Andrea by chtěla být alespoň trochu samostatná. Kvůli dětské mozkové obrně je invalidní a potřebuje asistenci. Učí se, aby mohla být jednou úplně soběstačná. Musí překonávat nejenom překážky zdravotní, ale i bariéry, které mají v bytě. Teprve 14letá studentka Andrea by si přála koupelnu, kde by zvládla běžnou hygienu bez pomoci maminky. Stavíme sny na cestě k samostatnosti. Premiéru dalšího dílu nové série Jak se staví sen – extra uvidíte v pondělí 26. února ve 21.30 na Primě.
Andrea kvůli svému tělesnému postižení navštěvuje Jedličkův ústav. Ráda čte, maluje a učí se anglicky. Chtěla by se stát překladatelkou. Miluje Velkou Británii a čte knížky v angličtině. Má ráda skupinu One Direction. Ráda plave a navštěvuje aquaparky. Málokdo dostane od života »naloženo« tolik, kolik Andrejka. Její biologická matka byla narkomanka a užívala tvrdé drogy. Kvůli tomu se Andrea narodila předčasně. Vážila jen něco málo přes kilogram a moc šancí na přežití neměla. Navíc se narodila s absťákem, což je pro miminka další komplikací. Matka utekla z porodnice, nepodepsala papíry k adopci, čímž vše zkomplikovala. Lékaři u Andrejky navíc diagnostikovali mozkovou obrnu. Nemůže bez opory chodit, zvládá jen krátké vzdálenosti po bytě na tříbodových holích, ale většinu času se musí pohybovat na vozíku. Štěstím v tom všem bylo pro Andreu setkání se svou současnou maminkou Jitkou. Ta si ji k sobě vzala, když byl Andrejce jeden rok. A to i přesto, že věděla o její nemoci. Navzdory špatným prognózám se Andrejce daří relativně dobře. A to díky lásce a péči, kterou od své »maminky« Jitky dostává. Jitka Andrejce obětovala doslova vše. Z ústavu si ji brala ještě jako vdaná paní. Manžel ale situaci nezvládl, péče o takto nemocné dítě není snadná, a Jitka s Andrejkou zůstala sama.
Žijí ve čtyřpokojovém bytě, který Jitce odkázala její maminka. Byt a jeho zařízení jsou přes čtyřicet let staré. Paradoxně využívají hlavně obývák s kuchyní a jednu společnou ložnici. Další dva pokoje zůstávají nevyužité. Jak Andrea dospívá, stále více touží být samostatná. Jenže v koupelně je jen vana, a do té Andrea sama nevleze. Bez holí se pohybuje jen po čtyřech, a tak by byla schopna vlézt do bezvaničkového sprchového koutu. Tím by hodně ulevila i mamince, pro kterou je čím dál těžší Andreu do vany dostat. Dalším snem Andrey je mít svůj pokoj. Chtěla by, aby to byl pokojíček, ale trošku taky mini obývák, kde by měla křesílko a stoleček pro případné návštěvy. Jinak by v pokoji měl být jen nízký nábytek – komody, na které by Andrea dosáhla. Netrvají na ničem, jen na zachování zdravotní postele. Zásadní je tedy koupelna, ale co designéři zvládnou dál?
A jak se na proměnu dívají designéři Zuzana Schubertová a Petr Hodan?
Hodnocení designérů: Oba jsme optimisté, takže jsme samozřejmě hned hledali cestu, jak proměnu uskutečnit, byť jsme věděli, že to bude hodně náročné. Hlavní a zásadní problém byla koupelna. Celkově byt nesplňoval potřeby bezbariérového bydlení a o stáří vybavení vůbec nemluvíme . Vybavení bytu bylo původní, ještě po rodičích paní majitelky. Stáří okolo pětatřiceti let, což bylo na interiéru hodně znát. Paní Jitka má ráda světlé barvy a moderní styl, takže jsme její přání splnili a prostor hodně prosvětlili, zjednodušili, a hlavně otevřeli, aby se všude mohly obě pohybovat bez omezení. Jak Andrea, tak paní Jitka.
Největší radost nám udělalo to, že Andrea získala plnohodnotný prostor, kde se může pohybovat, získala svůj velký vysněný pokojíček, kde může nejen sama spát (doposud spala s maminkou v ložnici), ale i přijímat kamarádky. A maminka získala krásný a otevřený obývací prostor s velkou kuchyní a jídelním stolem, kde se poprvé mohou společně s Andreou spolu najíst. Nová bezbariérová koupelna se sprchovým koutem byla třešinkou na dortu, která celý nový interiér jen podtrhla.
Těšte se na další proměnu nové série – bude zábavná, dojemná a plná praktických rad.
V příštím dílu vás čeká nová kuchyň pro invalidní důchodkyni.
Foto: TV Prima
