Kapelník skupin Precedens a Lili Marlene, ale také malíř a spisovatel Martin Němec nedávno pokřtil v pražském klubu Malostranské beseda Bod tání. Jedná se o jeho třetí – údajně nejambicióznější – knihu. Je plná povídek a vydalo ji nakladatelství Plus.
„Postavy, místa i události se s každou povídkou mění, ale z příběhů postupně tanou rysy, které svět těchto povídek činí jiným – zvláštním a tajemným. Nečteme tu popisné obrázky ze života, ale spíš pozorujeme rozpohybované obrazy vypjatých situací, v nichž se cosi lomí, obnažuje, vyvěrá na povrch. Není to nicméně svět depresivní, spíš svět zvláštní krásy: Němcův básnivý jazyk evokuje atmosféru a čtenáře pobízí nehledat jen to, co se tu odehrává, ale i to, co to znamená. Unavuje-li vás upovídaný svět kolem, vstupte do světa, v němž každé slovo bývá váženo, hraje svoji roli a někam směřuje,“ píše v předmluvě uznávaný profesor Petr A. Bílek.
Martin Němec není na literárním poli žádným nováčkem. Připočteme-li soubory Stodola (2004) a Vana s výhledem (2008) i v podobě novel vydané scénáře k filmům T.M.A. a Perníková věž, je Bod tání (2019) jeho pátým literárním počinem. „S mými profesemi je to trochu zvláštní. Prostě nejsem osobnost rozdvojená, ale hned roztrojená. Pracuju v takových vlnách. Před třemi lety to bylo období malířské, tedy jsem se věnoval profesi, kterou jsem vystudoval na AVU, a završil to pak devíti samostatnými výstavami. Stejně intenzivně ale prožívám i období hudební a literární,“ prozradil všestranný umělec, jehož kariéra i osobní život jsou zcela nebulvární. Tudíž se o něm můžete dočíst převážně v seriózním tisku…
„Když zasednu k psaní, nikdy nevím, jak to dopadne. Napíšu první slovo, větu a otevře se mi nějaký příběh. Je to takový magický rituál a já nevím, odkud to vlastně přichází. Neumím to racionálně vysvětlit… Leitmotivem je pokaždé lidská samota, ať už ve smyslu samoty člověka v prázdném domě, jeho samoty na ulici plné lidí, či v partnerském vztahu. Nedílnou součástí mých povídek je i pojem tajemna. Nemám rád věci jednoznačné, nechávám pootevřené dveře, aby zůstalo místo pro čtenářovu fantazii,“ řekl Němec s tím, že jeho povídky nejsou autobiografické. Každopádně stojí za přečtení!
Foto: Archiv
