Herec Roman Zach, režisérka Lucia Klein Svoboda a forenzní fonetik Radek Skarnitzl se představí v Show Jana Krause. Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 12. dubna ve 21.35 hodin na Primě.
Roman Zach – herec, kterého diváci mohou nyní vidět v seriálu Modrý kód jako neurochirurga. Maturoval na stavební průmyslovce, původně mířil na architekturu, ale ocitl se na DAMU. „Dostal jsem se až na druhej pokus, ale pravda je, že jsem byl divadlem nedotčený. Na průmyslovce jsme měli takový ,časákʻ, jmenoval se Literouš, psali jsme do něj příběhy a občas něco z toho i inscenovali. To bylo všechno. Pak jsem se nějak dozvěděl, ani už nevím jak, o možnosti jít na divadelní fakultu. Drze a na poslední chvíli jsem kontaktoval Činoherní studio v Ústí, kde se mě ujal herec Jaroslav Achab Heidler, pozdější ředitel. Narychlo mě připravoval a vzpomínám si na moment, kdy jsem stál poprvé na jevišti. Přišlo mi, že je to neuvěřitelně přitažlivé. DAMU byla obrovská mentální změna. Začal jsem vnímat úplně jiný světy. Byly to roky totálního vichru. Vzpomínku na školu mám spojenou i s tím, jak jsem o svém herectví, v době, kdy už jsem postupně hostoval v různých divadlech, začal pochybovat a pochybnosti mě provázejí vlastně pořád,“ říká Roman. Nakonec ale vzdal psaní diplomky a školu nedokončil. Nastoupil do Národního divadla, hostoval v Činoherním klubu, Dejvickém divadle, nyní hraje v Divadle Komedie. V televizi na sebe nejvíce upozornil v mnoha seriálech. S manželkou má dvě děti, ve volném čase žije na zrekonstruované faře a věnuje se s oblibou svému dalšímu koníčku – hudbě.
Lucia Klein Svoboda – režisérka, scenáristka, herečka a manželka Petra Klein Svobody (syna skladatele Karla Svobody), natočila film Pírko. Na Slovensku se z látky Pírka stalo celospolečenské téma i díky Rytmusovi, který dělal soundtrack. Film, který měl před časem premiéru i v Česku, spolurežírovala se svým manželem, Petrem. Za scénářem stojí jen ona. Dramatický příběh vznikl podle pravdivých událostí a osudů, říká autorka, která si v kontroverzním Pírku i zahrála. Kritici mu vytýkají přemíru násilného sexu. „Snažili jsme se problematiku zachytit tím nejčistším a nejpravdivějším způsobem, jak to jen šlo. Téma však není nepříjemné jen normálnímu divákovi, vždyť kdo se rád dívá na utrpení jiného člověka, ale také v kruzích, které se na sociálním systému přiživují. Od začátku jsme neustále naráželi na zastrašování,“ vypráví Lucia. „Tam ,doleʻ, kde se podobné věci běžně dějí, se o nich mluví beze strachu, zato kdo se bál, zejména svých šéfů, byli zaměstnanci státních institucí, které mají takové projekty podporovat. Nicméně slíbila jsem dívkám a chlapcům, že se o tom lidé dozvědí. Samozřejmě spousta lidí by byla nejradši, kdyby o nás nebylo slyšet. Politici před kamerami slibovali, co všechno a jak změní. Ale teď z lidskoprávních institucí ani nezvednou telefon, a už vůbec nezavolají zpátky. Naši hrdinové jsou ztracení, nikým nehledaní lidé.“ Lucia po svém debutu hodlá ve filmování pokračovat. „Máme scénáře i koproducenty. Témata neprozradím, i když vím, že u nás se nic neutají. Snad se ještě nedonesla k těm, kdo vyprodukují cokoliv. Poznáte je podle toho, že jsou šedí, netalentovaní a mají velké uši.“
Doc. Radek Skarnitzl – forenzní fonetik, který umí odhalit pachatele podle hlasu. Podílí se na řešení kriminálních případů a říká, že na analýzu hlasu stačí 15 sekund. Patří mezi několik málo českých expertů na forenzní fonetiku. Forenzní fonetika zkoumá zvukové projevy, zejména zvukovou stránku lidské řeči. Docent Skarnitzl potvrzuje, že obecně je skutečně možné odhalit pachatele podle jeho hlasu: „Vždy se potřebuji podívat, kolik mám materiálu, kolik mi policie poskytne. Ze dvou vteřin záznamu žádné velké závěry dělat nelze. Navíc většina toho, co dnes dostáváme, jsou mobilní odposlechy, a protože hovory mohou být vedeny kdekoli, tak pak záleží na ruchu kolem, hlasech okolních mluvčích a podobně. Ale když mám k dispozici kolem 15 sekund čisté řeči, tak to už na analýzu stačí,“ říká Skarnitzl. Dodává, že to, co známe z detektivek, tedy elektronické zkreslování hlasu, používají pachatelé minimálně. „Naštěstí pro nás používají primitivní metody, jak svůj hlas maskovat: dají si kapesník před pusu, ucpou si nos a nějak změní své melodické chování. Muži většinou jdou s hlasem výš, ženy zase níž.“ Forenzní fonetik by se podle něj měl orientovat jak v lingvistickém popisu, tak i v akustických metodách. „Poslech je důležitý, protože jsme schopni odhalit věci, které žádný počítač neodhalí. Třeba dialekt slyšíte okamžitě. Lidské ucho je úžasný nástroj, umíme s ním krásné věci a slyšíme víc než počítače,“ tvrdí expert. Ale pomoc počítačů je pro jeho práci prý také podstatná: „Jsme naladění na systém našeho rodného jazyka, a spousta detailů, které pro nás jako pro Čechy nejsou důležité, počítač odhalí,“ říká. Ročně jsou prý forenzní fonetici přizváni přibližně k 300 případům ročně.
Foto: TV Prima
