K nedožitým devadesátinám Hany Hegerové vyšla exkluzivní kniha

Tři měsíce po odchodu Hany Hegerové (†89) vyšla k jejím podzimním nedožitým devadesátinám kniha Královna šansonu. Mimo uměleckého a životního příběhu naší nejznámější šansoniérky přináší i vzpomínky jejích kolegů, kompletní diskografii a stovky mnohdy dosud nepublikovaných, fotografií.

Hana Hegerová nebyla jen zpěvačkou, ale uměla básnickým textům vdechnout život jako málokterý interpret. Slova, která jdou mnohdy až na dřeň života, uměla dokonale prožít a prožitek přenést na posluchače. Byl to její dar vycházející nejenom z genetické výbavy, ale především z životních zkušeností. V podání šestnáctileté zpěvačky by takové písně nemohly mít sílu a obsahu bychom nevěřili.

Život Hany Hegerové byl pohnutý. Narodila se sice do bohaté rodiny bankovního ředitele, v dětství tedy žádnou bídou netrpěla. Tím, že byla jedináčkem, však pociťovala samotu, proto se věnovala různým koníčkům, především baletu, kterého ale musela kvůli nemoci zanechat, a učila se jazyky. Časem se rozhodla stát herečkou. Absolvovala herecký kurz při konzervatoři a vcelku brzy se jí narodilo dítě. Pro zhoršenou životní (rodiče se rozvedli) i politickou situaci si však už nežila po materiální stránce jako v bavlnce. Byla odkázána na sebe a na svůj příjem z divadla, který byl u začínající herečky velmi nízký.

Osud tomu tak chtěl, že nevnímáme Hanu Hegerovou jako herečku, ale jako zpěvačku-šansoniérku. Zahrála si sice v několika filmech, ale ne každý by si je dnes vybavil. Její jméno se pojí také s  divadelními prkny (Semafor, Rokoko). Ovšem jako zpěvačka má u nás i v cizině velké jméno. Francouzi mají Edith Piaf, my máme Hanu Hegerovou.

Druhé, rozšířené vydání knihy Miroslava Graclíka se snaží představit život a kariéru této významné zpěvačky a osobnosti československé kultury v biografii, která je prokládána množstvím fotografií, citátů a rozhovorů. Obsahuje také kompletní diskografii a filmografii.

Více infa:

 https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/hana-hegerova-kralovna-sansonu-345674734

 

 

Ukázka:

Vzpomínám, jak jsem ve společné dámské šatně pozorovala svoje kolegyně, jak se líčí, abych něco pochytila. Paní Hegerová měla ke svému líčení zvláštní přístup. Dle svého rozpoložení volila jednu ze dvou variant. Buď, přes duši, nebo přes krásu…Tomu odpovídalo množství jejího líčení. Se Šesti ženami v německé verzi jsme s nemalým úspěchem absolvovali dva zájezdy po Západním Německu. Dostalo se mi tehdy veliké pocty, když jsem byla vybrána spolu s paní Hegerovou pro televizní vystoupení v Hamburku.

Lilka Ročáková, zpěvačka

 

Víte jak se říká česneku, Ondřeji? Nevíte? Židovská vanilka, no… Oba jsme milovali česnek – paní Hana a já. Po vystoupení v šemanovické Nostalgické myši, dala si honem česnečku. (Jestli ještě navrch topinku – to už si nemamatuju. Ale není to
vyloučeno.)

Moje návševa u paní Hany a tvůrčí plány: Tehdy už nazpívala v Pantonu mojí a Hrábkovu píseň Potají. Podruhé jsem ji navštívil sám a nabídl jí dvě zahraniční písně. Poslouchala pozorně a pak řekla, ano, to chci zpívat – napište mi na to texty. Byl jsem nadmíru šťastný. Navíc nezapomenu na atmosféru, kterou ono dopoledne, tam
kam jsem se svými nápady za paní hanou přišel – okny svítilo nádnerné slunce, pohodu podbarvovala tiše naladěná francouzská rozhlasivá stanice („To mi tu hraje celé dny – pořad si musím tu francouzštinu opakovat.“) a pak báječná nabídka hostitelky: „Dáte si hruškovici?“ Dal jsem se hruškovici. Třeba se to k tomu nehodí, ale od té doby byly pro mne francouzské šansony a francouzština spjata s vůní hruškovice. Takové jsou mé vzpomíny na skromnou a vlídnou paní Hanu.

Ondřej Suchý, textař, spisovatel, moderátor

 

Foto: MV knihy / Knihy Dobrovský