Večerníček sice letos slaví padesáté narozeniny, ale Česká televize neusíná na vavřínech a neustále vyrábí nové Večerníčky. My vám nyní představíme několik z nich…
O skřítku Racochejlovi
Nové díly třetí řady úspěšného seriálu vycházejícího z literárních námětů známého spisovatele Emila Šalouna a s originálním výtvarným rukopisem Zdeňka Smetany.
Nezaměnitelný je herecký výkon Jiřiny Bohdalové, která propůjčila svůj hlas všem postavám seriálu.
V nových dílech vtipného rodinného příběhu z prostředí pohádkového Černého lesa a Kloboukové paseky prožívá skřítek Racochejl mnohá dobrodružství, při kterých ho nikdy neopouští dobrá nálada a smysl pro legraci. Kamarádům pomáhá, kdykoli to potřebují, a nezastaví se před žádným nebezpečím. Se svými přáteli bude úspěšně kurýrovat ptáka plameňáka, vystraší velkého žabáka, zachrání křehkou sněhovou vílu, upeče výtečný dort, a dokonce zkrotí i nezvladatelný parní stroj.
Námět: Emil Šaloun
Scénář a režie: Jiří P. Miška
Dramaturgie: Miloš Zvěřina
Gorilí povídání
Třináctidílný večerníček od autora seriálů Vydrýsek, Méďové či Madla a Ťap Václava Chaloupka.
Hrdinové večerníčků Václava Chaloupka jsou vždycky zvířata. Před mnoha lety začínal vyprávěním o malém lišákovi Tuláčkovi, od té doby vznikla celá řada dalších seriálů, v nichž se jako ústřední postavy vystřídali např. vlci, divočáci, vydra, bažanti, ježek, rys, pes a především divácky nejúspěšnější malí medvědi. Tentokrát poprvé opustíme naši přírodu a vydáme se za atraktivními zvířaty do Afriky. „Jsem zvědav, jak gorilí příběhy veřejnost a děti přijmou. Jestli se na ně budou dívat se stejným zájmem jako já, naučí se gorily rozeznávat a mít je rádi,“ říká režisér Václav Chaloupek.
Průvodcem v příbězích bude populární skupina goril v pražské zoo, především gorilí mládě a jeho tetička, která mu o Africe vypráví. Zblízka tak poznáme řadu dalších pozoruhodných afrických zvířat. Každý díl je navíc doplněn vtipnou minipohádkou a krátkou básničkou. „Pokud bude seriál úspěšný, rád bych natočil jeho pokračování a přidal tak ještě dalších třináct dílů. V gorilím povídání se sice diváci setkají s mnoha africkými zvířaty, nechybějí sloni, zebry, buvoli, nosorožci, antilopy, supi ani hyeny nebo žirafy. Ale neuvidí třeba lvy, levharty, hrochy, hady nebo krokodýly, které již mám natočené, ale do stávajícího vyprávění se mi už nevešli,“ poodhaluje své plány Václav Chaloupek.
Námět, scénář, režie: Václav Chaloupek
Dramaturgie: Jiří Chalupa
Tarbíci
Pokračování mimořádně oblíbeného kresleného večerníčku, který kromě malých hlodavců z čeledi tarbíkovitých představuje dětem další svérázné obyvatele africké pouště a savany.
Spolu s tarbíky Tomem a Týnou a jejich kamarádem, maličkým marabu, se vydáme do světa africké přírody a v hravých příbězích plných humoru a situačních gagů zažijeme řadu nečekaných setkání s méně známými africkými zvířaty. Jejich vlastnosti, ačkoli vycházejí ze skutečnosti, se často až nápadně podobají těm lidským a v každém případě určitě platí, že rodiče mohou mít pravdu v mnoha věcech, ale kdo je opravdu dobrý kamarád, poznáme nejlépe sami…
Scénář: Martina Komárková
Dramaturgie: Kateřina Kačerovská
Režie: Barbora Dlouhá
Žížaláci
Nové díly veselých grotesek plných fantazie a nečekaných zvratů pro malé diváky. Oblíbené večerníčky vznikají technologií ruční animace plastelíny, jsou bez jakýchkoli komentářů a dialogů.
„Chtěl jsem vytvořit veselé vyprávění, kontrastující se smutnými věcmi, kterých je v dnešní době až příliš. Zároveň jsem ale chtěl, aby se děti u sledování nejen bavily, ale zároveň i něčemu přiučily,“ říká výtvarník Vladimír Gál. Večerníček je vyroben specifickou technologií plastelínové animace, vynikající hravostí, nápaditostí i humorem, je určen pro nejmenší diváky. „Jedná se o výtvarně hezky zpracovaný příběh, který je beze slov, což by podle mne animované filmy měly být. Podmínkou však je, že jsou dobře udělané, a tedy srozumitelné všem. Nám se to snad povedlo, a proto jsou Žížaláci tak žádaní i v zahraničí,“ doplňuje Vladimír Gál.
Protagonisté seriálu, dva Žížaláci, jsou zároveň nerozluční kamarádi i rivalové. Rádi podnikají společné výpravy, při kterých zažívají neuvěřitelná dobrodružství. Za všech okolností přitom čiší nápady, vitalitou a chutí utkat se s nazlobeným Kosákem i škůdci přírody.
Námět, scénář, výtvarník, režie: Jaromír Gál
Dramaturgie: Miloš Zvěřina
Nejmenší slon na světě
Pokračování rodinného seriálu o maličkém slonovi, který se musí prosadit v obrovském světě normálních slonů.
Bedříšek je nejmenší slon z celé savany a musí se potýkat s obtížnými překážkami, které jeho vrstevníkům okolní svět neklade. Jeho velikost, nebo spíš maličkost, mu ale umožňuje jiný pohled na svět, a mnohdy tak vyřeší problémy, se kterými si ostatní nevědí rady.
Spolu se svým kamarádem, damanem Edou, se odvážně vrhá do úkolů, které před něj staví jeho veliký tatínek i sám život. Příběhy plné humoru i skutečného dobrodružství si dokázaly nenásilně poradit s tématem fyzického handicapu a vzbudily zaslouženou pozornost i v zahraničí. Seriál vzniká s použitím 3D animace.
Scénář: Iva Macků
Výtvarník a režie: Libor Pixa
Dramaturgie: Kateřina Kačer
Povídání o mamince a tatínkovi
Premiérový loutkový večerníček Povídání o mamince a tatínkovi vypráví o tom, co je to rodina a co je třeba k tomu, aby taková nová pořádná rodina přišla na svět.
Prostřednictvím neodolatelného komentáře ještě nenarozeného Toníka můžeme sledovat, jak se jeho maminka s tatínkem do sebe zamilovali, jak měli svatbu i jak to bylo dál. Mamince malířce a tatínkovi, který je truhlářem, pomáhají dvě babičky. Coco (s duší módní návrhářky Coco Chanel) a Paganini (jak jinak než houslistka). Stranou nezůstávají ani dědečkové Lojza (cukrář) a nebožtík Antonín (truhlář), kterého je i po jeho smrti stále plný dům. V neposlední řadě jsou tu sousedé z lesa: Dudek, Zajíc, Veverka a Sova a všechny spojuje bláznivá láska, vzájemná úcta a humor. Kdo z nás by nechtěl v takové rodině žít?
Autor: Pavel Cmíral
Výtvarník a režie: Kristina Dufková
Dramaturg: Miloš Zvěřina
Vypráví: David Novotný, Tatiana Vilhelmová
Vynálezce Alva
Šest nových epizod úspěšného seriálu o malém klukovi Alvovi, který touží po technických vymoženostech třetího tisíciletí.
Jako každý génius je Alva nadán nezměrnou fantazií a tvořivostí, které jsou ve spojení s jeho nepraktičností a zmatkařením zdrojem nečekaných zápletek a ještě nečekanějších rozuzlení. Přezdívku zdědil po svém slavném předchůdci Thomasi Alva Edisonovi. S dvojicí sourozenců Denisou a Filipem pak Alva vytváří nepřehlédnutelnou partu, která má vynález pro každou situaci, dokonce i pro tu, která žádný vynález nepotřebuje. Díky svým bláznivým nápadům má všechny předpoklady pobavit malé diváky.
Autor: Klára Smolíková, Jiří W. Procházka
Výtvarník a režie: Luděk Bárta
Dramaturg: Miloš Zvěřina
Vypráví: Petr Rychlý
Pohádkový dědeček Antonín je celý můj dědeček František…
… prozrazuje inspiraci pro loutkové postavy nového večerníčku Povídání o mamince a tatínkovi jeho režisérka a výtvarnice Kristina Dufková.
Večerníček Povídání o mamince a tatínkovi je vyprávěn z pohledu ještě nenarozeného miminka. Jak jste se k práci na něm dostala?
Oslovil mě scénárista Pavel Cmíral, zda bych si nechtěla přečíst jeho náměty. Povídání o mamince a tatínkovi mi bylo tak blízké, že jsem neodolala.
Večerníček je zajímavý rovněž tím, že je loutkový. Jste jeho výtvarnicí i režisérkou. Vyráběla jste si loutky sama?
Jsem autorkou výtvarných návrhů všech postav a také jsem všem loutkám vymodelovala hlavy a tváře. Samotná výroba celé loutky je technologicky dost náročná a podílí se na ní více lidí. Já dohlížím na to, aby výsledná loutka byla co nejvěrnější mé představě.
Loutky měří asi třicet centimetrů a mají v sobě speciální kostřičku, která pomáhá animátorům při animaci. Jak dlouho loutky a scéna vznikaly?
Ten nejnáročnější proces výroby už máme za sebou, protože hned v prvním díle se objeví všech deset postav skoro ve všech scénách. V současné době pracujeme na jednotlivých dílech seriálu. Výroba jednoho trvá tak dva a půl až tři měsíce.
Výtvarník Radek Pilař nakreslil postavičku Rumcajse tak trochu jako vlastní autoportrét. Mají i vaše loutky nějakou reálnou předlohu?
Určitě. Třeba pohádkový dědeček Antonín je celý můj dědeček František. Další postavy sice reálnou předlohu neměly, ale po tom, co jsem je vytvořila, jsem zjistila, že skutečně existují. Například tatínek Josef vypadá úplně jako jeden jazzový muzikant. A skutečnou Lucii prý nedávno potkal
Promítl se do některé z postav charakter někoho z vaší rodiny?
Dokonce do mnoha z nich. O koho konkrétně se jedná, ale neprozradím.
Máte za sebou několik filmů, ve kterých pracujete s různými animačními technikami. Jak jste se vlastně dostala k loutce?
Vystudovala jsem animovanou tvorbu na FAMO v Písku i na FAMU v Praze, ale tam jsem se ještě loutkám vyhýbala. Takže to byla vlastně náhoda. Oslovil mě Martin
Vandas, producent Fimfára, jestli nechci natočit jednu pohádku z Fimfára 3. Přemlouvala jsem ho, aby mohla být kreslená, ale nedal se.
Jaká osobnost vás autorsky nejvíce ovlivnila?
Na škole to byla určitě Michaela Pavlátová, Pavel Koutský a Břetislav Pojar, ale i Caroline Leaf, o které jsem psala diplomovou práci.
Cítíte se více jako výtvarnice, nebo jako režisérka?
Kdyby to šlo, nejraději bych si všechno dělala sama. Ale to bych natáčela Povídání o mamince a tatínkovi do konce svého života. Takže se trpělivě učím pracovat ve větším týmu. Naštěstí se mnou mají animátoři neuvěřitelnou trpělivost.
Jak dlouho jste vybírali dětský hlas? Kdo jej namluvil?
Hlas vypravěče, sedmiletého kluka Toníka, ještě vybíráme. Toníkovy komentáře se budou natáčet úplně na konec, výroba seriálu přece jen chvíli trvá, tak aby nám moc nezestárl a nezměnil se mu hlas.
O autorce:
Kristina Dufková je režisérka, animátorka a výtvarnice. Vystudovala animovanou tvorbu na Vyšší odborné škole filmové v Písku a pak totéž na FAMU, kde absolvovala filmem Usnula jsem. Za ten dostala na Anifestu cenu za nejlepší český animovaný film. Je také autorkou jedné z Werichových pohádek z Fimfára – Jak obři na Šumavě vyhynuli.
Foto: Česká televize
