Jako předkapela skotských Belle & Sebastian vystoupí frontman české skupiny Please the Trees. A kapelu Belle & Sebastian doprovodí čtyřčlenné smyčcové těleso. Již 18. dubna se v pražském klubu Roxy přestaví legendární skotská indie-popová skupina Belle & Sebastian, která patří mezi nejvlivnější kapely současné nezávislé scény. Kapelu doprovodí smyčcové těleso ve složení dvoje housle, viola, violoncello a v roli předskokala se představí frontman české skupiny Please the Trees Václav Havelka.
Plese The Trees – původně jen bezejmenný projekt propojení dvou hudebních světů se zrodil během roku 2006 setkáním jedné z kmenových skupin pověstné táborské rockové scény, kytarových snivců a léčitelů Some Other Place a originálního písničkáře Václava Havelky, vystupujícího již od roku 1999 pod nickem selFbrush. Ambientním noisovým hudebním plochám Some Other Place chyběl vokalista a Havelka naopak již dlouho hledal kapelu, která by dokázala zahrát s patřičnou intenzitou a napětím písně, jež nastřádal do šuplíku mimo tvorbu selFbrush. Po několika společných zkouškách však vzniklo z jamování něco víc, než obě strany očekávaly. Skupina se pojmenovává Please The Trees a začíná pomalu a opatrně vystupovat na veřejnosti. Během několika měsíců si tak vybudovává zaslouženou pověst jedné z největších nadějí české indie-rockové scény.
Kapela Belle & Sebastian má na svém kontě osm studiových alb. V Praze přestaví aktuální album Belle & Sebastian Write About Love z října loňského roku.
Rozhovor se Stevie Jacksonem
Před pražským vystoupením této hudební legendy, která bývá významem přirovnávána k The Smiths, Nicku Drakeovi či dokonce Bobu Dylanovi jsme vyzpovídali kytaristu Stevie Jacksona, který se skupinou hraje od jejích počátků v roce 1996.
Kdepak se teď vlastně nacházíte?
Právě jdu z tělocvičny, jdu po ulici, přecházím ji a jdu ke svému autu, kdy by mělo být ticho…
Brzy přijedete hrát do Prahy, už jste zde byl?
Ano, celkem dvakrát, poprvé v roce 1993, to jsem byl o hodně mladší. Bylo to tehdy skvělé a už se sem moc těšíme!
Kdybychom někoho, kdo vás příliš nezná, pozvali na váš koncert, co by měl očekávat?
Pěknou směs různých písniček, doufejme, že zábavnou… Vystoupí s námi malá smyčcová sekce, takže na pódiu bude hodně lidí, kteří dychtí po tom vám zahrát a zazpívat. Nás je v kapele sedm, ale tentokrát nas bude jen šest, protože trumpetista Mick Cooke je novopečeným otcem, takže zůstane s rodinou.
Když jste začínali být slavní, příliš jste nekoncertovali. To se v posledních letech změnilo. Baví vás hraní před lidmi?
Ano, ano… pro mě bylo docela frustrující, že nemůžu jako muzikant vystupovat naživo, ale od roku 2001 se to změnilo a máme koncertů dost. Takhle to pořád pokračuje a to je skvělé!
Vybavuje se vám nějaký výjimečný koncert z nedávné doby?
Hráli jsme v Opeře v Sydney v Austrálii, to je ta známá budova, ale uvnitř je úplně nádherná a pro nás to byl opravdový zážitek. Bylo vyprodáno, akustika prvotřídní, publikum vynikající. Vešlo se tam nějakých 2300 lidí.
Jeden z trendů současné hudby je indie pop, který jste hodně ovlivnili i vy. Sledujete nové kapely, připadá vám někdy, že vás napodobují?
Někdy za námi na festivalech přicházejí mladí hudebníci a svěřují se nám, jak moc jsme je inspirovali, ale to je velmi milé. Poslouchám hudbu občas, v rádiu někdy zaslechnu něco, co se mi líbí, ale zas tak moc to nesleduji.
Vy jste byli vždycky považováni za indie kapelu, i když jste byli celkem komerčně úspěšní…
Otázkou je, jestli slovo indie představuje nezávislou kapelu s deskami, které vydává nezávislé hudební vydavatelství nebo si pod tím představujete určitou hudební formu. My jsme o sobě vždycky smýšleli především jako o popové skupině. Nikdy jsme moc nerozlišovali, jestli hrajeme indie pop nebo pop. Chtěli jsme prodat hodně desek a po tom asi touží každá kapela. Abyste byli úspešní, nepotřebujete nějakou nálepku, lidem se to buď líbí nebo ne. My jsme nikdy nedosáhli takových závratných úspěchů jako třeba Snow Patrol nebo Franz Ferdinand, ale celkem obstojně se nám daří vyžít a hodně lidí nás má rádo… to není špatné. Co je úspěch? Pro někoho to znamená prodat hodně desek, pro mě je zas úspěch dlouho vydržet jako skupina. V tomhle ohledu se nám daří, hrajeme spolu už patnáct let.
Vaše poslední desky se zdají být komerčnější, i díky americkému producentovi Tony Hofferovi. Snažíte se svoji hudbu takto posouvat?
Když skládáte písničky, tak takhle nepřemýšlíte, jestli to bude komerčnější nebo ne. Pro mě to je všechno pop a naše nové album, druhé, které produkoval Tony, drží víc pohromadě jako album. Na obou posledních deskách jsou ale popové písničky, které vás dostanou.
Mnoho novinářů vás nazývá »kultovní« kapelou? Co si pod tím představujete?
Možná to má vztah k našim začátkům, protože jsme vlastně živě nehráli, desky nebyly k sehnání a byli jsme taková neviditelná kapela. Taková záhadná neviditelná kapela. Ale někdy to takhle vznikne – což je doufám i náš případ, že složíte písničky, které uchvátí vaše fanoušky, nebo napíšete takové texty… to je pak větší síla, protože lidé reagují na hudbu kapely než na kapelu složenou z jednotlivých lidí. Existují pak jen ty písničky, kapela a její tváře jsou vlastně v pozadí, tiché. My všichni žijeme a pracujeme v Glasgow, nepovažujeme za nic zvláštního. Je to otázka vnímání.
Na nové desce zpívá v jedné písničce Norah Jones. Vypravila se za vámi do Glasgow?
Ne, ne. Nahrávali jsme desku u Tonyho v Los Angeles a ona tam náhodou byla. Nahráli jsme to celé živě, kapela hrála a ona zpívala, bylo to skvělé!
Líbí se mi obal nové desky, jak vznikl?
Je odvozený od názvu alba »Belle and Sebastian píšou o lásce«. Měli jsme písničky a pořád nevěděli, jak desku nazvat. Mě pak napadl tenhle název, protože Belle and Sebastian o lásce opravdu píšou. Většina našich skladeb je o lásce, s jednoduchým elegantním konceptem. Obal neskrývá nic tajemného, jeho význam je poměrně doslovný. Mně se ale také líbí.
Foto: Sony Music
