Představíme vám zajímavé skupinky obyvatel naší planety, které možná už brzy zmizí navždy. Nejprve to budou bábušky z Černobylu – pár žen, které se nebojí radiace. A pak domorodý kmen Piraha s naprosto unikátním jazykem. Prima Zoom vás vždycky překvapí.
Kdo se bojí, nesmí do Černobylu ani do džungle:
- 9. – 21.00 h. – Bábušky z Černobylu
- 9. – 23.05 h. – Amazonský kód
Bábušky z Černobylu (opakování ve středu 6. 9. v 14.35 h.)
V místě, kde v roce 1986 došlo k dosud největší jaderné katastrofě na světě – v okolí Černobylu – existuje dodnes uzavřená zóna s režimem přísného dohledu. Je zde zakázáno jíst a kouřit venku, dotýkat se rostlin, konzumovat lesní plody, dotýkat se staveb. Přesto tu žije skupina převážně už velmi starých žen, které se po násilné evakuaci po katastrofě tajně vrátily do svých domovů. Filmaři navštěvují některé z nich, aby zjistili, že tyto moudré a odolné ženy si zde žijí v poměrném klidu a spokojenosti. Vláda jim to částečně umožňuje, protože se domnívá, že v dohledné době zemřou sešlostí věkem, a to dříve, než by mohly zemřít na následky ozáření. Radiace je tu na některých místech stále vysoká, tyto ženy z ní ale strach nemají. Vesměs za sebou mají tvrdý život, mnohdy doprovázený hladověním, kterého se paradoxně bojí mnohem více než radiace. Epicentrum výbuchu, kolem něhož jsou ustanoveny dvě zóny (jedna ve vzdálenosti deseti a druhá třiceti kilometrů), je kryto sarkofágem, z něhož ale radioaktivní prach už třicet let uniká. Plánuje se proto nový kryt, který by měl vydržet prakticky neomezenou dobu – snad i déle než egyptské pyramidy. Valentina Ivanovna, zdravotní sestra, byla povolána do nemocnice ihned po katastrofě. Strávila tam mnoho času a viděla mnoho mrtvých. Později sama onemocněla rakovinou štítné žlázy – jediným onemocněním, které je s Černobylem jednoznačně spojováno – uzdravila se a dodnes žije v místě, kde se narodila a prožila celý život. Stejně jako pro další bábušky je to pro ni velice důležité. Ženy se navzájem navštěvují, zazpívají si spolu i zatančí. Rády se napijí a vždy pro návštěvu připraví bohaté pohoštění, přestože převážně žijí jen z toho, co si samy vypěstují nebo uloví. V oblasti pravidelně probíhá sběr vzorků půdy a vody, stejně jako měření radiace přímo v domech. Ta ovšem závisí na mnoha faktorech, kromě jiného i na počasí a síle větru. Zjištěné údaje jsou zveřejňovány na budově pošty v Černobylu.
Bábuškám jsou také rozváženy důchody, ovšem v zimě, když jsou cesty nesjízdné, si na ně občas musí pár měsíců počkat. Analýza odebraných vzorků pravidelně ukazuje stálé zamoření. To ale místní obyvatelky rozhodně nemůže přimět k tomu, aby se odstěhovaly. Jsou hrdé na svou nezávislost, na to, že se dokážou samy o sebe postarat a nejsou nikomu na obtíž. Jsou zvány na lékařské kontroly. Valentina Ivanovna se tak dozvídá, že je zdravá, hodnoty škodlivin v jejím těle zůstávají v normě. Mladý lékař vysvětluje, že zde hrají významnou roli i socio-psychologické faktory: bylo statisticky dokázáno, že lidé, kteří se do své domoviny vrátili, se dožívají vyššího věku než ti, kteří byli evakuováni a donuceni žít jinde. Štáb navštíví i Pripjať, dnes nazývanou „město duchů“. Původních obyvatel v celé oblasti pomalu ubývá, bábušky vymírají. To ale nic nemění na tom, že své volby – vrátit se domů navzdory nebezpečí – nikterak nelitují!
Amazonský kód (repríza ve středu 6. 9. v 16.50 h.)
Bývalý misionář a profesor lingvistiky, Američan Daniel Everett, získal povědomí o brazilské Amazonii na střední škole a rozhodl se stát misionářem. Obzvlášť velký zájem v něm vzbudil pralesní kmen Piraha, který dnes čítá už jen pouhých 400 členů. Má zcela ojedinělý způsob dorozumívání, jazyk, jímž lze mluvit, bručet, zpívat i pískat a jehož gramatika se vymyká všem až dosud obecně uznávaným pravidlům. Everett se poprvé do Amazonie vypravil v roce 1977 s manželkou a v průběhu 35 let se sem pravidelně vracel. Lid Piraha obývá čtyři vesnice podél řeky Maici a poprvé se s ním setkali portugalští cestovatelé před 300 lety. Má svůj vlastní, zcela ojedinělý jazyk, který se profesor i jeho manželka museli naučit. Kromě misionáře Sheldona, který zde působil před ním, jsou to jediní tři lidé na světě, kteří tento jazyk ovládají. Jazyk piraha nemá výrazy pro barvy ani pro čas a neexistují v něm čísla, lidé neumí počítat. Zato jejich znalosti, týkající se okolního světa, bohaté flóry a fauny, jsou naprosto fenomenální. Piraha žijí výhradně v přítomnosti a jsou velmi šťastní. Everett si z nich postupně udělal přátele. Za 25 let se mu ale nepodařilo ani jednoho z nich obrátit na křesťanskou víru. Prostě proto, že oni žádného Boha nepotřebují. To přimělo i samotného Everetta zamyslet se nad svou vlastní vírou a postupně se od ní odvrátit, přestože to znamenalo rozvrat rodiny a hlubokou morální i profesní krizi. Tehdy začal psát knihu o jazyce piraha, o jeho gramatice a celkové povaze řeči. Jeho tvrzení se dostala do ostrého konfliktu s teorií význačného lingvisty Noama Chomského, průkopníka univerzální gramatiky a tvrzení, že tzv. rekurze, tedy schopnost věty pokračovat prakticky donekonečna, je něco, co je součástí lidského genomu a tvoří základ všech jazyků, rodíme se s ní. Everettův názor, že jazyk piraha tuto vlastnost postrádá, proti němu popudil zastánce teorie Chomského, který je občas mezi lingvisty považován téměř za poloboha. Navíc Everetta obviňovali z rasismu a jeho teorii o neexistenci rekurze v jazyce piraha všemožně ostouzeli, což se děje ostatně dodnes.
V roce 2011 se proto chystala velká expedice Laboratoře mozku a kognitivních věd v Massachusetts, vedená profesorem Tedem Gibsonem, spolupracujícím s doktorem Stevem Piantadosim. Pomocí speciálně vyvinutého počítačového programu měly výsledky bádání potvrdit, nebo vyvrátit teze profesora Everetta, který se měl expedice zúčastnit jako tlumočník. Nicméně brazilské úřady koordinující spolupráci s domorodými kmeny mu vstup na území lidu Piraha zakázaly, přestože Everett přednesl svou žádost, podpořenou několika místními vědci, až v samotném hlavním městě Brasílii. Jeho bádání označily za »rasistické«, ovšem sám profesor za zákazem cítil především svůj konflikt s všemocným Chomským. Televizní štáb, který Piraha spolu s profesorem navštívil již jednou, nicméně povolení dostal a profesor namluvil pro své domorodé přátele vzkaz v jejich jazyce. Mezitím Gibson a Piantadosi podrobili studiu nahrávky jazyka piraha pořízené jak misionářem Sheldonem, tak Everettem a také poslední nahrávky, které přivezl televizní štáb. Toho ovšem čekala u lidu Piraha velká změna: vláda postavila v jejich vesnici trvalá bydliště, kliniku, školu a zavedla zde elektřinu. Život pradávného kmene se začíná měnit a existuje nebezpečí, že jeho zvyky a svébytný jazyk postupně zaniknou. Analýza 1 000 vět, kterou provedli oba vědci z Massachusetts, nicméně prokázala, že v jazyce piraha neexistují žádné důkazy o rekurzi, jako jsou například spojky. Jde o odlišný jazyk postrádající komplexní syntaktickou strukturu. Přestože tyto vědecké výsledky dávají profesoru Everettovi zapravdu, přívrženci Chomského zdaleka nejsou přesvědčeni a profesor Everett se už možná nikdy ke svému milovanému lidu Piraha nevrátí…
Foto: TV Prima
