Včera, v pátek 25. listopadu 2011, se na knihkupeckých pultech a zcela netradičně i v trafikách objevila nová kniha Hvězdy popu, které jsme milovali. Životní i umělecké příběhy sedmi pěveckých hvězd 70. a 80. let minulého století vydává nakladatelství Petr Prchal v nové edici Gram. V první knize si můžete přečíst velmi otevřené a upřímné zpovědi Michala Davida, Heidi Janků, Pavla Rotha, Petry Janů, Miroslava Dudáčka, Júlie Hečkové a Petra Sepešiho.
Júlia Hečková
Přestože si Júlia Hečková své soukromí velmi střeží, prozradila nám, že se s o šestnáct let starším manželem seznámila v Nízkých Tatrách na Chopku při lyžování. A to jako městské dítě zrovna moc dobře nelyžuje! V roce 1997 se za Jiřího Nečase provdala, vzala si jeho příjmení a nakonec se rozhodli usadit v Praze ve vile manželových rodičů, která stojí v prestižní rezidenční vilové čtvrti Ořechovka. „Manžel emigroval v roce 1968 do Anglie a Norska a v roce 1992 se vrátil zpět do vlasti. Pořád má norské občanství a než šel do penze, pracoval jako ekonom-konzultant pro jednu zahraniční firmu. Převážně jezdil do Vídně, proto jsme spoustu hodin trávili na silnicích mezi Prahou, Vídní a Bratislavou, a než šel syn do školy, byli jsme pořád na cestách. Mám slovenské občanství a v Praze vlastně žijeme jako dva cizinci,“ prozrazuje s úsměvem Júlia Hečková.
Vymodlený syn Tomáš se jí narodil po čtyřicítce – 21. ledna 2004 – a od té doby je středobodem jejího vesmíru i náplní každé volné chvíle. „Vždycky jsem byla rodinný typ a přála si mít děti. Tomášek je malý uličník a je s ním spousta zábavy,“ směje se Júlia, která je nyní s manželem hodně doma a oba se věnují synovi. „Zpívání je moc fajn, je to moje velká láska, ale mnohem cennější je pro mne moje rodina – manžel a Tomášek. Ten mi dělá největší radost. A s mužem máme hodně společných zájmů. Manžel tak jako já maluje obrazy, tvoří akvarely a já oleje. V létě rádi chodíme na houby, které potom společně zavařujeme na sladkokyselo a sušíme. Je velmi vitální a sportovní typ a taky spolehlivý, protože má starou dobrou školu, která se dnes, bohužel, už moc nenosí,“ dodává Júlia, která pro své dva mužské každý den vaří a je vzornou hospodyňkou. „Moji chlapi milují svíčkovou, ale často máme i zvěřinu nebo kachnu,“ přiznává s tím, že mimo každodenního vaření a práce v domácnosti minimálně dvě hodiny zpívá, aby byla stále ve formě.
V Praze na veřejnosti užívá Júlia češtinu, aby jí všichni rozuměli, ale doma se synem hovoří slovensky a Tomáš jí taky slovensky odpovídá, zatímco s otcem mluví zase česky. Když si chce zpěvačka provětrat hlavu, jde pracovat na zahradu. „Sice mi to hodně lidí nevěří, ale ráda se hrabu v zemi. Dokonce jsme měli tři zahrady, ale před časem jsme se jedné vzdali, protože se to už nedalo zvládat. Byla v Jizerských horách a patřila k ní i nádherná chaloupka. Je to nádherné prostředí, ale už jsme neměli čas tam jezdit a starat se o zahradu i dům. S těžkým srdcem jsme ji prodali, a jak se ukázalo, udělali jsme dobře. Brzy poté totiž přišly velké deště a povodeň chalupu vytopila. Bolelo nás z toho srdce a litovali jsme nové majitele, ale zároveň jsme byli rádi, že nás tohle neštěstí minulo.“
Mgr. Júlia Nečasová alias Hečková se v posledních letech v médiích objevuje spíš sporadicky. Může za to především fakt, že žije v Praze, což mají slovenská média trochu z ruky, a pro česká média je stále slovenskou zpěvačkou. Poslední alba jí vyšla v roce 2006, kdy vydala vánoční cédéčko nazvané Christmas Diamonds a v roce 2008 dvojalbum Trinásta izba, které na prvním disku přineslo nové písně a na druhém výběr Júliiných dvaceti největších hitů. A samozřejmě stále zpívá, i když už dlouho neměla nový hit, jako byly kdysi Prelom všetky múry, Mesto snov, Spútaná láskou, Taliansky muzikál nebo Maturitné tablo. A na svou někdejší velkou popularitu, slávu i hvězdnou kariéru se dívá se zdravým odstupem. „Ve své kariéře bych neměnila nic. Jen bych chtěla mít nynější zkušenosti. Často jsme byli naivní. Nyní se už člověk lépe orientuje a z mnohých věcí si neláme hlavu jako kdysi. Na druhé straně často na osmdesátá léta nevzpomínám, žiji přítomností.Ale minulost považuji za velmi úspěšnou. Mnoho lidí se pokoušelo o to, co jsem dosáhla, a často nebyli úspěšní ani z poloviny. Nejvíc si cením vítězství na Bratislavské lyře – tato trofej má čestné místo v obýváku,“ říká sympatická Júlia s tím, že dnes už bere zpívání, stejně jako malování, především jako milého koníčka. „Ráda bych se vrátila na koncertní pódia s kapelou jako kdysi. Nyní hodně letí osmdesátá léta, mám spoustu sólových vystoupení na různých akcích na halfplayback. Je to fajn, ale koncertní program s vlastní skupinou je něco úplně jiného. Bohužel to dnes nezáleží jen na mně, ale především na sponzorech. Přesto věřím, že se mi tento sen jednou splní a s kapelou zase vyrazím na velké turné nejen po Slovensku, ale i po Česku. Já jsem totiž pořád československá zpěvačka,“ směje se sympatická Júlia. „Zpívání je droga. Kdo jednou zažil, jaké to je být na pódiu a mít kontakt s publikem, už jen velmi těžko této droze odvyká,“ přiznává.
Přesto se s koncem roku 2011 rozhodla definitivně ukončit svou úspěšnou pětatřicetiletou pěveckou kariéru a plně se věnovat rodině, malování obrazů a výtvarnu vůbec. „Už toužím po klidu a nechci se jako zpěvačka stále stresovat,“ dodává Júlia. Její fanoušci přesto doufají, že své rozhodnutí časem přehodnotí a ještě alespoň jednou vyrazí i s kapelou na turné po Česko-Slovensku a oni znovu uslyší její laserový hlas v plné síle…
Konec seriálu
Foto: www.hvezdypopu.cz , www.nakladatelstviprchal.cz
