Josefa Dvořáka má většina národa spojeného s rolemi vodníků. „Ono to skoro vypadá, jako bych na to měl licenci, ale já jsem se o to vůbec nesnažil, to nebyl žádný záměr, já jsem to nebudoval. Prvního vodníka jsem si střihnul v Kladivadle v Ústí nad Labem ve hře Lucerna. A tam jsou dva. Jenomže nás bylo v divadle málo, takže jednoho jsem hrál já a druhého pes… Avantgardní divadlo. Psa nepřehrajete,“ zavzpomínal Dvořák ve Show Jana Krause na svou vodnickou premiéru.
V současné době je principálem své vlastní herecké společnosti, kterou mu po ekonomické stránce pomáhá vést jeho žena. „Moje žena byla pětadvacet let produkční v Krátkém filmu. Takže koho jiného si tam vzít! Já jsem to dělal asi čtrnáct dní a bylo to na rozpuštění. Moje paní to všechno vyřizuje. A úplně skvěle! Ona má to, co mají mít produkční. Má šmrnc, laskavost a dokáže lidem vysvětlit, že jsme opravdu dobrý,“ chválí si herec společné podnikání s manželkou.
Moderátor Kraus naráží humornými poznámkami na to, že současná paní Josefa Dvořáka je již čtvrtou manželkou v pořadí. A ukazuje fotografii z Dvořákova rodinného alba, kde jsou i všechny čtyři hercovy dcery a vnuci. „Když se narodil malý Oskar, byl jsem strašně šťastný. Vzal jsem si ho tenkrát do náruče a říkal jsem – no vidíš, někdo pro to musí do Hollywoodu, já ho mám v Praze.“ Svá předchozí nevydařená manželství vysvětluje pan Dvořák přílišnou zaneprázdněností a nedostatkem času pro rodinu: „Já jsem ráno vstával, odcházel jsem a vracel jsem se hluboko v noci. Třeba jsem si léta nepamatoval společný oběd. Jako s někým jiným jo, ale ne s rodinou,“ přiznal Dvořák.
V současném vztahu a rodinném životě se však již cítí zkonsolidovaný a velkou zásluhu přikládá právě své manželce Jáje: „My se všichni sjíždíme u nás na chalupě a to je takových ženských! Já mám totiž kolem sebe samý ženský. Já léta nemohl s nikým na fotbal!“ přiznal Dvořák.
Josef Dvořák je stále plný zápalu pro divadlo a patří k těm hercům, kteří by za celou dobu představení nejraději neslezli z pódia. „Běží představení, já chci být na jevišti pořád. Jsou tedy hry, kdy to opravdu nejde, kdy musím na chvíli vypadnout. A tak alespoň stojím v portálu a sleduju, co se tam děje. Protože právě to, co se tam udá, třeba nezvyklého, třeba nového, se dá okamžitě komentovat, jakmile vlítnete zpátky na jeviště,“ líčí zaníceně své herecké pocity.
Foto: TV Prima
