně text a to mě docela zaujalo, tak jsem mu napsal, jaké moje texty se mu líbí. (Jsem skladatel a ne textař, pro jistotu….) Asi ho pak někdo kop do hlavy, poslal kajícnou omluvu a přiložil jakousi píseň, kterou zpíval dost dobře, a že by strašně rád, kdybych pro něj něco složil. Tak jsem ho nechal nazpívat píseň, kterou už jsem měl hotovou v demo verzi. S kamarádem k ní napsali text, kde použili Little Happy. To jsem vymyslel já a zpíval jsem to v demosnímku. Je to anglicky sice blbost, ale konzultoval jsem to s Anglií a prý je to roztomilá blbost a jde to. Výsledek mě nadchnul a tak milý Ezdráš – tedy Ezy ze Šumperka – zpívá ve filmu dost podstatně. Na soundtracku jsou i písně jiných interpretů – Boldy, Nightwork.
Jsem strašně rád, že se podařilo získat práva na všechny písně, jak zahraniční tak tuzemské, a tento soundtrack s hudbou, která zní v Bony a klid a Bony a klid 2, vychází. První vyšel na vinylu ještě před revolucí v roce 1989. Tedy dva roky po premiéře filmu. To byla tehdy normální rychlost státního Supraphonu. Digitálně vydat se ho pak nepodařilo, vždycky chyběla nějaká práva nebo licence. Tak konečně.“
Na snímku Ondřej Soukup a Charles Shaw ve studiu Supraphonu při nahrávání hudby k filmu Bony a klid v roce 1986.
Foto: Supraphon, archiv Ondřeje Soukupa
