I malá lež může způsobit velké potíže. Cyklus komorních televizních filmů České televize o osobních problémech i společenských fenoménech, bude uveden pod společným názvem Nevinné lži. „Hrdinové osmi filmů série Nevinné lži mají své různé osobní důvody neříct pravdu. A přitom jim pokaždé rozumíme, chápeme je a hlavně jim věříme. Jsme to totiž my. Ale co když i taková malá, intimní a zdánlivě nevinná lež nabobtná do nepředvídatelných rozměrů a chopí se příležitosti obrátit život úplně naruby?“ přibližují koncept televizního cyklu producenti, kteří sází na silné autorské, režijní i herecké osobnosti. Jednotlivé filmy se přes osobní příběhy hrdinů dotýkají i aktuálních společenských fenoménů, jako jsou nová rodinná schémata, síla médií, ekonomická krize nebo falešné sexuální obvinění.
Původně malé, nevyzpytatelné, ale někdy nakonec velmi bolestné lži měly například pomoci počít děti bez otců, utajit pozadí mediální manipulace nebo vyhazov ze zaměstnání, usmířit sestry či naklonit si přízeň krásné a neznámé dívky. „Nevinné lži, to je cyklus osobních, skoro až intimních příběhů s nějakou obecnou platností, tak aby si divák mohl říct: ano, to se mě taky nějak týká. Nevinné lži stavím na podobném principu jako své předchozí televizní projekty. Nejen proto, že se mi osvědčil a získal úspěch u diváků. Spíš ho pokládám za logický a pro televizní tvorbu obzvlášť vhodný. A hlavně je mi prostě nejbližší,“ prozrazují autoři projektu.
„Poctivě zpracované současné příběhy, zobrazující ve svých hrdinech obyčejné lidi z masa a kostí, jsou kořením dramatické tvorby každé velké televize. Přibližují-li navíc divákům zápletky vzniklé z normálního života, které mohou zastihnout každého z nás a obrátit ze dne na den od základu náš život, slouží nejen k pobavení, ale i k zamyšlení nad naším vlastním chováním a jednáním. A v tom je myslím jeden z přínosů české veřejnoprávní televize. Jsem přesvědčen, že našich prvních osm dílů volného cyklu Nevinné lži tento úkol bezezbytku splní a získá si oblibu u našich diváků,“ doplňuje Jaroslav Kučera, manažer realizace hrané tvorby České televize.
Scénáře jednotlivých filmů napsali Alice Nellis, Petr Kolečko, Petra Ušelová, Tereza Dusová, Mirka Zlatníková, Jan Prušinovský a Jan Hlaváč s Martinem Dolenským. Režie se pak ujali Alice Nellis, Jan Prušinovský, Martin Dolenský, Tereza Vrabelová, Petr Zahrádka a Vojta Kotek, pro něhož je to celovečerní režijní debut. V hlavních rolích se představí přední herecké osobnosti televizní a filmové tvorby, jako například Aňa Geislerová, Jiří Langmajer, Dagmar Havlová, Tereza Brodská, Iva Janžurová, Bára Kodetová, Daniela Kolářová, Marek Taclík, Michal Suchánek, Vojta Dyk, Jitka Čvančarová, Táňa Vilhelmová, Veronika Freimanová a mnozí další.
„Nevinné lži mají energii, jsou silně emotivní, žánrově pestré a osobité zároveň, filmově výtvarné, ale hlavně přinášejí příběhy, kde svou velkou roli hraje naděje.
Věřím, že budou nepřehlédnutelným počinem dramatické tvorby České televize,“ uzavírá Kučera.
Rozhovory s režiséry
Jan Prušinovský – Čistá práce
Jan Prušinovský (*1979) vystudoval obor scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU. V jeho filmografii najdeme divácky úspěšné snímky František je děvkař nebo Okresní přebor – Poslední zápas Pepíka Hnátka. Je ženatý a má dvě děti. Nevinné lži jsou televizním cyklem filmových příběhů, které bychom mohli označit za velmi komorní a mnohdy i intimní záležitost.
Točíte raději takto »uzavřené« příběhy, nebo dáváte přednost rozmáchlejším produkcím? Jaké jsou výhody práce na takovémto cyklu?
Nedá se říct, že bych něčemu dával přednost. Měl jsem to štěstí, že rozptyl mé práce je docela široký. Točil jsem celovečerní film, seriál i televizní film. Rozdíly mezi tím moc nedělám. Přistupuji ke všem těmto »formátům« stejně. Výhody práce na projektech s Terezou Vrabelovou vidím v tom, že ve vlastní tvorbě tíhnu spíše ke komedii. Tereza ode mě chce vážnější věci a já se je v rámci jejích cyklů pokouším nějak zpracovat. Obrovská výhoda je, že když se mi to třeba nepovede, tak se za tím cyklem můžu trochu schovat. 🙂
Máte raději, když adaptujete vlastní látku, nebo je pro vás lepší pracovat se scénářem někoho jiného?
Konkrétně na tomto cyklu jsem nedostal ke zpracování cizí scénář. Měl jsem za úkol scénář napsat a poté ho natočit. Nějak se mi zatím cizí scénáře vyhýbají a přitom já se jim snažím jít tak moc naproti! Když mě Tereza pro tento projekt oslovila, tak jsem ji prosil, aby mi spíš nabídla nějaký cizí scénář, protože mě už trochu nebaví točit vlastní věci. Tereza mi ale žádný nenabídla. Chtěla, abych si napsal vlastní.
Celý cyklus Nevinných lží se natočil ve velmi krátkém časovém úseku. Jak dlouho trvalo natáčení vašeho filmu a co pro vás bylo největší výzvou?
Natáčení trvalo čtrnáct dní. Největší výzvou bylo a vždycky je, aby se mi povedlo natočit všechno tak, jak si představuji, či aby mou představu někdo dokonce rozmetal nápadem ještě lepším!
Bylo obsazení vašeho filmu dílem intuice nebo dlouhodobého a pečlivého výběru? Proč jste se rozhodli pro konkrétní aktéry?
Dlouhodobě jsem chtěl pracovat s Janem Plouharem. Jednou jsem ho v castingu na předchozím projektu už odmítnul, a to přesto, že mi přišel dobrý. Vlastně jsem na Honzu tak trochu myslel, už když jsem to psal. Pavlu Beretovou jsem již měl v předchozích svých filmech. Přišli mi jako vhodný pár. Dále si vybírám podle intuice a také podle toho, s kým bych rád spolupracoval a kdo má čas. V tomto případě jsem velmi rád, že jsem se setkal s Lubošem Veselým, Martinem Fingerem, Luborem Šplíchalem a Petrou Špalkovou. Všichni byli první volba a měli čas. Výborná spolupráce byla s Adamem Svatošem, který byl před kamerou poprvé.
Vnímáte téma svého příběhu spíše jako mužské či ženské, nebo se tímhle genderovým škatulkováním vůbec nezabýváte? Kdo si myslíte, že budou vaši diváci?
Nevnímám to vůbec takhle. A vlastně mě tohle rozdělení nebaví. Jsem na něj alergický a irituje mě. Diváci mého příspěvku do cyklu Nevinných lží budou ti, kteří si v den vysílání pustí televizi, vydrží až do konce a až to skončí, nebudou nadávat.
Nevinné lži vycházejí z premisy, že každý občas neříká pravdu. Jak jste na tom vy, uchylujete se občas k právě takovým nevinným lžím? Pomohly vám Nevinné lži například v tom, že si tuto skutečnost více uvědomujete?
Já lžu každý den, zásadně nevinně. O nevinných lžích se říká, že obvykle vyrostou
do nečekaných souvislostí a těžko představitelných rozměrů a často tak získají sílu převrátit život člověka naruby.
Vzpomenete si i vy na takovou nevinnou lež, která převrátila život i vám?
Vzhledem k tomu, že lžu každý den, a to zásadně nevinně, mám celý život převrácený naruby. Několikrát!
Můžete svůj film z cyklu Nevinné lži charakterizovat jednou větou?
Jedna z postav filmu se zeptá: „Ty máš někdy oprávněný důvod mi lhát?“ Odpověď zní: „A ty ne?“
Martin Dolenský – Hvězdička
Martin Dolenský (*1970) absolvoval režii na pražské FAMU. Jeho prvním režijním počinem uvedeným v kinech byla komedie Chyťte doktora následovaná snímkem Můj vysvlečenej deník. Je, mimo jiné, autorem dokumentů Ztracený hlas, Paní Olga nebo Dlouhý půst Marty Kubišové.
Nevinné lži jsou televizním cyklem filmových příběhů, které bychom mohli označit za velmi komorní a mnohdy i intimní záležitost. Točíte raději takto »uzavřené« příběhy nebo dáváte přednost rozmáchlejším produkcím? Jaké jsou výhody práce na takovémto cyklu?
Skutečnost: v současné době se jiné, »rozmáchlejší« látky do realizace prakticky nedostávají, takže volba není na nás režisérech a nakonec jsme rádi, že točíme vůbec. S rozmáchlejší produkcí jsem měl zatím možnost setkat se pouze jednou, a to na rodinném seriálu »Špačkovi v síti času«, který je už třetím rokem v trikové postprodukci a zdá se, že i nadále nebude o velké látky ze stran zadavatelů zájem. Ostatně i na uvedený seriál byl při srovnatelné náročnosti například s Arabelou poloviční počet natáčecích dnů. Jakékoliv natáčení se dnes mění v zběsilý sprint a nevím, kdo je vlastně vítěz, podle mého to není ani autor, ani výsledný film a nakonec ani divák.
Komorní příběhy mají svá realizační specifika, ale v zásadě mi jde pořád o to samé: vyprávím příběh a veškeré prostředky filmové řeči vždycky přizpůsobuji právě příběhu, nikdy se nenechávám unést superrychlým střihem nebo obrazovou exhibicí. Jsem vypravěč. Čím vás látka, kterou jste pro televizní obrazovku adaptoval, nejvíce zaujala?
Přesahem do současné společnosti a nevyřčeným pozadím. To, jak se ve filmu prezentují média, není vůbec žádná fikce a z dramatického hlediska se film vůbec nezabývá tím, proč se už od začátku filmu hrdina nachází v těžké osobní krizi, jakkoliv nepřiznané. Přestože film neukazuje jeho minulost, je jeho současnost naprosto srozumitelná. Mám v postavách rád stopu tajemství.
Celý cyklus Nevinné lži se natočil ve velmi krátkém časovém úseku. Jak dlouho trvalo natáčení vašeho filmu a co pro vás bylo největší výzvou?
Jak už jsem řekl, výzvou je za dnešních realizačních podmínek vůbec film natočit v daném čase, ale v současné době lepší nastavení nemá nikdo. Dávno se nepočítá s počasím, nemocemi a dalšími neodhadnutelnými vlivy a režisér musí především vykazovat neuvěřitelnou dávku adaptability a schopnosti okamžité improvizace třeba v případě, že máte připravený obraz k natáčení venku a ono prší. Dávno je pryč doba, kdy se prostě počkalo, až přestane, až herec nebude mít angínu, až se ta rozbitá kamerová hlava s dálkovým ovládáním spraví.
Musíte si umět poradit, samotná režie je až na druhém místě za schopností vyrovnat se s podmínkami, které mnohdy neodpovídají náročnosti naší práce. Točil jsem stejně jako všichni ostatní. Myslím, že dvanáct dní. Bylo obsazení vašeho filmu dílem intuice nebo dlouhodobého a pečlivého výběru? Proč jste se rozhodli pro konkrétní aktéry?
Obsazuji své filmy vždycky podle stejného klíče, ať se jedná o komorní drama nebo o pohádku. Důležitý pro mě není casting samotný, ale setkání s osobností představitele. S Michalem Suchánkem jsme se nejdřív scházeli jako normální lidi u kafe a pak až jsme se začali bavit o roli, pravda je, že jsme společný jazyk hledat nemuseli. No a pak zjistíte, že s Terezou Brodskou jsou spolužáci, že humor Michalův a humor Martina Hofmana se pozoruhodně doplňují a začnete na tom stavět. A naopak, obsadil jsem do jednoho filmu Terezu a Sáru, jejich projev je naprosto odlišný a nikoho nemůže ani napadnout, že v civilu jsou to sestry.
Michal Suchánek se vrací do dramatické tvorby a po dlouhé době hraje v cizím textu, krok to byl odvážný především od něj. Ale já dokázal obsadit i Luďka Sobotu do vážné role, prošlo mi to a dokonce po naší společné práci dostává další nabídky.
Vnímáte téma svého příběhu spíše jako mužské či ženské, nebo se tímhle genderovým škatulkováním vůbec nezabýváte? Kdo si myslíte, že budou vaši diváci?
Nezabývám se tím. Vnímám postavu v situaci a je mi jedno, jestli je svojí podstatou mužská, ženská nebo třeba lesbická. Postavě musím rozumět, musím vědět přesně, co chce, co ji trápí, o čem sní, co skrývá… a pak už jen doufat, že můj portrét je věrný, a že divák s postavou projde celý příběh.
Nevinné lži vycházejí z premisy, že každý občas neříká pravdu. Jak jste na tom vy, uchylujete se občas k právě takovým nevinným lžím? Pomohly vám Nevinné lži například v tom, že si tuto skutečnost více uvědomujete?
Nelžu. Občas mi něco ujede, když nemá, a občas neřeknu celou pravdu, protože se to nemá, nebo protože nedokážu odhadnout následky, ale nelžu z podstaty už poměrně dlouho. Takže o této skutečnosti vím už déle a nějak se s ní vypořádám. Neznám většinu ostatních scénářů, ale jako zásadní vidím v životě takový bod, kdy lžeme sami sobě. Lži ostatním můžou nakonec být pouze důsledkem zásadní lži, kterou spácháme na sobě, a případ Hvězdičky je přesně takový. Kdyby si hrdina nic klamně nenamlouval, nic by se taky nestalo.
O nevinných lžích se říká, že obvykle vyrostou do nečekaných souvislostí a těžko představitelných rozměrů a často tak získají sílu převrátit život člověka naruby. Vzpomenete si i vy na takovou nevinnou lež, která převrátila život i vám?
Tak to nevím. Život mi převracely spíš pravdy. :o)
Můžete svůj film z cyklu Nevinné lži charakterizovat jednou větou?
Dokážu to i pár slovy: Okradený novodobý Pygmalion.
Petr Zahrádka – Druhý dech, Klukovina
Petr Zahrádka (*1974) vystudoval FAMU. Ve své bohaté profesní kariéře režíroval řadu televizních seriálů, videoklipů a reklam. Pro Českou televizi realizoval mj. Pohádku Nebe a Vincek a pořad Hotel Insomnia. Nevinné lži jsou televizním cyklem filmových příběhů, které bychom mohli označit za velmi komorní a mnohdy i intimní záležitost.
Točíte raději takto »uzavřené« příběhy nebo dáváte přednost rozmáchlejším produkcím? Jaké jsou výhody práce na takovémto cyklu?
Komorní příběhy mají tu výhodu, že se tvůrci mohou důkladněji soustředit na pocity a prožitky svých postav, na což jindy není tolik prostoru.
Čím vás látka, kterou jste pro televizní obrazovku adaptoval, nejvíce zaujala?
Velkou mírou autentičnosti. Každý z těch příběhů můžete začít prožívat od zítřka.
Celý cyklus Nevinné lži se natočil ve velmi krátkém časovém úseku. Jak dlouho trvalo natáčení vašeho filmu a co pro vás bylo největší výzvou?
Dva týdny. Nejdůležitější bylo udržet vysokou míru uvěřitelnosti.
Bylo obsazení vašeho filmu dílem intuice nebo dlouhodobého a pečlivého výběru? Proč jste se rozhodli pro konkrétní aktéry?
Obsazení dospělých rolí je většinou záležitost intuice. Školáci se musí hledat castingem.
Vnímáte téma svého příběhu spíše jako mužské či ženské, nebo se tímhle genderovým škatulkováním vůbec nezabýváte? Kdo si myslíte, že budou vaši diváci?
Jsou to příběhy pro všechny, v tom nejlepším smyslu. Nevinné lži vycházejí z premisy, že každý občas neříká pravdu.
Jak jste na tom vy, uchylujete se občas k právě takovým nevinným lžím? Pomohly vám Nevinné lži například v tom, že si tuto skutečnost více uvědomujete?
Myslím, že třeba společenská konverzace je jedna veliká nevinná lež, které se všichni s radostí zúčastňujeme.
O nevinných lžích se říká, že obvykle vyrostou do nečekaných souvislostí a těžko představitelných rozměrů a často tak získají sílu převrátit život člověka naruby. Vzpomenete si i vy na takovou nevinnou lež, která převrátila život i vám?
Bohudík, žádná z mých nevinných lží nepřerostla svou nevinnost.
Můžete svůj film z cyklu Nevinné lži charakterizovat jednou větou?
Pokud budete mít smůlu, zítra se to bude týkat vás.
Allice Nellis – Pod hladinou
Allice Nellis (*1971) je česká a divadelní režisérka, scenáristka, překladatelka a muzikantka. Středoškolské vzdělání získala na gymnáziu v Poděbradech. Poté studovala například hru na flétnu na konzervatoři nebo anglistiku a amerikanistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V následujících letech se živila jako překladatelka. Byla také přijata ke studiu v oboru scenáristiky a dramaturgie na FAMU. Debutovala celovečerním filmem Ene bene (2000). Mezigenerační černá komedie získala hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v San Franciscu. O dva roky později přišla do kin komediálně laděná roadmovie Výlet (2002). K tomuto filmu také napsala texty písní a některé z nich také nazpívala. Za svůj třetí film Tajnosti (2007) získala cenu Českého lva za nejlepší snímek roku a za kameru. Je také režisérkou filmů Mamas & Papas (2010) a Perfect Days (2011)
Vojta Kotek – Lež má rozbité auto
Vojta Kotek (*1988) se narodil v Praze v divadelní rodině, jeho otec je hercem v divadle Járy Cimrmana a maminka vystudovala produkci na DAMU. Kromě činoherního a filmového herectví se Vojta Kotek věnuje také moderování a dabingu. Mezi největší hity jeho filmografie patří snímky Snowboarďáci (2004), Rafťáci (2006) a Perfect Days – I ženy mají své dny (2011). Film Lež má rozbité auto z cyklu Nevinné lži je jeho celovečerním režijním debutem.
Pořadí vysílání cyklu Nevinné lži (neděle 20 hodin na ČT1)
Pod hladinou – 24. 2. 2013
Váhám mít dítě a bojím se to přiznat. Každý má někdy důvod neříct pravdu.
Hrají: Aňa Geislerová, Tomáš Pavelka, Roman Luknár, Daniela Kolářová, Ester Geislerová aj.
Scénář a režie: Alice Nellis
Pětatřicetileté Evě k dokonalému životu chybí pouze jediné. Dítě. Jenže Eva se na roli matky necítí a tak nějak neví přesně proč, zatímco v jejím okolí doslova zuří babyboom a všichni se tváří, že jediným a pravým smyslem života jsou děti. Pod její osobní hladinou odhalujeme příčiny váhání a jejich původ.
Lež má rozbité auto – 3. 3. 2013
Chci ji sbalit a každý trik je dobrý. Každý má někdy důvod neříct pravdu.
Hrají: Táňa Vilhelmová, Vojta Dyk, Jitka Čvančarová, Matěj Ruppert, Boris Hybner aj.
Scénář: Petr Kolečko
Režie: Vojta Kotek
Tereza nemá důvody k optimismu. Přišla o partnera, má ztřeštěnou kamarádku, která ji zahrnuje nevyžádanou péčí, tatínek si na stará kolena něco nejspíš začal s mladinkou studentkou. A především její malý synek nejspíš trpí únavovým syndromem. Zdá se, že jediný, kdo může pomoci, je MUDr. Táborský, který je ovšem těžko dostupný. Dan je bezstarostný, miluje život, volnost a své kabrio. Ta kráska na přechodu, Tereza, se mu líbí. Aby ji získal, slíbí jí schůzku u Táborského. Co na tom, že doktora nezná. Ono to nějak dopadne. Jenže Tereza bere jeho slib vážně…
Druhý dech – 10. 3. 2013
Ztratil jsem postavení, ale nechci ztratit svůj život. Každý má někdy důvod neříct pravdu.
Hrají: Jiří Langmajer, Petra Hřebíčková, Ondřej Malý, Lukáš Vaculík aj.
Scénář: Mirka Zlatníková
Režie: Petr Zahrádka
Úspěšný manažer. Příjemný život v luxusu na splátky, roční bonusy, služební auto, golf, ukázková rodina. Pozice, stabilita a sebeuspokojení. Úspěch jako samozřejmost. Jenže náš manažer z minuty na minutu přijde o práci, o společenskou pozici, o perspektivu, o služební auto i bonusy. Nová práce podle jeho představ není. A s důvěrou sám v sebe a své schopnosti dlouho nevydrží. Z ješitnosti předstírá, že se nic nestalo. Dluhy, rozklad rodiny. Život na splátky je v troskách. Jak hluboko musí člověk padnout, aby si dokázal vážit obyčejných věcí?
Hvězdička – 17. 3. 2013
Stvořil jsem falešnou hvězdu. Každý má někdy důvod neříct pravdu.
Hrají: Michal Suchánek, Martin Hofmann, Tereza Brodská, Tereza Voříšková aj.
Scénář: Jan Hlaváč a Martin Dolenský
Režie: Martin Dolenský
Čtyřicetiletý novinář přijme svou roli v mediálním obchodním záměru a začne se na internetu vydávat za sedmnáctiletou. Návštěvnost intimního blogu této fiktivní autorky rychle stoupá, vzápětí je následován knihou, která stvrzuje nový fenomén. Jenže média najednou chtějí znát identitu autorky a těžit dál z úspěchu. Spásný nápad předhodit davu mladou dívku se však postupem času ukazuje jako nejhorší možné řešení, které mohlo jejího stvořitele potkat.
Klukovina – 24. 3. 2013
Msta učiteli ze strachu. Každý má někdy důvod neříct pravdu.
Hrají: Marek Taclík, Pavel Liška, Vojtěch Machuta, Zdeněk Piškula, Jan Vaši, Vanda Hybnerová aj.
Scénář: Tereza Dusová
Režie: Petr Zahrádka
Tři třináctiletí kamarádi mají nápad. Aby se zbavili přísného učitele fyziky, který navíc odhalil jejich tajemství, rozhodnou se tvrdit, že jím byli sexuálně obtěžování. Zdánlivá klukovina se tak rychle mění na hru, která zúčastněným přerůstá přes hlavu a ničí život nejen učiteli a jeho rodině, ale zasáhne také rodiny hrdinů. Jsou kluci připraveni na to, aby se plně ponořili do světa dospělých se všemi jeho možnými následky včetně schopnosti přijmout odpovědnost?
Chromozom – 31. 3. 2013
Chceme mít děti, ale otce nepotřebujeme. Každý má někdy důvod neříct pravdu.
Hrají: Tereza Brodská, Hynek Čermák, Jáchym Novotný, Bára Kodetová, Lucie Žáčková aj.
Scénář: Petra Ušelová
Režie: Tereza Vrabelová
Matěj a Anežka, dva obyčejní teenageři, dospívají v neobyčejných rodinách. Oba mají dvě matky a kolonka v jejich rodných listech říká »otec neuveden«. Narodili se s pomocí rodinné přítelkyně Katky, laborantky z centra asistované reprodukce. A jen ona ví, že děti mají jednoho společného otce. Jenže děti dospívají a najednou je významné, že jsou vlastně biologičtí sourozenci. Navíc Matěj naléhavě pátrá po otci, který o všem nemá ani tušení. Jak teď zjevit pravdu a souvislosti početí dětí? A vyrovnat se se všemi důsledky, které přináší čas, běžný život, potřeby a zájmy všech zúčastněných? Jsme vůbec připraveni na nová rodinná schémata a na to, že lze být šťastný, i když nemáme úplně všechno?
Čistá práce – 7. 4. 2013
Poctivost a spolehlivost nechrání před pastí půjček a nesolidnosti. Každý má někdy důvod neříct pravdu.
Hrají: Jan Plouhar, Pavla Beretová, Luboš Veselý, Martin Finger, Lubor Šplíchal, Petra Špalková, Adam Svatoš aj.
Scénář a režie: Jan Prušinovský
Jindra je fortelný řemeslník, milující manžel a otec. Uchoval si svobodného ducha a navzdory své dřívější divoké životní etapě se cítí spokojen v přičinlivém rodinném životě. Jindrovým postojem je chovat se slušně, respektovat společenská pravidla a zákony. Jeho obchodní a pracovní partneři, na kterých je závislý, si tím však život nekomplikují. Slušnost a dodržování pravidel se stává nevýhodou a počátkem Jindrových finančních potíží. Splátky půjček jsou nemilosrdné… Nakonec je vystaven prosté otázce – kam až lze zajít, aby člověk zůstal sám sebou v konfrontaci s potřebou zajistit rodinu.
Byl lásky čas – 14. 4. 2013
Jak překonat nepřekonatelné mezi znesvářenými sestrami. Každý má někdy důvod neříct pravdu.
Hrají: Iva Janžurová, Dagmar Havlová, Veronika Freimanová, Ondřej Vetchý, Tomáš Hanák, Luděk Munzar aj.
Scénář: Tereza Dusová
Režie: Tereza Vrabelová
Něco prostě nepřebolí, vlečete to životem zbytečně dál. A když jsou sestry součástí milostného trojúhelníku, jedna zvítězí a druhá zůstane žít sama s matkou, je na problém zaděláno. A nic pak už dál ve vzájemných vztazích není dobře, křivda a podezření číhají všude, stejně tak jako žárlivost na matku a na přerozdělování citů a pozornosti. Ani matce se nedaří dát dcery dohromady. Až nečekaná událost a společný pobyt v cizím prostředí vedou k vyčištění vztahů, usmíření a radosti z vědomí, že máme blízkého člověka.
Anketa s aktéry cyklu Nevinné lži
1. Jak byste charakterizoval (a) jednou větou vaši roli?
2. Uchylujete se občas k nevinným lžím? Pomohly vám Nevinné lži například v tom, že si tuto skutečnost více uvědomujete?
3. Vzpomenete si i vy na takovou nevinnou lež, která převrátila život i vám?
Hynek Čermák (Chromozom)
1. Krtek, kterému svítíte do očí!
2. Uvědomil jsem si, že nejhorší je »nevinně lhát« sám sobě!
3. Ano, vzpomenu a doufám, že to na mě nikdy »nepraskne«. 😉
Barbora Poláková (Hvězdička)
1. Dívka mihotající se v čase mezi dítětem a ženou, která věří, že životní štěstí se skrývá blízko peněženek.
2. Snažím se uchylovat k pravdě. Myslím, že to je téma, nad kterým dumám už řadu let, a to je také důvod, proč se mi celý projekt Terezy a Jana Vrabelových líbí. Moc se těším, až uvidím, jak vyzní náš díl, a jsem zvědavá na všechny ostatní.
3. Jsem strašpytel a přesně z těchto hrozivých rozměrů mám takovou obavu, že na sebe vždycky všechno hned popravdě napráskám.
Tereza Brodská (Chromozom)
1. Lesbická cyklistka, která je na hraně.
2. Nemám na to energii ani čas.
3. Ne.
Tomáš Pavelka (Pod Hladinou)
1. Hodný blbec, ale nemůže za to.
2. Vypadáš skvěle, moc se ti to povedlo, ne, vůbec mi nevadí, že jsem tak dlouho čekal. Uvědomuji si to, ale nechystám se s tím prozatím nic dělat.
3. Ne, nevzpomínám. (To je taky trochu taková nevinná lež. Tak uvidím, snad mi moc nevyroste)…
Foto: Česká televize
