Plzeňská Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara (lidově »Sutnarka«) hostila závěrečnou výstavu prvního běhu letního ArtCampu. Zbývají sice ještě dva běhy, ale už první letošní »klauzury light« ukázaly, že Sutnarka přitahuje talenty elementární gravitační silou, neboť co bývá obvykle poklidnou přehlídkou studentských výstupů, se letos změnilo v solidní kulturní vichr.
V první třetině již tradičního ArtCampu (který se mimochodem letos konal po devatenácté) byly otevřeny tyto kurzy:
Animace / loutková animace, Design for Future ateliér design, Grafický design a plakát ateliér grafický design, Ilustrace / autorská kniha ateliér ilustrace, Ilustrace / kombinované techniky ateliér malba, Keramický design, Komiks, Litografie, Modelování / sochařský portrét, Nová média, Origami jako forma designu, Výtvarné řešení počítačové hry
Studenti a posluchači pod vedením zkušených lektorů celý týden intenzivně pracovali na svých projektech a bez uzardění lze konstatovat, že některé výtvory za pouhý týden dosáhly kvalitativních parametrů regulérních klauzurních prací. Plzeňská Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara tak nejen o parník, ale doslova o světelné roky předjela pražskou AVU a lze ji bez okolků srovnávat se světovými vzdělávacími středisky v oblasti grafiky a designu.
Závěrečná výstava prací, která se odehrála v pátek 11.7. trvala jen kratičký okamžik, konkrétně od 14:00 striktních devadesát minut, ale i tento krátký časový úsek stačil vyšším stovkám lidí, aby »prokorzovali« fakultou a mohli zhlédnout práci zdejších tvůrců.
V nadprůměrném celku těžko vyzdvihnout jednotlivce, ale v partě sochařů byla zcela nepřehlédnutelná hlava od Ellen Brůhové, tak realistický cit pro detail a jemné proporce se jen tak nevidí. Je jisto, že pod zkušeným vedením se od této sochařky máme hodně na co těšit.
A i jiné tvůrčí ateliéry předvedly skvělou práci, ať už jde o origami jako formu designu, nebo lampové světelné variace jako formu interiérového dekoru. Technicky zcela bezchybné kusy pak vystavila litografická parta, takže jeden i rád prominul určitou výtvarnou neotesanost.
Kruh kolem designu pro budoucnost přišel s originálními nápady a netradičním řešením z oblasti bezpečnosti, kdy byla řešena otázka pokrývek hlavy. Zajímavý byl nápad na helmu NATURBAN, která jak název napovídá se věnovala bezpečnosti hlavy omotané turbanem. Proto se chodí na výstavy, proto se chodí dívat se na studentské práce, bravo! Originální řešení netradičních problémů.
I přes vysokou kvalitu vystavovaných exponátů byla cítit určitá slabost ve výtvarném zpracování komiksů, maleb a ilustrací, která ale ke školnímu prostředí patří. Nezaslouží si však výraznější kritický pohled, vždyť tyto profese jsou nesmírně náročné a vyžadují mnohaletý trénink, praxi a desetitisíce realizací. Praxe dělá mistra a zde bylo vidět, že před absolventy kurzů je ještě poměrně dlouhá cesta.
Jestli ale něco opravdu čnělo jak kvalitou, tak zpracováním, byly to prezentace dvou ateliérů. Tím prvním byla Plakátová tvorba. 
Sutnarka patří v plakátové tvorbě i typografii již léta k tomu nejlepšímu v naší republice a letošní prezentace na ArtCampu toho byla důkazem. Velké plochy, odvážné fonty, jednoduchá sdělení, soustředěné i strhující vizuály. Témata Ahoj! Quo vadis, nebo Identity byla zpracována tak naléhavě, dobře a především ORIGINÁLNĚ, že by obstála i ve světové konkurenci například vedle proslulé berlínské plakátové školy.
Všechny plakáty do jednoho sebou nesly silná sdělení redukovaná na snadno pochopitelné elementy, opravdu originální výtvarné zpracování a jejich jednotícím prvkem byla jistá grafická ladnost. Zde byl doslova cítit uhlazený profesorský dozor špičkového profesionála. Plakát na Sutnarce je na extrémně dobré úrovni.
Druhým high-lightem prezentace týdenních prací účastníků uměleckého kempu byla výstava Zrcadlení v ateliéru Nových médií, která pomohla ateliéru setřást pel otloukánka kterému často nikdo nerozumí. Jedenáct exponátů si našlo cestu do myslí návštěvníků takovým způsobem, že výstava byla vysoko hodnocena již v samotném svém průběhu. Pomohly instalace zahraničních studentů. Promítaná performance, velkoformátové fotky, objektové instalace i plastiky.
Vedle těchto skvělých a umělecky hodnotných objektů pak byla nejen vizuálně dominantní konceptuální instalace Náhodná zkušenost od Václava Nekvapila. Zatímco v rámci zadaného tématu Zrcadlení se většina účastníků vydala cestou introspektivní nebo metaforickou, Nekvapil přišel s myšlenkou psychologického experimentu. Instalace sestávala z trojdílného paravánu potaženého zvlněným molitanem, pokrytého černou barvou, třpytkami a neonovými amébovitými tvary. Do jeho povrchu bylo zasazeno přes 126 zrcadlových čtverečků, na kterých byla náhodně rozmístěna čísla a písmena. Uvnitř expozice čekalo křesílko a návod, který vybízel diváka k jednoduchému rituálu: zavřít oči, lehce se zavrtět, otevřít oči a zapsat první dvojici znaků, které pohled zachytí.
„Chtěl jsem vytvořit nepredikovatelné chaotické prostředí, určité pole náhody, které člověka na moment vyvede z orientace, naruší jeho rozpoznávací mechanismy a v tom okamžiku zachytí, co z něj opravdu vyvstane. Instinktivní výběr. Ne výsledek myšlení, ale před-myslící gesto,“ říká autor instalace. Název Náhodná zkušenost pak přímo odkazuje k tomuto prchavému okamžiku. Instalace je jakousi hrou s lidskou percepcí a současně filosofickým komentářem k otázce, co vlastně náhoda znamená. „Anatole France postuloval, že »Náhoda je koneckonců Bůh«. Nepřijímám tuto myšlenku, přenáším odpovědnost z božstva na člověka. Náhoda jsme my, každý z nás ve svém jedinečném těle, v konkrétním čase, pod tlakem smyslového zahlcení. A právě to jsem se pokusil zprostředkovat,“ doplňuje Nekvapil.
Instalace plná distraktivních prvků byla velmi vytížená a během pouhých 90 minut výstavy se do připravené tabulky zapsalo téměř pět desítek návštěvníků. Někteří jen uvedli svoji kombinaci znaků, jiní přidali poznámku – a jeden z nich jednoduše napsal »Supr❤️«. „Byla to pro mě obrovská pocta, potvrzení, že sdělení dorazilo. Že někdo pochopil, co se mu skrze ten jednoduchý systém snažím říct a že na moment zažil náhodu jako stav.“
Přesah instalace byl zřejmý i jinde. Jako doprovodný »vedlejší úkol« byl totiž vytvořen plakát k výstavě, který se během několika dnů stal kultovním. Čistá typografie, jednoduché linie, primární barvy, funkční design, plakát vystavený a vylepený v 70 kopiích doslova zaplavil budovu školy a podle statistik zhlédlo jeho vizuál na Instagramu přes tisíc lidí. U projektu, který nebyl veřejně propagován, je to fascinující číslo. Výtvarná guerilla? Možná. Funkční umění? Rozhodně.
A to by měl být cíl. Ideový cíl celého ArtCampu, mobilizovat umělce, zažehnout kreativitu a podpořit jejich snažení. Letošní ArtCamp na plzeňské Sutnarce lze považovat v tomto ohledu za mimořádně úspěšný a bude zajímavé sledovat, jak bude tuto vysokou laťku v budoucnu překonávat. Ostatně jak psáno výše, letos zbývají ještě dva týdenní běhy. Je tedy na co být zvědavý!
Foto: archiv
