Serge Buren (Jean Reno) je legendární polda, noční můra všech kriminálníků. On a jeho policejní tým mladých kolegů vyznávají trochu nevšední vyšetřovací postupy. Mezi jejich osvědčené a oblíbené metody patří přepadovky a výslechy zadržených s použitím baseballových pálek. S oblibou ignorují pravidla v průběhu velkolepých zatčení. Jejich práce je více než efektivní a výsledky jsou brilantní. Jenže jejich nadřízení začínají mít dojem, že kovbojové nemají u policie co dělat a jako supi čekají na jakoukoli chybu.
Na pařížské scéně se objevuje gang lupičů, kteří neuvěřitelnou rychlostí vykrádají banky a klenot-nictví. Bohužel jsou po zuby ozbrojeni automa-tickými zbraněmi a na jejich konto během loupeží přibývá brutálních vražd.
Buren a jeho jednotka musejí použít veškerou vynalézavost a všechny své metody, aby se poku-sili šílené zločince zastavit…
Jean Reno se vrací na plátna kin v jeho nej-oblíbenější roli – jako drsný policajt ze staré školy, s osobitým smyslem pro spravedlnost a humor. V dalších rolích se představí jedna z Bond girl Caterina Murino (Casino Royale) či Thierry Neuvic (Život po životě). Film volně vychází ze slavného britského seriálu Inspektor Regan (The Sweeney, 1975).
Režisér Benjamin Rocher: Od počátku jsme měli v úmyslu natočit zábavný akční film
Jak se zrodili Nemilosrdní?
Od počátku jsme měli v úmyslu natočit zábavný akční film – pestrý, plný barev, a postav, se kterými se divák snadno identifikuje – neboli populární produkt v každém slova smyslu. Chtěl jsem natočit snímek v duchu amerických filmů z osmdesátých let, typu Smrtonosná zbraň, 48 hodin, Smrtonosná past, apod. V duchu jedinečných filmů, hravých a velkorysých filmů. Nikdy jsem si nepotrpěl na velký realismus, ale bylo třeba, aby se s postavami mohl divák snadno ztotožnit a aby byly důvěryhodné. Hlavní pro mě bylo postarat se o to, aby vztahy mezi postavami měly komediální ráz a byli to lidé nám blízcí. O to jsou pak uvěřitelnější i v akci. Divák je přijímá za své ještě před tím, než se vydají do akce.
A pak rychle následovalo natáčení?
S producenty Raphaelem Rocherem a Henri Debeurmem z Capture the Flag jsme scénář nabídli SND. Odpověděli ihned a byli nadšení. Líbila se jim i naše Zombie apokalypsa a tak věděli, že dokážeme natočit silný stylizovaný film s malými náklady.
Buren, kterého si zahrál Jean Reno, je postava, která se od ostatních odlišuje…
Od začátku jsem chtěl, aby postava Burena byla trochu mimo čas – Buren je stará legenda, která už si dny slávy prožila a teď žije ve světě, který se změnil, tak trochu izolovaně. Proto jsem chtěl, aby ostatní z jednotky byli z mladší generace. Přál jsem si, aby se s jednotkou snadno ztotožnili diváci, i aby Burenovo místo bylo tak trochu mimo – aby bylo jasné, že patří do jiné epochy.
Co vás zaujalo na Jeanu Renovi?
Postavu Burena jsme mu napsali na míru. Snažil jsem se napodobit akční filmařinu devadesátých let – filmy Leon, Brutální Nikita, Ronin a všechny filmy, které z něj učinily legendu. Chtěl jsem nastavit zrcadlo mezi Jeana Rena, ikonu francouzského akčního filmu a Burena, policejní legendu ze staré školy. Přivést jednoho ke ztvárnění druhého.
Jak byste popsal Burenův protějšek?
Měl jsem v úmyslu zdůraznit generační střet a konfrontovat Burena z mladším člověkem. Buren je ztělesněním kovbojů policejních filmů z devadesátých let. Chtěl jsem policistu ze staré školy postavit proti dnešnímu policistovi, dobře oblečenému, dohladka oholenému a velmi přímému: Becker ztělesňuje policejní svět zaměřený víc na vztah s veřejností, než na akci. Představuje realitu světa, ve kterém žijeme, kontrast s policajty, které známe z kina. Ve výsledku pak film ukazuje kontrast mezi realitou a fikcí, který mě vždycky moc baví. Na první pohled události moc »kovbojům« nenahrávají, ale Becker nakonec pochopí, že je třeba, v souladu s pravidly, trochu povolit opratě.
Postava Albana Lenoira je naprosto jiná.
Chtěl jsem, aby byl Cartier velmi současný a reprezentoval současné a budoucí akční filmy: je vtipný, je to trochu horká hlava, má rodinu a žije rodinným životem, má přátele… Vyjadřuje se spíše činy než slovy. Je to akční člověk. Dalo by se říct, že je pevně zakořeněný v každodennosti. Ale bije se jako nikdo. Je to obyčejný chlapík à la Jason Bourne. Záleželo mi na tom, aby to byla hravá podívaná. Proto jsme používali doplňky jako beranidlo, obušek nebo baseballovou pálku. Bojové scény měly připomínat spíš dobrodružný film, než scény čistě bojové. Jinými slovy, neustále usilujeme o oživení, aby bylo od čeho odrazit další akci. Chtěli jsme dlouhé sekvence, které bylo třeba obohatit o různé peripetie, aby bylo divácky zajímavé je sledovat.
Caterin Murino – role Margaux
Co vás na tomto filmu zaujalo?
Dlouho jsem si přála natočit akční film a zahrát si trochu jinou roli než ty, které jsem hrála doposud. Moc mne zaujaly bojové scény, i když pro mě představovaly velmi intenzivní fyzickou přípravu! Možnost zahrát si sportovní dívku plnou energie byla velmi lákavá! Jde o ženu, která žije pro svou práci. Je nadšená tím, co dělá. Její život je velmi odlišný od života ostatních členů skupiny. Byla vybrána především pro schopnosti policistky.*
Jak byste svou postavu popsala?
Holka, která měla možná spíš být kluk, má v sobě hodně násilí a zároveň tajemna. Víme o ní jen, že přišla z daleka, ale nevíme nic bližšího. Je nadšená spravedlností, pokouší se využít zákonů ve všech formách a ke skupině se přidává z osobního přesvědčení. Není tolik hravá a upovídaná, zbytek jednotky: spíš se soustředí na svou práci. A co se týče jejího románku, musí se držet spíš při zemi. Nepřipadá v úvahu, aby se o jejím vztahu s Jeanem Renem dozvěděl šéf. Je to žena s mnoha skrytými tvářemi.
Vede dvojí život, ale nikdo ji nesoudí a člověk s ní dokonce soucítí…
Tak jsem svou postavu uchopila, není to žádná potvora. Snaží se být silná, ale ve skutečnosti je to velmi křehká duše. Myslím, že dává najevo agresivitu, protože uvnitř je velmi zranitelná. Víme o ní, že do Francie přišla někdy v minulosti, nevíme přesně kdy, a pak se provdala ze velmi egocentrického člověka. Nemají spolu nic společného. A to je celkem nepříjemná situace na každodenní soužití. Navíc čím je na ní muž hrubější, tím víc s její postavou soucítíte. Stejně tak člověk soucítí s postavou Jeana Rena v jeho zarytém lovu na darebáky. Na této rovině – zneškodnit ničení pachatelů – se setkává Reno a moje postava, to je jejich společný cíl a záměr.
Jak jste se na roli připravovala?
Přípravy probíhaly asi měsíc před natáčením. Líbilo se mi, jak jsme se společně s ostatními herci poznávali, upevňovala se mezi námi pouta. V průběhu nácviku jsme začali žít skutečně jako jeden, celá jednotka: to je má nejkrásnější vzpomínka! Cvičili jsme jak zacházet se zbraněmi a učili se choreografie soubojů. Já jsem se bohužel po několika dnech zranila, natrhla jsem si lýtkový sval.
S Jeanem Renem jste točili už před deseti lety…
Ano, pracovali jsme spolu na Korsickém případu, kde hrál mého otce. V Nemilosrdných jsme pár, což bylo na začátku trochu těžké, protože jsme se za těch posledních deset let vnímali spíše jako bratr a sestra. Museli jsme si to rychle nastavit znovu. Bylo báječné moci s ním ještě jednou spolupracovat. Vím jak jsem byla u vytržení když jsem s ním mohla pracovat na Korsickém případu a že jsem ze sebe sotva vypravila slovo! Byl to ještě větší šok než v James Bondovi. Vzal mě tenkrát do náručí a řekl: „Mojí sestřičky se nikdo ani nedotkne!“
Jste si hodně blízcí…
Jsme v něčem jako komplici, ale on se skvěle chová ke každému. Je to velmi profesionální herec a moc nám všem pomáhal svými radami. Postupovali jsme velmi konstruktivně a společnými silami jsme se snažili natočit co nejlepší film. Nebyl ani trochu arogantní, naopak, velmi pokorný. Co se týče zacházení se samopaly a pistolemi, na trénink nechodil. Během natáčení nám pak ale radil jak je nosit a jak se neunavit, když s tím musíte běhat.
Jak řídí Benjamin Rocher svoje herce?
Je velmi klidný a má klidnou hlavu za každých okolností, i když nastane chaos! Má v hlavě jasně srovnáno, co chce. Umí hercům naslouchat a přemýšlí o nápadech, se kterými přicházíte. Já pracuji s textem, ale on má velmi jasnou vizi každé scény, kterou chce natočit. Někdy mám rozdílné názory, ale dialog je stále možný a konstruktivní.
Alban Lenoir – role Cartiera
Co vás na tomto projektu zaujalo?
Tak hlavně mám rád detektivky a akční filmy. Také už jsem s Benjaminem Rocherem spolupracoval na filmu Zápas smrti, je to režisér, kterého mám moc rád, a moc si ho vážím za to, jak dřel, aby se prosadil.
Film je v mnohém komický…
Proto jsem do něj šel! Měl jsem do scénáře vnést světlo a humor a mám tam dialogy napsané na míru. Odbočka ke komičnu je plánovaná, je tam pro to, abychom se vzdálili od temné detektivky a do akce se přehoupli v lehčím odstínu. Komické prvky dodávají filmu rozměr komedie a „feel-good“ filmů.
Jaká je vaše postava?
Hraju policistu, Nilse. Má v sobě tohle povolání hluboce zakořeněné. Miluje svou práci, své kolegyně a svou družku. Je to protipól běžných mlčenlivých francouzských policistů. Měl trochu připomínat sérii Jackass. Pokud si musí k tomu, aby zastavil nějakého darebáka, zlomit nohu, je mu to jedno, je to trochu švihlý, ale velmi pozitivní chlapík.
Jak jste se na roli připravoval?
Na různá natáčení dřív jsem se už naučil zacházet se zbraněmi s přáteli od policie. V případě Nemilosrdných jsem se hodně učil bojové choreografie s Manu Lanzim, který pracoval i na novém filmu Paula Verhoevena, Un Francais (Francouz). Jsme si oba velmi blízcí a snažili jsme se, aby souboje nebyly příliš bojové a akční, i když je tam pár typických technik, používaných policií při zatýkání a znehybňování. Je důležité, aby byly bojové scény čitelné na plátně a Manu to umí moc dobře. Myslím, že díky němu jsou choreografie soubojů ve filmech mnohem přehlednější.
Povězte mi něco o vás a Jeanu Renovi.
Před natáčením jsem ho neznal. Takže jsem byl nadšený a zároveň velmi nervózní, jaké to bude. Je to velmi profesionální herec. Spolupráci jsme si oba užili a byla radost se potkávat na pace. Byl velmi pozorný a díval se na mě přívětivě. Dával mi rady a podporoval mě v nových věcech.
A co s ostatními?
Se Sébastienem Lalannem a Jean-Toussaint Bernardem jsme se už znali z dřívějška a jsme přátelé. S ostatními herci jsme se setkali před natáčením, abychom se lépe poznali a dokázali zformovat soudržný tým.
Jaký byl Benjamin Rocher jako režisér?
Pracovat s ním je radost! Benjamin je skvělý režisér, ví co chce, naslouchá hercům a umí ve vás vyvolat důvěru. Podporuje nápady, se kterými přicházíme, i když nemusí všechny přijmout, a dokud nedosáhne toho, co chce, nepovolí. Pokud je třeba, může záběr opakovat tak dlouho, než ze sebe herec dá maximum.
Bylo natáčení náročné?
Natáčeli jsme přestřelku na Avenue de France! Celý den jsme tasili zbraně pár metrů od Národní knihovny – bomba!
Thierry Neuvic – role Beckera
Co vás na projektu zaujalo?
Uchvátil mě scénář. Rychle mi došlo, že se pohybujeme na půdě silných detektivek typu Smrtonosná zbraň. Jako divák tenhle žánr miluju a není to typ filmu, který by se často točil ve Francii. Rozhodující pro mě ale bylo setkání s režisérem a producenty: těšil jsem se na spolupráci! Miluju kolik energie je člověk schopen dát do práce v začátcích a že nic není nikdy zadarmo. Ještě nemáte pohodlí a jistoty, pracujete a za běhu hledáte jak projekt uchopit. A na natáčení s Jeanem Renem jsem se moc těšil, protože na Magické hlubině a Leonovi jsem vyrůstal!
Film si zakládá na kontrastu akce a humoru…
Je to tak! Vždycky přijde pro odlehčení nějaký vtip nebo humorná situace. V Nemilosrdných se divák zbytečně netopí v tíze realistické detektivky.
Co jste si zjišťoval, abyste mohl svou postavu ztvárnit?
V minulosti jsem hrál v Affaire SK1 a pro potřeby filmu jsem se sešel s policisty na z policejního ředitelství. Před Nemilosrdnými už jsem v detektivkách hrál, takže prostředí policie znám. Ladění Nemilosrdných přese všechno vychází z realistické detektivky a tak jsem se inspiroval tímto žánrem. Podíval jsem se na všechny dobré detektivky ve kterých hraje roli humor, akce i emoce, jako například 48 hodin s Eddie Murphym.
Jak byste popsal vaši postavu?
Policajt oportunista a taktik. Velmi loajální k hierarchii a pravidlům. Nestrpí anarchii ani svobodomyslné projevy. Překvapivě je i velmi ambiciózní a místy brutálnější, než by se zdálo. Nakonec přeci jen vystoupí za své hranice. Pro mě tato postava představovala skutečnou cestu: nejprve se nachází, pomaličku zpochybňuje své jistoty a přesvědčení, a ty se nakonec prudce otřesou, když začne drama. Nechce přijmout fakt, že někteří policisté se chovají jako kovbojové, ale zároveň ví, že jsou velmi efektivní. Cítí se proto podrážděně, či dokonce žárlí, jak mohou takoví lidé vůbec uspět. Je pro něj těžké uvědomit si, že je neustále tak trochu mimo hru.
Zapletl se do těch pletich záměrně?
Ne tak docela. Ve skutečnosti poslouchal rozkazy, protože respektuje hierarchie. Když ho nadřízený o něco požádá – může to být cokoli – rozkaz provede. Ale nic záměrně nezatajuje. Ví, že je třeba naslouchat, ví, jak se postavit, když se vítr točí. Za celý život se neuchýlil k násilí. A pak, v den, kdy se u něj násilí projeví, je sám překvapen, protože by si nemyslel, že dokáže na někoho vystřelit. Konec konců právě v extrémních situacích zjišťujeme, kým skutečně jsme.
Miluje ještě svou ženu?
Ano, a dokonce si i myslím, že ví, že ona někoho má, ale nemluví o tom. Jistě si není vědom rozsahu toho milostného vztahu, protože se soustředí zejména na své profesní ambice. Ignoruje to. Ale nechce ji ztratit. Líbí se mu mít ji pod kontrolou takže je i ochranitelský a laskavý.
Jaký vztah jste měl s ostatními herci?
Moc rád jsem si zahrál s Jeanem Renem. Ocitl jsem se tváří v tvář ztělesněné legendě francouzského filmového odkazu. Zahrát si jeho protějšek a ukazovat mu, jak mám navrch bylo příjemné. Moc dobře jsme si rozuměli a oblíbili jsme si jeden druhého. Je to velká filmová osobnost…
Co se týče Catariny Murino, mám ji jako herečku moc rád a byl jsem nadšený, že si mohu zahrát s ní. Líbí se mi její citlivost. Ulevilo se mi, že moje postava nedává najevo, že ví o jejím vztahu. Nechává si to pro sebe a díky tomu jsem si mohl víc užít vztah s Jeanem Renem a nebýt mu až takovým sokem.
A hraní s Albanem Lenoirem jsem si moc užil: je štědrý, otevřený a nápomocný. Je to skutečně profesionál a myslím, že v tomto žánru – kdy bitky střídá humor – je skvělý! Už když jsem ho viděl ve filmu Kamelot jsem cítil, že má talent.
Jak vede Benjamin Rocher svoje herce?
Ještě před natáčením jsme měli čtené zkoušky a dopodrobna jsme procházeli charaktery našich postav. Benjamin je velmi puntíčkářský. V úpravách pokračuje i po natáčení. Umí být soustředěný a přítomen ale zároveň je diskrétní. Nechce vám za každou cenu vnutit svou vizi, ale přichází s nápady. Přijímá nápady ostatních, zejména pak na vedlejší dialogy a vtípky.
Jaká je podle vás finální verze filmu?
Velmi vydařená! Protože, i když jsem scénář četl, když hrajete, nevíte jak budou bojové sekvence ve výsledku vypadat.
Na trailer se můžete podívat zde:
Foto: www.bioscop.cz
