Vnitrozemské město v srdci černého kontinentu s hmatatelnými pozůstatky francouzské koloniální nadvlády nabízí svým návštěvníkům víc než jen pohled na ospalé provinční město. Marakéš jako jedno ze čtyř královských měst totiž patří k těm metropolím, kde se staré snoubí s novým a těžko byste hledali zářivější příklad toho, kde se staré snoubí s novým.
Tím starým se myslí to opravdu staré. Marakéš totiž byla sice oficiálně založena roku 1062, ale původní osídlení zde bylo již v neolitu. Dnes se Marakéš dělí na vnitřní a vnější město, tak jako většina jiných arabských měst. Vnější část města je od pohledu moderní metropolí s hotely, restauracemi a obchody na evropské úrovni. Ne nadarmo se v minulosti stala Marakéš útočištěm významných Evropanů. Ostatně to platí i dnes, jako svůj druhý domov si toto město vybrala i slovenská topmodelka Adriana Sklenaříková.
Hlavním turistickým lákadlem nové části jsou legendární zahrady Jardin Majorelle. Ty založil Jacques Majorell, jenž byl zároveň důvěrným přítelem módního návrháře Yves Saint Laurenta. Založení zahrad se datuje do roku 1924 v tehdy ještě klidné části města, to dnes již neplatí. Možná i proto působí zahrady jako osvěžující oáza v tepajícím velkoměstě. Uvnitř ne příliš rozlehlých zahrad je možné najít stovky druhů tropické flóry a berberské muzeum, které připomíná tradice berberského národa, původních obyvatel Maroka. Další zajímavostí vnějšího města je mešita Koutoubia. Ta byla postavená ve středověku a podle jejího vzoru se dodnes v Maroku staví minarety. Od této mešity to není k vnitřnímu městu daleko.
Vnitřní stará část se nazývá medina a je tvořena křivolakými uličkami s množstvím jedno a dvoupatrových domů. Tyto domy mívají sytě oranžovou až červenou barvu a odtud i lidový název Marakéše – Červené město.
V paprscích žhnoucího slunce lze v uličkách nalézt příjemný stín a při jejich procházení lze obdivovat místní architektonické detaily i zručnost, s jakou jsou některé z domů opraveny a rekonstruovány. „Je to výsada zejména těch domů, které si v posledních letech zakoupili francouzští občané. Ti mají k tomuto městu vztah z dob koloniálního protektorátu a není proto divu, že zde některé domy skupují a opravují je buď pro soukromé účely, nebo z nich dělají penziony,“ vysvětluje Lenka Berberi z Cestovní kancelář Blue Style.
Jednou z dominant mediny je náměstí Jamaal El Fna, legendární tržiště v centru města, na kterém pulsuje život ve dne i v noci. Na poměrně rozlehlém prostoru se nachází stovky stánků s nejrůznějším zbožím. Koncetrují se zde i pouliční kejklíři, artisté, felčaři, věštci, zaklínači hadů či žebráci. Tak jako jinde v Maroku i zde dominuje v nabídce obchodníků exotické koření, ovoce a zelenina, oblečení, ručně tepané výrobky či produkty z kožedělné výroby. Co nenajdete na náměstí samotném můžete dohledat v přilehlých uličkách, které jsou doslova napěchovány krámky a obchůdky s textilem, látkami či upomínkovými předměty.
Se sluncem ustupujícím za obzor se mění i atmosféra na Jamaal El Fna, ve stáncích i obchodech se rozsvěcují lampičky a s postupně tmavnoucí oblohou se zvyšuje i hluk a shon na trhu. Do všeho jsou cítit rozmanité vůně pouličních kuchařů, je možné zaslechnout ozvěnu píšťaly zaklínače hadů a všeobecný shon a touha po obchodu je umocněna nesourodými výkřiky. Podmanivou atmosféru nejfajnovějšího tržiště na rozhraní arabského a evropského světa člověk musí zkrátka zažít. Ostatně své napoví i fotografie.
