Herec Jakub Prachař a vítězka ČSMT 2018 Nikoleta Šurinová, pamětník posledního století Eduard Marek a terapeut Karel Nejedlý se představí v Show Jana Krause. Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 2. ledna ve 22.15 hodin na Primě.
Jakub Prachař – herec a moderátor, jeden z porotců sedmé řady soutěže Česko Slovensko má talent. Jakub je již neodmyslitelnou součástí tohoto projektu, kde začínal nejprve jako moderátor, a až posléze se přesunul do porotcovského křesla. A jaký on sám má talent? „Jsem chirurg-amatér, když někdo potřebuje operaci, tak to udělám. Bez umrtvení, protože člověk si to musí přece prožít. Dělal jsem slepé střevo a myslím, že to dopadlo dobře,“ říká Jakub s humorem a nadsázkou sobě vlastní.
Nikoleta Šurinová – vítězka sedmé řady show Česko Slovensko má talent. Ze soutěže si tato jedenáctiletá bubenice odnesla výhru ve výši 50 tisíc eur. Porotu i diváky uchvátila svou úžasnou show s bicími nástroji. Zazářila už při prvním castingu, kdy z ní byla porota úplně vedle. Díky Nikoletě tak získala show Česko Slovensko má talent prvního dětského vítěze. Podle všeho však výhrou v soutěži dívčina kariéra nekončí. Nikoletu mezi sebe přijali hráči kapely Rockin’1000, která se v zahraničí těší rozsáhlé fanouškovské základně. „Nemůžu vyloučit, že její kariéra bude nadále pokračovat v zahraničí,“ říká Nikoletin hrdý otec.
Eduard Marek – muž, který se narodil 17. března 1917 v Praze. „Moje první vzpomínka? Asi to je pohřeb tatínkova kamaráda. Bylo to na Olšanech, pohřby se tam tenkrát ještě dělaly z rotundy, žádná obřadní síň nestála. A pak si také vzpomínám na pohřeb Aloise Rašína, stáli jsme s rodiči někde u hlavního nádraží,“ vypráví Eduard Marek, který vyrostl na pražském Žižkově, v malém dvoupokojovém bytě. Sotva se tam prý tři kluci a dva dospělí vešli. Dnes obývá garsonku v branickém domě s pečovatelskou službou. I tady je znát vliv podmínek, v nichž vyrůstal: V pokoji-kuchyni-ložnici se starými obrazy na stěnách nechybí ani knihovna a pracovní stůl s počítačem. První vzpomínky se vážou k první republice, to bylo Eduardu Markovi necelých šest let. Dnes se mu první republika jeví jako hezký čas. „Ani ve třicátých letech jsme nepocítili bídu, tatínek byl šikovný realitní makléř, navíc starší bráchové si nakonec otevřeli hospody. V sedmnácti jsem vstoupil do Skauta a ten tomu všemu dal další rozměr,“ říká. Zatímco jeho bratři se dali na pohostinství, on měl po tatínkovi převzít rodinnou živnost. Šel tedy nejprve na zkušenou do firmy Domicile a pak v roce 1936 na vojnu. Měli z Hitlera strach? „To víte, že jo. Ale byli jsme mladí, mysleli jsme si, že to bude rychlá válka. A že samozřejmě vyhrajeme. Když nás demobilizovali, rozčílilo nás to. Ale velitel si nás nechal nastoupit a ujistil nás, že vláda i velení armády dělají, co je třeba. Nezbylo nám než důvěřovat velitelům a prezidentovi. Osobně si myslím, že Beneš víc nemohl.“ Svůj první obchod s realitami uskutečnil Eduard Marek ještě v roce 1938. Prodal výstavný dům v Podolí a svou první provizi přinesl otci. „Tatínek už ležel. Peníze spočítal a povídá: To je hodnej, pan Tobiáš, že ti dal vydělat. A pak mi tatínek ty peníze vrátil, i když jsem byl stále jeho zaměstnanec. Toho jsem si považoval.“
Druhou zákaznicí byla operní pěvkyně Otýlie Nováková Dvořáková, prodávala rodinnou vilu a chtěla za ni dva miliony korun. „To byla strašná suma, ale já nakonec našel zlatníka, který to bral jako investici. Byl Žid, věděl, že se blíží pohroma.“ Po 15. březnu převzali všechny realitní obchody Němci a Eduarda Marka obvinili z podpory židovských rodin. „Šel jsem do basy. Naštěstí to bylo hned na začátku války, Němci vítězili na všech frontách a nebyli tak ostří. Nedali mě gestapu, ale soudu, a před ním mě dobrý advokát z té šlamastyky ještě dokázal vysekat. Uhrál to na to, že jsem prostě jen dělal svou práci − tedy obchodoval s realitami. Dostal jsem tři měsíce.“ Po návratu však už nemohl firmu obnovit, a tak nastoupil u Bananas, která rozvážela zeleninu po celém protektorátu, a v její účtárně se tak schoval před nuceným nasazením do Říše. Skutečně namále měl až na konci roku 1945, když na činžák ve Vysočanech, kde žil s manželkou a malým synem, spadla americká bomba. „Podle osvědčené vojenské poučky bomba nikdy nepadá na jedno místo. Jenže u nás spadla − a to nás zachránilo. První bomba rozbila barák a zasypalo nás to. A ta druhá rozhodila sutiny a my jsme mohli vylézt ven. To jsme se fakt znovu narodili.“ Po válce ale už takové štěstí neměli. V roce 1949 byli Eduard Marek a jeho žena zatčeni a obviněni z protistátní činnosti. Zapojili se totiž do ilegální organizace, pomáhali s útěky za hranice a spolupracovali s francouzskou rozvědkou. Paní Marková byla několik let vězněna v Pardubicích, její muž dostal desetiletý trest, a až do roku 1956, než byl propuštěn na amnestii, fáral v jáchymovských dolech.
Karel Nejedlý – terapeut, jehož pomoc vyhledaly již stovky lidí. Říká, že změnit svůj život můžeme jen my, nikdo jiný to za nás neudělá. „Řadu let jsem pracoval většinou pomocí regresní terapie. Přitom jsem si uvědomil určité principy, podle nichž všichni žijeme a které mi zásadně pomohly při vzniku i rozvíjení metody RUŠ. Zlomový okamžik pro vznik RUŠky byla přednáška v Ášramu v jižní Indii. Měl jsem tam problém a hloubal jsem, jak z toho ven. Přišlo mi na mysl řešení, které jsem hned použil sám na sobě, a zjistil, že funguje. Bylo to pro mě obrovské překvapení, tak rychle, jednoduše, přímočaře jsem se zbavoval toho, co mě zatěžovalo. Po příjezdu domů jsem tento princip aplikoval u svých klientů a účastníků seminářů. Postupně jsem z toho vytvořil metodu, kterou jsem později nazval RUŠ. Během další praxe jsem ji ještě více zjednodušil a zprůhlednil,“ říká Karel Nejedlý. „Moje vize je taková, že se nikdo nemusí trápit,“ dodává. Zkratka RUŠ znamená rychlá, účinná a šetrná změna skutečnosti. Za pomoci RUŠky terapeut může ulevit nejen od psychických, ale i fyzických problémů. Nezáleží na tom, zda člověka trápí problémy v práci, ve vztazích nebo kdekoli jinde. Dokonce prý ani nehraje roli, jestli se traumatická událost stala před týdnem nebo před dvaceti lety.
Foto: TV Prima
