Pozvání Jana Krause do jeho televizní show přijal dirigent Jakub Hrůša, který v současnosti působí jako šéfdirigent Bamberských symfoniků v bavorském městě Bamberk, od září 2025 pak nastoupí do funkce hudebního ředitele londýnské Královské opery v Covent Garden.
S nadsázkou lze říct, že ani jeho příjmení, které obsahuje znak v jiných jazycích se nevyskytující, mu nezabránilo dobýt světovou hudební scénu. „Všichni to dovedou zapsat, a teď se to právě naučili v tom Bamberku úplně militantním způsobem, v Londýně už taky, všude. Je to taková perlička. Všichni mají rádi, když má ten člověk něco jiného,“ vysvětluje sympatický hudebník. „Dělal jsem tam Wagnerova Lohengrina a na konci přišli za mnou a řekli, jestli bych se toho neujal. Takhle jednoduché to bylo,“ líčí velice skromně a stručně, jak došlo k tomu, že byl jmenován na post v jednom ze světově nejvýznamnějších operních domů.
Teprve jedenačtyřicetiletý dirigent tak bude historicky druhým Čechem, který bude Královskou operu řídit. V padesátých letech minulého století ji krátce vedl Rafael Kubelík. „Já jsem chtěl být dirigent, pak jsem přestal chtít a pak jsem chtěl o to víc,“ vzpomíná na své dětské touhy. „Pro mě bylo překvápko, když jsem teď byl po dlouhé době na srazu se základní školou, a tam jsem rozvíjel teorii, že jsem to vlastně nikdy nechtěl, a že teprve když jsem přišel do puberty a začal jsem mít pocit, že ztrácím přehled o tom, co je v životě důležité, jsem začal tu hudbu milovat natolik, že bez toho to nešlo. A pak to dirigování z toho přirozeně vyplynulo. Ale oni mi řekli, kecáš, bylo to úplně jinak, když se tě třídní ptala v první třídě, čím chceš být, chlapečku, tak tys říkal, já chci být dirigentem.“
To, zda je člověk opravdu dobrý dirigent, poznají podle jeho názoru spíše hudebníci v orchestru než kritici. „Tam je absolutní jistota. Ti poznají, jestli je to jenom hra na kumšt, nebo doopravdy. A mně dělá dobře, že v poslední době se na názor toho orchestru fakt klade důraz. Takže dnes už se nedělá, že by vás tam instalovali jen ze známosti, ale ptají se těch hráčů, jestli to bylo opravdu dobrý. A myslím, že i každý laik pozná, jestli to mezi dirigentem a orchestrem funguje, i kdyby třeba vůbec neslyšel hudební věci, tak pozná tu chemii.“ Na závěr pak připomene, jaké renomé nám ve světě udělali významní čeští komponisté. „Taková země, jako jsme my, relativně malá, má absolutní skladatelské špičky. Je to vážné téma, nic srandovního to není, ale je to úžasné. Kamkoliv já přijdu tady s těmi jmény: Smetana, Dvořák, Martinů, Janáček, Suk, lidi opravdu – a nejen experti – celkově vědí, o co jde. Jsou to opravdu známí Češi, před kterými se smeká za to, co uměli.“
Foto: TV Prima
