Pro velmi netradiční způsob prodeje své knížky se rozhodl amatérský spisovatel Standa Fé z Ratiboře u Vsetína. Vlastním jménem Stanislav Frydrych. O jeho prvotině, veselém a zamilovaném románu Nazdar, chlapi aneb Mařenko, řekni Ř jsme psali nedávno.
Co vás přimělo prodávat knížku v balení se slivovicí a doutníkem?
Jedna paní nakladatelka mně kdysi sdělila, že jsem sice zdatný vypravěč, ale že chlapi vůbec nečtou a že se román moc dobře prodávat nebude. Což je pravda: chlapi fakt nečtou. Ale co dělají? Popíjejí a pokuřují. Občas se románem line vůně slivovičky a hlavní hrdina si na závěr zapálí »vítězný« doutník, tak proto. Slivovici jsem sice několikrát v příběhu zmínil, protože k Valašsku neodmyslitelně patří, ale jen v nepatrné míře.
Nehodil by se k doutníku spíš rum anebo whisky?
Nejsem kuřák a už vůbec ne znalec doutníků, poslední cigaretu jsem si zapálil v patnácti na základce ve Velkých Karlovicích odkud pocházím, ale tolik znalý snad jsem, že slivka asi opravdu moc k doutníku nepasuje. Jenže… příběh se odehrává z malé části na Valašsku, tož daj tam pak »skocku visku«. (smích) To je přece nesmysl.
Podle čeho jste slivovici vybíral?
Chtěl jsem, aby na etiketě byl motiv Valašska, proto je tam fotka Valacha v kroji. Pak jsem chtěl, aby byla přímo z trnek, aby byla z Vizovic a byla trošku silnější. Takže má padesát procent.
A doutník?
Bral jsem ohled na cenu. Ale nechtěl jsem zase, aby to bylo úplně nejlevnější kuřivo. Přece jenom, když někdo někomu daruje tento balíček, tak určitě nechce vypadat jak chudý příbuzný. Také jsem vybíral mezi doutníky, které jsou v tubě, abychom neměli dřevěnou výplň z krabice v hubě. (smích) Nakonec jsem se rozhodl pro Quantanamero. Možná trošku sehralá roli i nostalgie. Z dětství si totiž pamatuju na písničku Quantanamera, která se mi tenkrát moc líbila. Kdysi se naši spisovatelé dělili na Ruchovce a Lumírovce. Teď k nim přibydou i Doutníkovci. (smích)
O jiných »pochutinách« jste neuvažoval?
A víte, že jo? O kyselém zelí. To je taková typická valašská ingredience. Ale nakonec jsem od toho upustil. Přece jenom: zelé, slivka, doutník – to by nedělalo dobrotu. Představa, že by někdo nakonec musel listy z mé knížky použít jako toaletní papír, je děsivá. (smích)
Vidím, že máte Valašsko opravdu rád. Používal jste v příběhu i valašské nářečí?
Právě že vůbec ne. Chápu, že každý tu naši valaščinu nemusí. Ale když hlavní rek vzpomínal, jak se po vojně dobýval na jednu cérku do komůrky a její tatík mu pomáhal vyraziť dvérca a pak mu navrhl, že mu podrží toťkajten žebřík, aby za ňu vlezl oknem, tož toho strýca jsem nechal ťápať po valašsky. (smích) To mně přišlo, že tam ta valaščina patří.
O čem kniha je, když byste to měl říct velmi stručně?
Kterak prostý Valach ke štěstí přišel.
Tak to jste vzal fakt hopem.
Je to taková pohádka pro chlapy. Hlavnímu hrdinovi se přestalo dařit, odcestuje proto do Německa, ale po cestě se mu pokazí auto, ocitne se v malebném městečku Bad Soden, kde si náhodou najde práci, seznámí se s novým kamarádem De Peyrakem, zakouká se do krásné dívky a zbohatne. Nebo ne? Přečtěte si to. Když u toho vyzungnete placatku slivovice a budete otupení tabákem, tak dám ruku do ohně, že se vám ten příběh bude líbit. Ohlasy mám vesměs velmi pozitivní. Prý kdy vyjde dvojka. Asi některým došel chlast a kuřivo. (smích)
Co ten pseudonym?
Odmalička se mi líbil název Santa Fé. Vinnetou slyšel zvony v Santa Fé, když umíral, Walda Matuška zpíval krásnou píseň o Santa Fé v Limonádovém Joeaeiouyovi. (smích) Od Santa Fé, což v překladu znamená – svatá víra, je jen krůček k Standa Fé.
Kde se dá tento netradiční dárek pro chlapy koupit?
No v knihkupectví asi těžko. Že by v hospodě? Štamgasti si budou poroučet ještě jednu rundu »Nazdárků« a místo pivních kelímků budou stavět komínky z knížek. (smích) Prodávám to v různých malých krámcích s všelijakým zbožím. Objednat si to můžete na mém profilu na Facebooku – Stanislav Frydrych. Přestože je román psaný hlavně pro chlapy, tak kupodivu přes osmdesát procent knížek si ode mě koupily ženy. Možná to je tím, že je román zhruba od půlky hodně zamilovaný.
Foto: Archiv Stanislava Frydrycha
