Textař, básník, scenárista, spisovatel, producent, malíř a fotograf Jiří Štaidl se narodil 22. ledna 1943. Odmalička, spolu s mladším bratrem Ladislavem, byli obklopeni hudbou. Nejen velkou sbírkou jazzových a swingových desek, ale i »prakticky«, tedy soukromými hodinami klavíru u profesora Františka Kubelíka. Jiří, na rozdíl od bratra (který se výuce hudby věnoval šest let), více tíhnul k psanému slovu – začal psát povídky, básničky, články do novin… Po maturitě se Jiří Štaidl hlásil neúspěšně ke studiu scenáristiky na pražské FAMU. Vyzkoušel si, krátce, život dělníka v Motorletu, kde založil skupinu Diskobolos, která zanikla po jedné sezoně.
Po odchodu z továrny změnil profesi na kulisáka v divadle Paravan, kde vzniká první text, který byl natočen Jehla a niť, zhudebněný Ivanem Štědrým a nazpívaný jeho bratrem Karlem, to bylo v roce 1962. O rok později již Marta Kubišová natočila píseň Neotočím večer vypínačem, nebo Eva Pilarová Ledové květy a v dubnu stejného roku vznikl první obrovský hit s textem Jiřího Štaidla a hudbou Karla Mareše Tam za vodou v rákosí.
„Když jsem začal psát, nikdy mě nenapadlo, že bych se tím mohl živit. Teprve když jsem se dozvěděl, kolik se na tom dá vydělat, začal jsem se tím vážně zabývat…“ glosoval svůj úspěch a »pověsil na hřebík« pracovníka Československé pošty, kde jezdil s vozem a vybíral schránky…
V roce 1963 z autorsko-režijní spolupráce Jiří Štaidl a Karel Mareš vzniklo v divadle Semafor představení Ondráš podotýká. Pásmo písní (např. Roň slzy, Zloděj dobytka, Espado ad.) a satirických komentářů v podání mimo jiné Yvonne Přenosilové, Olympiku, Nadi Urbánkové, Mikiho Volka, Pavla Bobka a tak dále.
V Semaforu, kde hrál bratr Ladislav, došlo k osudovému setkání s Karlem Gottem. Zde vznikl také první text na melodii Johna Lennona From Me To You – Adresát neznámý, která odstartovala maraton hitů – 99 písní, které se staly evergreeny české populární hudby.
V roce 1965 společně zakládají divadlo Apollo, kde se stal Jiří Štaidl ředitelem.
Premiérou hry Pouť pro dva se 16. 11. 1965 otevřela tříletá existence nestacionárního divadla Apollo pod jeho uměleckým vedením. Pro jeho sólisty napsal naprostou většinu textů, úspěšných v nejširším měřítku. Ve Zlatém slavíku 1966 obsadil Karel Gott první tři místa s písněmi s jeho texty (l. C’est la vie, 2. Pošli to dál, 3. Bum bum bum). C’est la vie je navíc vítězem ankety Melodie 1967 v kategorii SP, Bum, bum, bum je pětinásobným vítězem rozhlasové Houpačky, kde C’est la vie vyhrává dvakrát. Pro Apollo dále vytvořil hru Nešpory (1966). Podílel se například také na textech ve filmu Noc na Karlštejně (premiéry se však nedožil).
Jiří Štaidl zahynul 9. října 1973 při autonehodě.
Výčet písní pro Karla Gotta je mimořádně obsáhlý a zahrnuje prakticky všechny hity jeho repertoáru této éry – El Condor Pasa, Dívka toulavá, Hej, hej, baby, Hej, páni konšelé, Káva a rýže, Lady Carneval, Láska bláznivá, Má první laská se dnes vdává, Mistral, Narodil se máj, Nechtěl bych, Nejsem, nejsem rád, Pocit sváteční, Přijela pout, Příval pláče, Proč ptáci zpívají, Ptačí nářečí, Zavřu teď krám s básněmi, Zpátky si dám tenhle film a mnohé další hity… Vydavatelství Supraphon připravilo k vydání 3CD Karel Gott Konec ptačích árií, kolekci písní s texty Jiřího Štaidla. Zlatá kolekce písní vychází 18. ledna.
O autorovi:
Textař Jiří Štaidl (1943 – 1973) a bratr hudebníka Ladislava, se učil u Františka Kubelíka, několikrát se neúspěšně pokoušel dostat se na filmovou fakultu AMU. Jako pomocný dělník pracoval v Motorletu, kde založil skupinu Diskobolos, pro kterou otextoval oblíbené písně z Radia Luxembourg a dokonce i sám v letech 1961 – 1962 zpíval. Když dělal kulisáka v divadle Paravan, významným rádcem nad prvními texty a básněmi mu byl J. Jakoubek. Krátce byl tehdy zaměstnán u Správy spojů.
Důležité bylo jeho setkaní s K. Marešem (s nímž pro představení Jarní dekameron v divadle Rokoko společně napsali písně Espado, Padá hvězda (Waldemar Matuška) a zdaleka nejúspěšnější Tam za vodou v rákosí (Eva Pilarová a Waldemar Matuška), která v písňové kategorii ankety o Zlatého slavíka 1963 skončila na 3. místě. S Marešem spolupracoval autorsky i na památném semaforském pásmu Ondráš podotýká, pro které napsal spojovací texty či úvahy Ondráše a mj. písňové texty. Ve své době smělý, ale úspěšný pokus znamenalo jeho otextováni beatlesovské From Me To You jako Adresát neznámý Karla Gotta s nemenší odezvou se setkala jeho česká verze Presleyho Cryn‘ In The Chapel rovněž pro Karla Gotta s názvem Cesta rájem (vítězství v písňové kategorii ve Zlatém slavíku 1965).
Premiérou hry Pouť pro dva se 16. 11. 1965 otevřela tříletá existence nestacionárního divadla Apollo pod jeho uměleckým vedením. Pro jeho sólisty napsal naprostou většinu textů, úspěšných v nejširším měřítku. Ve Zlatém slavíku 1966 obsadil Karel Gott první tři místa s písněmi s jeho texty (l. C’est la vie, 2. Pošli to dál, 3. Bum bum bum). C’est la vie je navíc vítězem ankety Melodie 1967 v kategorii SP, Bum, bum, bum je pětinásobným vítězem rozhlasové Houpačky, kde C’est la vie vyhrává dvakrát. Pro Apollo dále vytvořil hru Nešpory (1966). Vyčet písni především pro Karla Gotta je mimořádně obsáhlý a zahrnuje prakticky všechny hity jeho repertoáru této éry – El Condor Pasa, Dívka toulavá, Hej, hej, baby, Hej, páni konšelé (3. místo na BL 1969) Káva a rýže, Lady Carneval, Láska bláznivá, Má první laská se dnes vdává, Mistral, Narodil se máj, Nechtěl bych, Nejsem, nejsem rád, Pocit sváteční, Přijela pout, Příval pláče, Proč ptáci zpívají, Ptačí nářečí, Zavřu teď krám s básněmi, Zpátky si dám tenhle film a mnohé další hity.
Výborné texty psal ovšem prakticky od počátku své umělecké dráhy pro další zpěváky. Tvořil pro relativně úzký okruh interpretů a nejlépe tehdy, když spontánně („neumím psát na objednávku“).
Mezi jeho přednosti textařského rukopisu patřila básnivá křehkost (i v obrázcích všedního dne), lyričnost, dojem lehkosti budicí přesná forma, smysl pro slogan, výraznou textovou hlavu, originální a přitom zapamatovatelné obraty, rytmičnost a zpěvnost.
V posledních letech tragicky uzavřeného života byl producentem sólových alb Karla Gotta, autorem zpěvních textů k Podskalského filmové hudební komedii Noc na Karlštejně (1973), nedokončeného scénáře k Rychmanově filmovému muzikálu Hvězda padá vzhůru (1974) s vlastními písňovými texty. Karel Gott v tomto filmu ztvárnil hlavní roli, Jiří se však jeho natáčení a uvedení do kin už nedočkal.
Z encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, 1990
Foto: Supraphon
