Jiří Pavlica pokřtil slavnou desku sourozenců Ulrychových

Nikola Šuhaj loupežník – druhé ze čtyř monotematických alb Hany a Petra Ulrychových – se po pětačtyřiceti letech od svého vzniku dočkalo reedice v nové zvukově zmasterované podobě. Supraphon s ním přichází na CD i vinylu v roce, v němž Petr Ulrych oslavil pětasedmdesáté narozeniny (21. února) a Hana Ulrychová sedmdesátiny (31. března).

Tento týden tuto speciální reedici sourozenci pokřtili v pražském Divadle Hybernia společně s Jiřím Pavlicou a zároveň převzali platinové desky za poslední albovou kompilaci nazvanou Půlstoletí.

Vznik desky Nikola Šuhaj loupežník – stejně jako předchozí Odyssey – inspiroval tatínek sourozenců, který byl operní pěvec. „V dětství jsme za ním chodili, zejména Hanka, do brněnské Janáčkovy opery, kde byl sólistou. Jeho árie jsme poslouchali i doma, znal jsem je téměř nazpaměť. Nějakým způsobem nás to samozřejmě hudebně ovlivnilo,“ vypráví Petr Ulrych. „Když jsme pak po letech měli nahrát první LP, říkal jsem si, že jestliže máme k dispozici čtyřicetiminutovou plochu, tak proč ji nepojmout monotematicky, jako ucelené dílo. V tomto budeme neskromní – Odyssea z roku 1969 byl počin, který se nesmírně povedl a na němž spolupracovala naše výborná rocková kapela Atlantis s Big Bandem Gustava Broma (americký časopis Downbeat jej tehdy označil za pátý nejlepší bigband světa). Šlo tedy o vůbec první syntézu rocku s bigbandem – podle kritika Jiřího Černého dokonce i ve světovém měřítku.“

Nakonec ale Odyssea vyjít nemohla. Muselo vás to hodně mrzet? „Pochopitelně. Bylo to v době, kdy u nás působila »osvoboditelská armáda«, na jejíž příjezd jsem hned 21. srpna 1968 spontánně zareagoval písní Zachovejte klid! Neunikla sluchu cenzorů, kteří měli problém i s texty na Odyssee, takže jsme dostali utrum a deska šla na dvacet let k ledu,“ říká Petr Ulrych. A jeho sestra Hana jej doplňuje: „K tomu mám jen takovou vsuvku – moc mě potěšilo, když jsem zjistila, že to LP dnešní mladí lidé znají. Řekli mi to při oslavách stého výročí Československa v Brně, kde jsem zpívala hymnu. Ptala jsem jich: ,Jak jste na mě přišli, že jste mě pozvali?ʻ Odpověděli, že na kolejích poslouchají Odysseu. No, dojalo mě to…