Do speciálního dílu Show Jana Krause z Milána přijali pozvání fotbalista Marek Jankulovski, herečka Barbora Bobulová a legendární zpěvák Drupi. Premiéru tohoto dílu třetí série Show Jana Krause uvidíte už v pátek 21. června večer na Prima family.
Moderátor Jan Kraus přivítal prvního hosta Marka Jankulovského, kterého uvedl jako prvotřídního fotbalistu evropského formátu. „Teď jste zrovna s kariérou skončil. Ale odkdy jste vůbec hrál v Itálii?“ zajímal se moderátor. „Od roku 2001 do roku 2011,“ upřesnil Marek. „Tak to už jste tak trochu Ital,“ komentoval to moderátor. „Začínal jsem v Neapoli, ze dne na den jsem si vzal pár věcí a odjel z Ostravy do Itálie. A byl to nářez. Neuměl jsem řeč, byla tam se mnou žena a dvouleté dítě, začátky nebyly jednoduché,“ vyprávěl Marek.
Moderátora zajímalo, jaký je rozdíl mezi působením v českém a zahraničním klubu. „Je to rozdíl ve všem. U nás je to často tak, že rychle na trénink a pryč, ale ve světě je to jinak,“ popsal host, který po neapolském působení přestoupil do Udine a pak do Milána. Vzpomínal na problémy s trenérem z Udine, který byl prý na něj »ostřejší«. „Jednou za mnou vyběhl s lahví vody, že ji na mě chrstne, ale pak to bylo dobré a za pět minut jsme byli zase kamarádi,“ popisoval Marek. Probrali spolu rozdíly mezi českou a italskou povahou. „Italové jsou vřelejší, usměvavější, více v pohodě,“ popisoval Marek. „Třeba ti italští muži, jak se dvoří ženám, to je úžasné,“ nadhodil téma moderátor Kraus. „Taky jsem se to naučil. Objetí, pusinky a tak,“ prozradil Marek. „Ale v Ostravě si na to dejte pozor, tam by to někdo mohl brát jako přepadení,“ upozornil ho Kraus.
„Uděláme si srovnání AC Milán a Baník,“ navrhl moderátor. „Každý má v AC své místo, připravené věci, svou šatnu, svou televizi. Visí tam dres. V Baníku televize není, věci, v kterých člověk hraje, si musí přinést sám, v recepci občas není nikdo,“ srovnával Marek. „Na rozdíl od Itálie, kde jsou plné stadiony diváků, jsou v Čechách i takové zápasy, kam přijde jen pár lidí,“ vyprávěl Marek. Podívali se spolu na ukázku jednoho gólu, který dal Marek v dresu Milána. „I to komentování je u nás v Čechách klidnější a bez emocí,“ reagoval na emotivní projev televizního italského moderátora Marek.
A Krause zajímalo, jak Marek prožíval kopání penalt. „Já jsem tu nervozitu nikdy neměl. Poprvé snad až dneska tady. Ale při penaltách jsem si vždycky říkal, že to buď dám, nebo ne a když tak se jede dál a někdo další ji prostě kopne,“ popsal Marek. Vysvětlil, že v Itálii se naučil dodržovat správný jídelníček – jíst ryby, zeleninu. „V mládí v Ostravě jsem si dal hamburger a kolu a šel jsem na trénink.“ Moderátora zajímalo, jak se Markově rodině líbil život v Itálii. „Nebylo to jednoduché. Hrál jsem zápas a pak jsem třeba na několik dní odjel na zápasy, žena byla sama doma,“ vzpomínal Marek. Popisoval, jak za jejich neapolským klubem, který byl dlouhodobě na sestupu, přijelo tvrdé jádro fanoušků a řvali na ně, aby hráli lépe. „No, pak jsme to chvíli rozdýchávali v šatně. Ale ten další zápas jsme vyhráli.“ A nakonec Jana Krause zajímalo, jak bude vypadat Markovo další působení třeba v ostravském Baníku. „Nelíbilo by se mi, abych tam byl jen na ozdobu. Ale rád bych něco dělal kolem fotbalu,“ prozradil na závěr Marek.
Jan Kraus představil jednu z mála slovenských hereček – Barboru Bobulovou, které se povedlo udělat kariéru v Itálii. „Začínala jsem jako Julie na prknech slovenského Národního divadla. Ale v mém odchodu do Itálie žádný chlap nebyl, nikdy bych kvůli žádnému chlapovi nešla do jiné země,“ popisovala Barbora. „Nejdříve jsem byla rok ve Spojených státech. Tam jsem studovala a pracovala jako servírka,“ vyprávěla. Popsala, jak vypadalo studium na herecké škole. „Bylo to dost zvláštní. Například se pracovalo s teorií, že člověk, aby byl dobrý herec, musí nejprve přede všemi vypovídat všechna svá traumata a trápení a pak bude teprve moci dobře hrát,“ popisovala Barbora.
A poté začali probírat její italskou kariéru. „Vy jste tady, v Itálii, dostala za herectví velmi významnou cenu, Donatellova Davida. Změnilo vám to život? Třeba když dostanete Českého lva, tak vám to změní život v tom, že vám nikdo nedá práci, protože je dotčený, že nedostal tu cenu sám. Zbytek vám nevolá proto, že si myslí, že jste nafoukaná kvůli tomu, že jste cenu dostala,“ popisoval moderátor. „Tak v Itálii je to to samé,“ ujistila ho Barbora. Za asistence diváků probrali s Barborou základní seznam neverbálních gest, která Italové používají. „Základní komunikace mezi Italy může vlastně probíhat jen pomocí gestikulace a bez mluvení,“ uzavřel to moderátor.
Barbora popsala, že když jako dvacetiletá přišla do Itálie, měla pocit, že ji chce každý znásilnit. „Pořád na mě někdo na ulici pískal, ohlížel se po mně. Změnila jsem tehdy úplně styl oblékání, přestala jsem nosit krátké sukně, protože jsem se normálně bála,“ vysvětlovala Barbora. „Jak často jezdíte na Slovensko?“ vyptával se Kraus. „Jezdím za rodiči tak dvakrát do roka. Nestýská se mi po Slovensku,“ prozradila herečka a popsala italskou mentalitu: „Italové jsou více uvolněnější. Asi je to i klimatem. Milán a Řím, kde je skoro celý rok slunce, i to je pak rozdíl v mentalitě lidí,“ vysvětlovala Barbora. „Jaký je rozdíl mezi herectvím v Itálii a na Slovensku?“ zajímal se Kraus. „V Itálii jsem byla překvapená, jak se o mě od začátku starali. Měla jsem svou maringotku, stále se mě ptali, co potřebuju. Mně bylo skoro trapně. Ale teď už jsem si zvykla,“ popsala herečka.
Moderátor se ptal obou hostů, co by z Itálie přenesli do Česka. „Slunce nejde, moře nejde, tak asi to jídlo,“ přemýšlel Marek. „Italské jídlo mi chybí v Ostravě úplně nejvíc a vždycky se na něj do Itálie těším,“ uzavřel to Marek. Moderátor se zajímal, co by Barbora »přenesla« z Itálie na české muže. „Nevím, nikdy jsem neměla českého muže,“ prozradila Barbora.
A nakonec Jan Kraus představil zpěváka Drupiho, který se u nás proslavil duetem Setkání s Hanou Zagorovou a pro mnohé Čechy je symbolem Itálie. Moderátora zajímalo, kdy začal Drupi vystupovat v Čechách a jak je možné, že jeho úspěchy se omezily jen na Česko a Evropu, a ne třeba na Spojené státy. „Já jsem byl sice pro vás, Čechy, takový ten český Ital, ale málokdo ví, že jsem tehdy patřil do americké TOP 20,“ vysvětlil Drupi, který záhy prozradil, že má odjakživa velmi vřelý vztah k Praze i k Pražankám. „Praha je moje celoživotní láska,“ dodal.
Jana Krause zajímalo, jestli Drupi používá nějaký zvláštní šampón na svoje dlouhé vlasy. „To je mix genetiky, po mých rodičích, dáte do toho trochu země, životního stylu. Já jsem třeba vždycky jezdil na koni,“ popsal Drupi. „Moji rodiče měli hodně vlasů, jezdil jsem na koni,“ zamýšlel se moderátor. „A nijak se to neprojevilo,“ konstatoval Drupi. „To jste hodný, že jste si toho, co mám na hlavě, všimnul,“ pronesl ironicky moderátor. A probrali spolu, že Drupi je vítězem v soutěži v rychlorybolovu. „Jak často jezdíte do Prahy?“ vyptával se moderátor. „Často. Většinou pětkrát, šestkrát do roka,“ prozradil Drupi a připomněl, že mu nedávno vyšlo jeho poslední CD. „Co si myslíte o českých a slovenských ženách?“ zajímal se Jan Kraus. „Jsou nádherné,“ uzavřel to Drupi.
Foto: TV Prima / Adam Kraus
