Pár dní před koncem první světové války stěhuje zámožný statkář Alois Valenta svou rodinu ze statku ve vesnici nedaleko Prahy blíž k městu. Na předměstí, které má, jak doufá, slibnou budoucnost. Vydělal na potravinových dodávkách rakouské armádě, a tak mohl koupit na břehu Vltavy v Podolí rozsáhlé louky a zrekonstruovat rodinnou vilu. Ta je dědictvím jeho snachy, patřila textilnímu továrníkovi Léblovi, o kterém panuje obecné mínění, že utekl se ženou v roce 1910 do Ameriky, protože zdefraudoval peníze z důchodového fondu svých zaměstnanců. Jen někteří z našich hrdinů vědí, že manželé Léblovi se stali obětí brutální vraždy, jejíž temné tajemství dřímá už pod prvními díly seriálu a pátrání po pachateli starého zločinu se později stane jedním z hnacích motorů příběhu.
Další linkou je velký milostný příběh dvou bratrů a jedné ženy. Klára Valentová, manželka Aloisova nejstaršího syna Jaroslava, je rozená Léblová a v roce údajné otcovy defraudace byla zamilovaná do Vladimíra, mladšího Jaroslavova bratra. I on ji vřele miloval, ale nepříznivý osud a zmizení rodičů způsobil, že Klára si vzala Jaroslava a Vladimír utekl na osm let do ciziny. Vrátí se v roce 1918 po vzniku Československé republiky jako francouzský legionář, odpoutá se od rodinné tradice a založí si módní salon.
Třetím pilířem vyprávění je portrét rodiny Valentových. Rodinný život Valentových připomíná ve své podstatě, i přes pohnuté okolnosti, obraz rodiny, jak ji známe z vlastní zkušenosti a z dnešních dnů, protože některé životní zákony se nemění.
Alois Valenta je konzervativně založený člověk, jemuž je rodina nade vše. Členové rodiny jsou Aloisova žena, jeho nejmladší syn a příslušník zlaté mládeže Freddy, jeho dvě snachy Klára a Vladimírova žena Magdaléna, Klářin bratr Kryštof, který u rodiny Valentů žije po zmizení Léblových, dvě malé vnučky Eliška a Irena, jejichž role přinášejí do příběhu zářící dětský vtip, dvě věrné služky, starší Antonie a mladá Jarka; a k rodině patří také rodinný přítel a právník, doktor Benoni.
Čtvrtým významným prvkem, na němž je sága založena, je doba, v níž se příběh odehrává. Doba, kde se lámala epocha, kdy pokojnou secesi, předválečný fin de siécle, vystřídal nástup moderny, průmyslového rozmachu, v našich poměrech vznik a nejprve první roky mladé Československé republiky. Krátily se sukně, ženské vlasy, čas mužského patriarchátu a i čas starosvětského sociálního smíru. Nebylo lehké v tomto poválečném čase změn obstát, ale bylo to krásné a plné nadějí.
Režisér Biser A. Arichtev: Rozhodli jsme se postavit moderní seriál, který by obstál i v mezinárodní konkurenci
Co vás napadlo jako první, když se před vámi objevil projekt První republiky a jak byste jej krátce charakterizoval?
V produkční společnosti Dramedy vznikaly vždycky ambiciózní televizní projekty. Ať už to byly licenční seriály Redakce, Horákovi nebo původní retro seriálVyprávěj. Původní historický výpravný seriál První republika je ale jednoznačně výzvou největší – romantická historická rodinná sága s detektivní zápletkou, které nechybí ani příběh osudové lásky. Budeme se tedy pohybovat v žánru melodramatu a detektivky. Z tohoto pohledu má seriál silný potenciál, protože oba tyto žánry jsou u diváků velmi oblíbené. Už z prvních synopsí, které se mi dostaly do rukou, bylo jasné, že je před námi po všech stránkách extrémně náročný projekt. S producenty Filipem Bobińskim a Petrem Šizlingem máme rádi výzvy. Rozhodli jsme se postavit moderní seriál, který by obstál i v mezinárodní konkurenci. A je dobře, že Česká televize má odvahu a chuť takové projekty realizovat.
První republika by měla být velkou rodinnou ságou z období, které se nám už dnes může jevit, díky časovému odstupu, jako jakási pohádka. Zároveň se jedná o dobu, která bývá často idealizována…
Prostředí rodinné firmy Valentových v poměrech nově vznikající republiky nám evokuje dobu po roce 1989. Vznikají nové činorodé skupiny, které se snaží využít momentu ekonomické a politické nepřipravenosti k tomu, aby získaly co největší vliv. Zjišťujeme, že se tehdejší poměry v obchodě a politice od těch dnešních zas tolik nelišily. Mnohdy se lidé na dobu 1. republiky dívají idealizovaně. Možná je to tím, jak ji znají z filmů pro pamětníky, nebo proto, že prostě chtějí věřit tomu, že to tehdy bylo lepší. Ale pravda je, že zpronevěry, úplatkářství a nekalé praktiky jsou pořád trestnými činy dnes jako tehdy. A nezmění to ani krásné obleky a vybrané chování.
Jak jste k této době přistoupil jako režisér vy a co je pro vás ve vyprávěníPrvní republiky klíčové?
Jak už bývá naším zvykem, snažíme se ke každému projektu přistoupit trošku jinak, než je obvyklé. Hodně jsme se opět zabývali stylizací celého projektu a jeho žánrovým ukotvením. V První republice jsme vsadili na romantiku, protože osudová láska je hlavním hybatelem dějových linek. V tomto duchu bylo velmi důležité vyřešit celkové výtvarné pojetí – kombinaci prostředí, barevností, koncepty pro kostýmy nebo masky, způsob svícení a snímání. Nemluvě o obsazení a způsobu interpretace. Myslím, že to bude jeden z nejzajímavějších projektů současné seriálové dramatické tvorby u nás a věřím, že osloví i diváky, kteří historická témata většinou nevyhledávají.
Seriál První republika se z velké části natáčí v exteriérech. To s sebou pochopitelně přináší spoustu nečekaných událostí. Můžete prozradit, kde všude jste už natáčeli a zda už jste se musel potýkat s událostmi, které jste předtím ještě nezažil?
Ano. Z velké části natáčíme seriál v exteriérech a reálech. Každou jednotlivou lokaci musíme pro potřeby natáčení upravit. Odstranit současné prvky na fasádách domů, doplnit je dobovými. Vypínače, kliky, okna, dveře, chodníky i silnice. Je to mnoho nákladných úprav. Kromě toho bojujeme se zvukem. Ve všech současných exteriérech je slyšet moderní zvuky aut, motorek, tramvají, letadel, aj. Extrémní situace se nám stala na jedné lokaci, kde za zdí byly střelnice. Obvykle by to nebyl takový problém, protože bychom se domluvili na omezení provozu. Jenže v tu dobu se musely z důvodu přezbrojení zastřelovat vězeňské stráže a celní správa. K tomu se přidaly zážitkové agentury a z natáčecích dnů na této lokaci se stalo tak trochu vojenské cvičení. Zatímco v seriálu Vyprávěj jste některé události mohl přímo zažít, zde vyprávíte o období, které je vám už věkově hodně vzdálené.
Jak před startem probíhala vaše studijní příprava?
Samozřejmě jsem studoval. Zdrojů je mnoho. Na rozdíl od Vyprávěj, kterého se dotýkaly moderní dějiny po roce 1960 a ucelené encyklopedie neexistovaly, v případě První republiky jsou materiály dostupnější. Sešel jsem se i s několika poradci, se kterými jsem situace ze scénáře konzultoval. Hodně mi pomohly dokumentární fotografie. Vystihují atmosféru té doby v nejrůznějších prostředích. Abych se mohl zabývat stylizací a celkovou atmosférou inscenovaných situací je pro mne důležité tyto dokumentární snímky projít. Je to inspirativní. Taky mi pomohla moje předchozí zkušenost s historickými tématy, kdy jsem jako pomocný režisér musel studovat nejrůznější obory nutné pro natáčení. Jsem za to dneska vděčný.
Co vy osobně máte na období první republiky nejraději?
Líbí se mi, že živnostníci v té době sázeli na své dobré jméno. Všimněte si, kolik obchodů a poskytovatelů služeb bylo pojmenováno rodinnými jmény. Ručili za svou práci svým jménem. Nemohli si dovolit šlendrián, jinak by své jméno poškodili a v podnikání by to odrovnalo celou generaci. Mám rád nadšence a idealisty. Ta doba byla takových lidí plná.
Jak dlouho trvá natáčení jednoho dílu První republiky?
Jeden díl točíme průměrně osm dní. Točíme po motivech. Je to náročné, protože v jednu chvíli máme roztočeno asi patnáct dílů. Seriál má tři až čtyři dějové linie, které se vzájemně prolínají a vyvíjí se v čase. Je důležité dávat pozor na vývoj vztahů mezi hrdiny, dávkování informací v detektivní linii a sledovat mnoho dalších detailů jako je rytmus scén, kontinuita chování postav, apod.
Vy jste kdysi řekl, že „Češi obecně moc nevědí o historii a kultuře svého národa. Hrdí bývají jen v okamžicích, kdy Česko vyhrává mezinárodní utkání v hokeji nebo ve fotbale. To je smutné.“ Můžeme to vnímat tak, že s První republikou budete mít i edukační úmysly, tedy že se bude seriál věnovat významným událostem té doby, které již mohou být lehce pozapomenuty?
Jestliže se v seriálu objeví některé dějinné události a osobnosti, je to spíše výjimka a hraje to nějakým způsobem důležitou roli v příběhu. Konec 1. světové války, vznik republiky, Rašínova měnová reforma, atd. Původní příběh scenáristy Jana Gardnera je hutný a opravdu zajímavý. Je plný zvratů a dramatických situací. Ve srovnání s Vyprávěj, kde jsme spíše dívali na Čechy s humorem a lehkou nadsázkou, je První republika postavená na klasickém romantickém příběhu lásky. Ambicí tohoto seriálu je především přinést divákům České televize vkusnou podívanou a kvalitní čas strávený u televizního seriálu. Diváci mohou najít zajímavé paralely v tom, co se ve společnosti dělo tehdy a co se děje dnes. Seriálová rodina Valentových řeší nejen spletité rodinné situace, ale i problémy v podnikání.
Scenárista a vedoucí projektu Jan Gardner: Doba se mění, ale lidská nátura zůstává stejná
Kde se zrodil nápad udělat seriál týkající se první republiky?
Původně jsem od Filipa Bobiňskiho (producent Dramedy) dostal nabídku vymyslet 26dílný duchařský seriál, který by se odehrával v současnosti. Nakoupil jsem si spoustu knih s touto tematikou a zjistil, že zlatou érou spiritismu byla dvacátá a třicátá léta minulého století. Rozhodl jsem se proto situovat příběh do tohoto období. Filip souhlasil pod podmínkou, že přidáme díly, aby se mohl dobový seriál zaplatit. Nechtěl jsem příběh pouze »natahovat«, a tak vznikl nápad udělat rodinnou ságu a zmapovat osudy jedné rodiny v možná nejturbulentnějším úseku našich dějin.
Období první republiky je dobou, která bývá často idealizována. Jak k této látce přistupujete vy jako scenárista a vedoucí projektu?
První, co jsem udělal, bylo, že jsem si na kus papíru napsal všechno, co mě napadne, když se řekne »první republika«. Totéž jsem udělal s žánry, které v tomto období dobře fungují. Vedle duchařiny (které je nakonec v seriálu poskrovnu), to byla detektivka a melodrama. A od začátku jsme věděli, že nebudeme tuto éru idealizovat, ale že se pokusíme vystihnout člověka té doby a nalézt paralelu se současností.
Doba se mění, ale lidská nátura zůstává stejná. Jasně, v období první republiky byly ony pověstné nůžky otevřené mnohem více než dnes. Chudí lidé byli tehdy opravdu hodně chudí, to se s dneškem nedá srovnat. Například, v prvním díle, který se odehrává v roce 1918, máme scénu, kdy služka položí na ulici slupky od brambor a během několika minut jsou pryč, což je skutečná historka. Takovýto moment vám kolikrát řekne o té době víc, než učebnice dějepisu. Každý příběh je zajímavý v detailu. Náš seriál není o historii první republiky, ale o každodennosti.
Vy sám jste měl už před první republikou širší znalosti o tomto období nebo to jde ruku v ruce se psaním?
Každý autor, přistupuje-li ke psaní poctivě, se musí, chtě-nechtě, stát expertem na téma, o kterém píše. Samozřejmě, že jsem o první republice měl určité povědomí, jako ostatně skoro každý Čech, ale nestačilo to. Nezbylo než si zopakovat dějepis a vydolovat, co se dá. Neocenitelnou pomocí jsou nám v tomto ohledu naši odborní poradci: PhDr. Pavel Novák CSc., Prof. PhDr. Milena Lenderová CSc. a JUDr. Michal Dlouhý. Ukázali nám nejen, kde hledat potřebné informace, ale i to, že autorova fantazie má své meze.
Jak vlastně vypadá studium podkladů v tomto případě, z čeho vycházíte?
Čtu, poslouchám a dívám se na cokoliv, co mě může inspirovat. Kombinuji odbornou literaturu s beletrií, filmy, seriály, dokumenty, rozhlasovými pořady… Snažím se té době nejen porozumět, ale také ji i prožít. Důležitou roli, například, hraje v našem příběhu noc, kdy byla poprvé viděna Halleyova kometa. Pozdvižení, které tento úkaz způsobil, krásně popisuje Jaroslav Seifert ve své knize Všecky krásy světa (mimochodem, je jedním z mála, kdo viděl Halleyovu kometu dvakrát). Díky jeho »svědectví« jsme se mohli lépe vcítit do pocitů lidí, kteří onu květnovou noc v roce 1910 užasle hleděli na oblohu.
Jaké jsou vaše oblíbené historické osobnosti z první republiky?
První republika byla érou, kdy lidé zažili dobré i zlé dovedené do extrémů. Opojení z vlastního státu se prolínalo s epidemií španělské chřipky, která zabila více lidí, než první světová válka. Období velké prosperity vystřídala doposud největší ekonomická krize. Každý se s tím vyrovnával po svém; ukázaly se charaktery. Někdo obstál lépe, jiný hůř a já se neodvažuji nikoho z nich soudit. Jsem hrdý na to, že jsme měli tolik osobností – hrdinů a jmenovat jednoho by byla neúcta k druhým.
Co je pro vás nejtěžší na psaní takovéto rodinné ságy?
Při psaní První republiky bylo pro mě a mou spoluautorkou Magdalenou Buštovou největší výzvou skloubit tři různé žánry – melodrama, detektivku a duchařinu – dohromady tak, aby vznikl jeden homogenní příběh. Vzorem pro nás byla kniha Jane Austenové Pýcha a předsudek, kde vedlejší linie posunuje tu hlavní. Chtěli jsme, aby každá zápletka měla v příběhu svou funkci a dohromady tvořila jeden celek.
Jak dlouho píšete jeden díl?
Pod seriálem První republika jsou podepsáni tři autoři. Já, Magdalena Buštová a Pavel Gotthard. Byla to kolektivní práce a každý z nás ten seriál nějakým způsobem formoval. Za měsíc napíšeme dva až tři díly, pracujeme však z podrobné synopse, kterou máme připravenou předem…
A co se týče inspirace u jiných seriálů?
Když přistupujete k jakékoliv látce, tak je vždy důležité identifikovat žánrové konvence a klišé. Ty první se snažíme dodržet, těm druhým je třeba se vyhnout. Těch inspirací bylo proto hodně: Sňatky z rozumu, Byl jednou jeden dům, Panství Downton, Impérium – Mafie v Atlantic City, Vichry války, minisérie Láska v bílém pekle… Každý z nich nám něco dal, něco ukázal – třeba i to, jak to dělat nemáme. Ve finále je ale První republika svébytným světem s originálními postavami a příběhem, který jinde neuvidíte. Je to český seriál, který vychází z českého prostředí, byť pracujeme s žánry, které u nás nejsou příliš obvyklé…
Obsazení:
Alois Valenta – Jan Vlasák
Hedvika Valentová – Jana Štěpánková
Klára Valentová-Léblová – Markéta Plánková
Vladimír Valenta – Ján Koleník
Jaroslav Valenta – Jiří Vyorálek
Theodor Goldberg – Radek Holub
Kryštof Lébl – Viktor Dvořák
Fredy Valenta – Robert Urban
Benoni – Pavel Kříž
Eliška – dcera Kláry – Michaela Procházková
Irena – dcera Kláry – Kristýna Hocková
služebná Antonie – Taťána Medvecká
služebná Jarka Kovářová – Michaela Maurerová
Karel Škvor – Tomáš Topfer
Božena Škvorová – Zdena Studénková
Magdalena Škvorová – Veronika Nová
Ludmila Léblová – Veronika Freimanová
Jakub Lébl – Jan Hrušínský
Vacek – Martin Sitta
Apolenka Toufarová – Vladimíra Havlíčková
Vojta Toufar – Filip Antonio
Toufarová Anna – Gabriela Míčová
Toufar Josef – Luboš Veselý
Golda – Vlastina Svátková
Bobina – Irena Kristeková
Klouda Martin – Pavel Batěk
inspektor Mlčoch – Svatopluk Skopal
Ministerský rada – Zdeněk Maryška
Viktor Jareš – Milan Němec
Lea Salomonová – Marika Šoposká
Narcis Bláha – Matěj Anděl
Rudolf Toman – Petr Vondráček
doktor Leskovec – Otmar Brancuzský
Bedřich Vacek – Martin Kubačák
Karel Toman – Vladislav Beneš
Leopold Klíma – Igor Bareš
Foto: Česká televize
