Paruky, klobouky a rukavičky dolů, tady se hraje (jako) o život! Po kritikou vřele přijatém debutu (Foerster, Janáček, Haas; MusicWeb International Disc of the Month, Tip Harmonie) se Belfiato Quintet vrátili o století zpět, k samému »otci dechového kvintetu«.
Životopis Antonína Rejchy by vydal na napínavý film. V 10 letech útěk z domova, po Praze našel domov postupně v Bonnu, Hamburku, Vídni a Paříži. Svou první symfonii uvedl v 17 letech. Spřátelil se s Beethovenem coby violistou stejného orchestru, seznámil se s Haydnem, studoval též u Salieriho. V hudbě miloval experimenty, rád psal v pětidobém metru, fascinovala ho cikánská hudba s mikrointervaly, hra čísel, souzvuků, polytonalita a kontrapunkt. Zdokonalil hudební pedagogiku, stal se vyhledávaným učitelem, nota bene s titulem profesora Pařížské konzervatoře. K jeho žákům patřili mj. Liszt, Berlioz či Franck. V žánru dechového kvintetu jako první komponoval skutečně mistrovské skladby, jež plně využívaly barevné i technické možnosti nástrojů. I přes extrémní technickou náročnost z jeho skladeb vyzařuje průzračnost, lehkost a grácie. Z celkem 24 dechových kvintetů si Belfiato vybrali tři – ovšemže ty nejkrásnější a nejzajímavější – a natočili je v neopakovatelné akustice pražského Rudolfina. Zdá se, že tito virtuosní a vášniví hudebníci v Rejchovi potkali skutečného »parťáka« do hry. Je to jízda…
ANTONÍN REJCHA (1770–1836) – DECHOVÝ KVINTET ES DUR OP. 88 Č. 2, DECHOVÝ KVINTET E MOLL OP. 88 Č. 1, DECHOVÝ KVINTET D DUR OP. 91 Č. 3
BELFIATO QUINTET: OTO REIPRICH – FLÉTNA, JAN SOUČEK – HOBOJ, JIŘÍ JAVŮREK – KLARINET, ONDŘEJ ŠINDELÁŘ – FAGOT, KATEŘINA JAVŮRKOVÁ – LESNÍ ROH
Foto: Supraphon
