Herec Vojtěch Kotek, herečka Martina Randová a sokolník Daniel Dobrkovský se představí v Show Jana Krause. Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 6. ledna ve 21.35 hodin na Primě.
Vojtěch Kotek – herec a režisér, který má za sebou režírování v divadle i v dabingu. Svým filmem Padesátka, který měl premiéru 24. prosince, si vyzkoušel také filmovou režii. V Padesátce si sám zahrál, mimo jiné i s Oldřichem Kaiserem: „Ten film se odehrává ve dvou časových rovinách – v sedmdesátých letech a v současnosti. Postavy vidíme zamlada a zastara. Já hraju mladého Ondřeje Pavelku a jeho otce hrál Olda Kaiser. Což pro mě byl fantastický zážitek, že jsem mohl režírovat Kaisera i s ním hrát,“ říká. Nejhorší ale prý je, když musí režírovat sám sebe. „Jednak člověk čeká, že se mu štáb zasměje, když řekne nějaký vtip v rámci záběru, což se většinou nestalo. Nejhorší pak ještě je se stříhat. Koukat se na sebe ve střižně a říkat si, co tam jako chci. Vždycky se střetnu s tím, že ten střihač si myslí něco úplně jiného,“ dodává. Celý film, který se odehrává na horách a v zimě, nakonec stihli natočit za pouhých třiadvacet dní.
Martina Randová – herečka, která vyniká především v komediálních rolích. Nepřehlédnutelná je například v pražském Divadle Na Fidlovačce, kde hraje asi v sedmi kusech. „Byla jsem blbá na matiku, fyziku a chemii. Museli jsme vymyslet, co uměleckého bych mohla dělat, když nemohu tančit. A přišli jsme na herectví,“ popisuje s úsměvem, proč se stala herečkou. Ostatně herectví je dnes její život. Diváci ji znají jako seriálovou herečku, která se nebojí nadsázky a která umí svým smyslem pro humor dodat hereckým postavám správnou dávku lidskosti.
Daniel Dobrkovský a krkavec Zora – Daniel je sokolník a chovatel dravců, kterých má kolem dvou set. Jeho dravci a sovy jsou pro něho především miláčky, některé z nich má i ochočené. Zora je něco jako létající domácí pejsek a je prý ještě chytřejší než psi: „Když jí třeba dáte červa do flašky, tak ona si vezme klacík a vyndá si ho ven.“ Říká, že sokolnictví není příliš bezpečný koníček. Dravec ho prý může poranit, kdykoli se cítí v ohrožení. „Útočí v afektu. Šel jsem třeba do voliéry, kde orlice měla mláďata. Kdyby je tam neměla, bude se bát, uletí a nic mi neudělá. Kromě toho ke zraněním dochází při lovu. Když orel chytne srnku nebo lišku, okamžitě tam běžím, abych mu ji pomohl usmrtit. Jinak by ho mohla pokousat. Třeba před lety orlice chytila srnu. Šel jsem jí pomoct a ona na mě skočila a povalila mě na záda. Jednou rukou jsem držel srnku za krk, druhou jsem si chtěl sáhnout pro nůž. Jenže v tom mi šla orlice po obličeji, strčil jsem si před něj ruku. A ona mě za ni chytla. V tu chvíli orlice jedním pařátem držela srnu, druhým moji ruku a já druhou rukou držel srnu. Takže jsem nemohl absolutně nic. Tak pět minut jsem ležel v řípě, kde jsem nebyl vidět, řval jsem o pomoc a nikdo mě neslyšel. Teprve po nějaké chvíli si mě jeden chlap všiml a přišel mi srnku píchnout. Do dneška mám jizvy,“ vypráví. Chová poštolku, sokoly, raroha a jejich křížence. Z krahulcovitých má káňata, jestřába, orly, křížence mezi kánětem a jestřábem, také zpěvné ptáky, jako jsou krkavci, a sovy. „Nejvíc pyšný jsem na křížence, jehož matka je jestřábice a otec je třiadvacetiletý Čiky, to je káně lesní,“ říká. Své krkavce i drbe a hladí. Říká, že oproti psovi má krkavec ještě o trochu vyšší inteligenci, protože se dokáže naučit různě napodobovat zvuky a mluvit. Zora třeba umí napodobovat slova »ahoj«, »nazdar«, »čau« a »pocem«. Umí ale i sprostá slova. Nemluví před cizími, a zatím ani přímo před Danielem. Mluví si, když je schovaná za palisádou a když se nudí. Inteligenci má asi jako dítě, které začíná mluvit. Dokáže i vymyslet různé nástroje, jak si k něčemu pomoct. Dravci prý žije celá rodina: „Ať se u nás doma podíváte kamkoli, všude uvidíte něco od dravců: zbraně, mrazáky, šicí stroje, inkubátory. Od jara se u nás líhnou mláďata. Doma mám třeba pár týdnů staré sovičky, které stále potřebují péči jako od rodičů. Není to jednoduché.“
Foto: TV Prima
