Show Jana Krause – Josef Dvořák, Lejla Abbasová a Rostislav Konopa

Herec Josef Dvořák, moderátorka Lejla Abbasová a ředitel gymnázia Rostislav Konopa, který utrpěl ztrátu paměti, se představí v Show Jana Krause. Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 14. října ve 21.35 hodin na Primě.

kraus
Josef Dvořák – herec a divadelní ředitel, ze stovek televizních a filmových rolí patří mezi nejznámější: Nemocnice na kraji města, Rozpaky kuchaře Svatopluka, Arabela, Jáchyme, hoď ho do stroje nebo Černí baroni. Proslul rolemi vodníků, a díky tomu je zřejmě nejoblíbenějším vodníkem v Čechách. Svůj hlas propůjčil i několika slavným večerníčkovým postavám – byli to např. Maxipes Fík nebo Bob a Bobek. Ke konci roku 2012 kdosi spočítal, že Josef Dvořák namluvil 156 epizod různých večerníčků. Má čtyři dcery a čtyřikrát se oženil.
Lejla Abbasová – moderátorka, tanečnice, modelka a herečka, dcera súdánského otce a české matky. Maminka syna Davida, kterého má s Michaelem Kocábem. Dlouhou dobu je pod tlakem bulváru, který nejdříve rozebíral jejich vztah, a následně pak rozchod. Lejla se věnuje charitě, před pár dny se vrátila z Keni, kam jezdí 16 let. Před deseti lety založila nadační fond Asante Kenya, který pomáhá znevýhodněným dětem se vzděláním. Aktuálně se stala spoluorganizátorkou projektu Příběhy nás spojují, díky kterému můžete poslat pohled malým Masajům, a ti odepíšou zpět.
Rostislav Konopa – úspěšný ředitel gymnázia žije svůj druhý život. Ten první, před ztrátou paměti po úraze, který se mu stal v pězadvaceti letech, si nepamatuje a zná ho jen z doslechu. Jen díky vyprávění rodiny, jeho blízkých a kamarádů.
„Probudil jsem se v nemocnici a netušil jsem, kdo jsem a proč tam jsem. Byl jsem odřený, polámaný, měl jsem u sebe knížku, snubní prsten a klíče. Ten prstýnek si dodnes neumím vysvětlit,“ říká 41letý muž, ředitel úspěšného gymnázia. Ráno za ním do nemocnice dorazila máma, sestra a holka, se kterou chodil. Ani jednu z nich si nepamatoval. Byl totálně dezorientovaný v prostoru i čase. Nevěděl, o čem se mluví v televizi, nechápal, co to znamená, když v televizi mluví o zatmění Slunce. Zpětně se prý přišlo dokonce na to, jak se mu úraz stal. Bylo to v době, kdy studoval třetí rok na pedagogické fakultě. Jel na kole a v oboře Hvězda upadl hlavou na kámen. Všechna následná vyšetření prý byla v pořádku. Nic zvláštního lékaři nezjistili. Ale on si nic nepamatoval. Když se ho neurolog začal vyptávat na dětské nemoci, a Rostislav netušil, o čem mluví, začalo mu docházet, že něco je špatně. Na nebi ho třeba zaujaly čáry. „Co to je?“ vyptával se. „To je přece od letadel,“ dostalo se mu odpovědi. Byl nadšený, že lidi umí létat. Poprvé viděl auto. Z profilu. Obešel ho a zaujalo ho, že má na druhé straně také kola. Lehl si na zem, protože poprvé viděl kamínek. Před úrazem přečetl řadu knih, nepamatoval si jedinou. „Díky tomu, že jsem si vedl deníky, mohl jsem si přečíst něco ze svého života,“ vypráví. Ale dodává, že deníky byly plné lásky a emocí, a že on po úrazu emoce neměl. „Ptal jsem se mámy, co to znamená láska a přátelství. Hlásili se ke mně lidé, ale já jim říkal, že si je nepamatuju. Nenáviděl jsem se za to,“ přiznává. Popisuje, že po úraze se mu naprosto zdokonalila paměť, pamatoval si celé stránky textu, ale spoustu věcí nechápal. Vše bral doslova. Když mu máma řekla, dej maso na mrazák, položil jej opravdu na mrazák, nikoli do něho. Když dostal za úkol, aby něco přinesl z obchodu, přinesl to, ale málem ho zatkli jako zloděje, protože nezaplatil – dostal přece za úkol to přinést, a nikoli zaplatit. Začal extrémně číst, třeba 40 knih týdně. Spolužačka ho přesvědčila, aby se vrátil na vysokou. „Nic jsem si nepamatoval a ta holka mi vše popisovala. Hele, to je náš profesor, s támhletou holkou jsi chodil a tak. Pomohli mi.“ Dlouho nedokázal pochopit, co to je láska. Proč se lidé drží za ruce. Proč se líbají. „Někdo mi řekl, že nejdřív se jde s holkou na víno, na procházku, pak do postele. Říkal jsem si, proč ty průtahy? Proč se rovnou teda nejde do postele. Nechápal jsem to.“ Dokončil vysokou školu a začal učit literaturu. „Pak to na mě ve škole prasklo a zástupkyně nastoupila na ředitele, že mě musí vyhodit. Neudělal to, jsem mu za to vděčný.“ Jedinou vzpomínku, jakou má z dětství, je, že stojí před tátou se zatnutými pěstičkami, za ním plačící máma a on tátovi říká, že mámu už bít nebude. Teď ho prý zajímá záhada z jeho minulého života související se snubním prstýnkem, který měl u sebe tehdy při úrazu. Nikdo z jeho blízkých neuměl vysvětlit, proč si ho vzal na kolo s sebou. Je na něm vyryté příjmení Brejcha, a Rostislav netuší, kdo to byl. „Myslím, že jsem ten prstýnek jel tehdy někomu vrátit. Ale proč a komu, to nevím,“ říká.

Foto: TV Prima

FB_post_Mysmas


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353