V druhém dílu nové talkshow TGM se objeví zpěvačka Ewa Farna, bezpečnostní poradce Andor Šándor a cestovatel, novinář a filmař Dan Přibáň, který jezdí trabantem napříč světem. Premiéru druhého dílu TGM: Talkshow Geni a Míši uvidíte v neděli 7. září ve 21.30 hodin na Primě. A ještě než se tak stane, položili jsme několik otázek Andoru Šándorovi.
Neměl jste trochu strach přijmout pozvání do tohoto pořadu, když jste přesně nevěděl, co si na vás moderátoři vymyslí?
Pravda, když se objevuju v televizi, většinou je to v situaci, kdy komentuju nějaké bezpečnostní maléry ve světě. Párkrát už jsem byl hostem v talkshow a s Michalem Suchánkem a Richardem Genzerem jsem se potkal na jednom Lvím klubu, kde byli hosty, takže se s nimi osobně znám a vím, co od nich můžu čekat. S účastí v pořadu jsem neváhal, usoudil jsem, že mi tato zkušenost může spíš dát než vzít. Ano, oni mají specifický humor, ale není zlý. Člověk si musí udělat občas legraci sám ze sebe a nesmí se brát moc vážně. Ale toho já se nebojím.
V otázkách bezpečnosti jste odborník. V čem se ale vůbec nevyznáte, co neumíte?
Nejsem kutil, nerozumím například zahradě a španělská vesnice jsou pro mě jakékoliv ruční práce. Dost často říkám, že kdybych se měl živit rukama, asi bych umřel hlady. Doufám, že si na mě Richard s Michalem něco podobného nepřipraví. Když mám něco vlastnoručně opravit nebo vyrobit, udělám to jen pod velkým tlakem. Jsem schopen kolem toho chodit tak dlouho, až jsem upozorněn, že ta věc na mě čeká. A když už se do nějaké manuální práce přinutím, většinou hned na začátku udělám nějakou fatální chybu, takže je všechno špatně. Což mě odrovná a já dostanu naprostou averzi k tomu, abych pokračoval. Vím, je to trochu alibistické zdůvodnění a já bych se mohl trochu snažit v této věci se zlepšit, ale když už jsem vydržel do sedmapadesáti, už to tak nechám.
V čem se naopak snažíte zlepšovat?
Po čtyřiceti letech jsem si splnil sen a koupil si bicí a po rozpačitých začátcích ještě za Bolševika se na ně učím hrát. Můj učitel mi říká: „Kdyby vám bylo osm, tak byste to někam dotáhl.“ Já bych to někam rád dotáhl přesto, že mi není osm, ale beru tento fakt s pokorou, vím, že je to nereálné. Přesto se hře na bicí snažím věnovat co nejvíce času. Rád bych uměl spoustu věcí, třeba kreslit, to mě fascinuje. Ale do tohoto oboru už mé ambice nesahají.
Říkáte, že humor je vám blízký. Jaký konkrétně?
Mám rád humor, kterým se vyznačuje třeba Švejk nebo filmy jako Hoří, má panenko a Světáci. V těchto třech dílech se dá najít spoustu jednoduché a lidské pravdy a mouder, které člověka podpoří. Citáty z těchto děl používám ani ne tak na zlepšení své nálady, jako spíš ve chvílích, kdy chci něco glosovat. Jinak myslím, že jsem veskrze pozitivní člověk, žádný negativista a nebývám dlouhodobě zasažen nějakou chmurou. Myslím, že mě jen tak něco nerozhází.
Radíte druhým lidem co se týče bezpečnosti například podnikání. Kdo v životě nejvíc poradil vám a v jaké situaci?
Někteří lidé mi hodně poradili a já si toho velmi vážím. Většinou to byli mí šéfové. Já jsem byl vždycky výbušný typ a spíš než hlavu nastavoval hruď. Oni mě vedli k tomu, abych o některých věcech víc přemýšlel a teprve pak jednal, abych byl méně impulsivní a nekladl na druhé příliš vysoké nároky, protože ne všichni mají stejný způsob vnímání, jak dělat některé věci. To byly cenné rady v otázkách mezilidských vztahů. Jsem svým šéfům vděčný za to, že mě vzali, trochu se mnou zaklepali a probudili mě. Naučili mě, že byť se vám něco zrovna daří, je potřeba zůstat pokorný a skromný. Úspěch může být velmi pomíjivý a pády z výšin bývají velmi nepříjemné, proto se snažím tu pokoru v sobě hledat a této rady se snažím držet.
Foto: TV Prima
