Nejznámější český vězeň připravuje k vydání knihu o svém životě »bez mříží«. Jaký byl život Jiřího Kajínka před tím, než se jeho jméno dostalo do popředí zájmu všech médií, před tím, než se stal případ, ve kterém byl policií označen za hlavního viníka a plzeňským soudem odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí? Autorizovaná zpověď člověka, který již léta bojuje za znovuotevření svého případu a čeká dle svých slov na spravedlnost.
V knize s názvem Můj život bez mříží Jiří Kajínek vypráví o svém životě. Vzpomínky na dětství, které prožil v idylickém rodinném zázemí na vesnici a mezi kamarády, doplňuje vyprávěním o škole, dospívání, láskách, zálibách, starostech a popisem svého vztahu k ostatním lidem i ke společnosti.
Jiří Kajínek pootevře dvířka tajemství svého umění práce s planžetou, s jejíž pomocí dokázal otevřít každý zámek, čehož následně »úspěšně« využíval… Podělí se i o několik příběhů a zajímavostí z bytů a domů, které v minulosti jako nezvaný host navštívil. Čtenáři budou jistě šokováni zjištěním, do jakých neuvěřitelných skrýši se dají peníze a šperky ukrýt. Navíc získají radu, kam umístit trezor, aby ho zloděj nenašel, pokud nemá naprosto přesný tip.
Za svou „profesi“ zloděje se Jiří Kajínek už mnohokrát omluvil, a to jak v obecné rovině, tak v mnoha případech i přímo konkrétním poškozeným lidem. Za toto své nezákonné počínání vždy přijal přiměřený trest, který následoval. Ve své knize vysvětluje, proč se ale odmítá smířit s trestem za vraždy, které nespáchal.
Málokdo ví, že Jiří Kajínek velmi rád vařil a se čtenáři se podělí o recepty na svá nejoblíbenější jídla. Vyznavači posiloven a nabírání svalové hmoty zase najdou cvičební plán, kterým se řídí Jiří Kajínek už mnoho let čtyřikrát týdně, a jímž si udržuje svou pověstnou neobyčejnou fyzickou kondici i po padesátce.
V knize se objeví samostatná fotopříloha z rodinného alba, která mapuje život Jiřího Kajínka od prvních krůčků, přes klukovský věk až do dospělosti, ale také aktuální záběry některých míst, o nichž autor vypráví a odkazuje na ně.
Závěrečná kapitola »Rozhovor přes mříže« pak přinese odpovědi na spoustu rozličných jednodušších i složitějších otázek, a také zamyšlení se nad vážnými tématy.
Titul Jiří Kajínek – Můj život bez mříží vyjde 2. dubna 2014 v nakladatelství Fragment.
Jak kniha vznikala
Na počátku roku 2013 ho oslovili zástupci nakladatelství s myšlenkou připravit a vydat jeho životopisnou knihu. K tomuto nápadu nakladatelství přivedla skutečnost, že žádná autorizovaná kniha, či kniha jím přímo sepsaná, nebyla dosud publikována. Také informace o tom, že právě v té době mu byla zamítnuta další žádost o milost.
Po získání povolení nutných k mimořádným návštěvám ve věznici probíhala s Jiřím Kajínkem v průběhu celého roku setkání ve speciální návštěvní místnosti k tomu určené. Kniha vznikala za velmi nestandardních podmínek a naprostého utajení. Během třinácti návštěv pořídili Jan Eisler a Romana Homonická více než 50 hodin audio záznamu autentického vyprávění Jiřího Kajínka, které poté v plném rozsahu osobně přepisovali a upravovali do knižní podoby. Po celou tuto dobu se k materiálům nikdo nedostal.
Při jedné z návštěv vznikla ojedinělá fotografie Jiřího Kajínka stojícího nikoli »za«, ale »před« mřížemi. Foto na obálce tak opravdu není retuš.
O autorovi:
Jiří Kajínek se narodil 11. ledna 1961. Od malička vyrůstal se svou sestrou a rodiči v Prachovicích v okrese Chrudim, kde navštěvoval základní školu. V jeho patnácti letech se s rodinou přestěhovali do Třemošnice.
Přestože jeho výborný prospěch ve škole předpovídal studium gymnázia, začal navštěvovat učiliště pro opraváře zemědělských strojů ve Chvaleticích, protože v té době nechtěl pokračovat ve studiu. Maturitu složil až v roce 1982 po svém prvním uvěznění. Na vysněnou Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze už studovat nešel. Komunistický režim přímo zakazoval studia práv všem, kdo neměli čistý trestní rejstřík.
Jiří Kajínek byl odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody. V roce 2014 bude ve výkonu tohoto trestu, s malou přestávkou při známém útěku z věznice Mírov, už dvacet let. Po celou tu dobu bojuje za možnost dokázat svou nevinu a dočkat se spravedlnosti.
Již tři ministři spravedlnosti podali k Nejvyššímu soudu ČR stížnost pro porušení zákona ve prospěch Jiřího Kajínka. Bez úspěchu.
Ukázka rozhovoru z knihy Můj život bez mříží:
Čím jste chtěl být jako kluk?
J. K.: V patnácti letech jsem nevěděl, co budu dělat, protože jsem si neuměl představit, o čem jednotlivé profese jsou. Ani si nevybavuju, že když jsem byl malý kluk, chtěl bych být třeba kosmonautem, nebo popelářem. Nechtěl jsem být ani prezidentem. Ale vybavuju si, že jsem chtěl být kovbojem. Protože jsem četl všechny možné rodokapsy. Jenže kovbojové u nás neexistovali. A tak jsem se vlastně ani nemohl nechat zaměstnat.
Považujete se spíše za optimistu nebo pesimistu?
J. K.: Jsem spíš optimista a díky tomu tady přežívám. Někdo může říct: „Víte, ono to je podezřelý, protože vy se pořád usmíváte.“
Co na to mám říct?
„Je to moje přirozenost. Pro mě je přirozené usmívat se na lidi. Pokud se s někým bavím, nebudu se na něj přece mračit. A když se na mě někdo usměje, usměju se na něho taky.“
Kdybych nebyl optimista, nesedím tu a nečekám na zázrak.
Také znalec, o kterém jsem se už zmiňoval, ten poslední, uvedl, že v mezilidském kontaktu je u mne v popředí optimismus. V posudku o mně napsal, že »můj optimismus koresponduje s nadlimitní sebejistotou«. Prostě – věřím si a možná i proto jsem optimista. No a taky si nikdy nelžu a nic si nenalhávám.
Máte kvůli něčemu výčitky svědomí?
J. K.: Já výčitky svědomí nemám. Neudělal jsem nic takového, kvůli čemu bych je měl mít.
Ale určité věci mě mrzí! Mrzí mě, že jsem strávil takovou část života ve vězení, kde jsem být nemusel. To si vyčítám sám sobě. Základ je totiž u mě, to je jasné.
Vyčítám si jen to, že jsem byl ve vězení, když zemřeli mí rodiče.
Motto:
„Byl jsem sice zloděj, ale ve srovnání s těmi dnešními, jen takový móóóc malilinkatý!“
Foto: Nakladatelství Fragment
