Zdaleka ne každý si uvědomí, že rocková zpěvačka Ina Urbanová, která je v posledních letech známá především díky působení v kapele Ina Urbanová band a díky rolím v muzikálech Tajemství a Hair a ve filmu Kvaska, kdysi účinkovala s heavymetalovou skupinou Ina & Ring. Její umělecké začátky se však pojí se skupinou Saturn Pavla Skalického, kde zpívala hity typu Na kytaru kluci v parku hrají. Koncertovala i s Orchestrem Felixe Slováčka, s písní Letní lásky holčičí vyhrála mezinárodní festival v polských Sopotech a s písní Nebudeš sám také televizní soutěž Čtyřlístek. V té době se ovšem prezentovala pod svým občanským jménem Jiřina Urbanová. To už je ale minulost. Nedávno Ina vyrukovala s novým CD Tak takhle asi jo…, které je »volným pokračováním« předchozího alba Tři patra nad rájem.
Co nám o tomto albu, které veřejně pokřtíte ve středu 23. března od 20 hodin v pražském klubu Slušnej kanál, prozradíte?
Na křest vás všechny zvu, součástí bude i moje akustické vystoupení, řada známých hostů a after party s DJ… Ale zpátky k otázce – nové CD se natáčelo ve studiu Českého národního symfonického orchestru Blue Velvet pod producentskou taktovkou Standy Barocha a Tondy Rauera ze skupiny Harlej. Sešlo se tam rovněž hned několik hostů – Aleš Brichta, Vláďa Šafránek z Walda Gangu (ex-Harlej), Richard Tesařík z Yo Yo Bandu, Václav Upír Krejčí, Ivan Vodochodský a Zuzana Stirská ze skupiny Fine Gospel Time. Všichni společně se mnou nazpívali píseň Atentát na lásku.
To je vskutku velice nevšední sestava…
Aniž bych to měla v úmyslu, podařilo se mi v jedné písničce spojit zpěváky, kteří by se jinak asi v jednom songu nesetkali. Moje kamarádka Zuzka Stirská tvrdí, že se tam sešla gospel-rockovo-komická formace. Navíc interpretů, které mají na cédéčku pecku, v níž sólově zpívá sedm zpěváků, u nás asi moc není (pokud nepočítám muzikály), takže možná jsem v současnosti rekordmanka. Ale je fakt, že mě Standa Baroch při závěrečném mixu za můj výmysl proklínal.
Kdo tento song napsal?
Autorem hudby je Pavel Skalický, s nímž jsem v 80. letech spolupracovala ve velmi úspěšném popovém seskupení Saturn. Pavel tu písničku původně složil pro muzikál, který se nikdy nedočkal realizace, ale bylo mu líto nechat ji ležet v šuplíku, tak mi ji nabídl. Když ji slyšeli kytaristi Franta a Zbyněk, kteří se na CD postarali o většinu aranží, suše prohlásili: „Hmm, to bude chtít asi přearanžovat, co?“ Tak jsme Pavlův popík trochu nakopli… Abych nezapomněla – text napsal Martin Čáp.
Takže duety jste tentokrát vynechala?
Naopak, na albu Tak takhle asi jo… najdete rovnou tři! Dva jsem nazpívala s Alešem Brichtou a jeden s Vláďou Šafránkem.
Po boku Aleše Brichty jste vídána poměrně často…
Známe se už od střední školy. Aleš studoval elektrotechnickou střední v Ječné ulici a já jsem randila s jeho kamarádem Karlem. S Alešem jsem nikdy nechodila, jak by si snad mohl někdo myslet. Ale když ještě zpíval s Arakainem, tak jsem s nimi – díky bráchovi Jirkovi Urbanovi – často jezdila na koncerty i na nahrávání jejich desek do studia Propast Petra Jandy. Pak jsem taky Alešovi zpívala na desce Legendy 2 a s mojí bývalou kapelou Ina & Ring jsme se s ním několikrát střídali na pódiu v rámci různých koncertů a festivalů.
Koncertujete se svou doprovodnou skupinou?
Samozřejmě koncertujeme, ale díky tomu, že hrajeme melodický rock, tak si nás kromě rockových festivalů poměrně často zvou i na různé městské slavnosti, vinobraní a dokonce i na plesy.
Zpívat s rockovou kapelou je řehole, nebo ne?
Větší řehole je to v tom, že jsem lídr rockové kapely a přitom musím ukočírovat těch pět šílenců, kteří se mnou stojí na pódiu. (smích)
Se kterou zahraniční hvězdou byste si ráda zazpívala, kdyby to bylo možné?
Těch hvězd je hodně, ale kdyby to šlo, tak by to byli SIXX.A.M., což je projekt Nikkiho Sixxe. Ten se mu věnuje po skončení Mötley Crüe.
Nechme práci prací a pojďme se chvíli bavit o soukromí. Když nechodíte s Alešem Brichtou, tak s kým tedy?
Už patnáct let žiju s kytaristou, se kterým chodíme společně s Alešem a jeho přítelkyní Johankou na pivo.
O svatbě neuvažujete?
Teď už ne. Nedávno jsme si oba říkali, že kdybychom se po těch letech vzali, tak by se to určitě »podělalo«. Už jsme asi oba pověrčiví…
Bydlíte v Praze?
Odstěhovala jsem se kousek za Prahu, z okna vidím na Vltavu. Příroda tady mě dobíjí, máme psa a kočky a ti by si v Praze nejspíš nezvykli. My, když chceme, tak jsme za patnáct minut v Praze, tak to neberu jako nějaký velký odchod z Prahy.
Čemu se nejraději věnujete, když zrovna máte muziky »plné zuby«?
V létě chodím na houby nebo se psem do přírody, v zimě jezdím na hory. Mám ale také ráda takzvané »pyžamové dny«, kdy si udělám úplné volno, vypnu mobil a prostě se jen válím na sedačce a sjíždím jeden film za druhým.
Z dřívějšího vztahu máte dceru, vydala se ve vašich šlépějích?
Dcera Jiřina se částečně »pomamila«. Není z ní však zpěvačka, ale vystudovala Taneční konzervatoř v Praze a ve studiu pokračuje ve Francii, v krásném městě Nice, kde momentálně žije. Máme skvělý vztah, několikrát do roka létá ona sem, občas my za ní.
Co vám v poslední době dělá největší radost a co naopak?
Hudba, zdraví, rodina… Radost mi nedělá politika v této zemi… To mi hodně vadí a ubíjí.
Kdybyste v budoucnu musela opustit Českou republiku, kterou zemi byste si vybrala a proč?
Byla by to asi Francie. Díky tomu, že tam v posledních letech často létám za dcerou, máme tam už i přátele a celkově tam z lidí vyzařuje pozitivní energie, což zejména v posledních letech v České republice postrádám.
Foto: www.inaurbanova.cz
