V seriálu Svatby v Benátkách už jste mohli vidět spoustu různých obřadů. Tentokrát štáb a herci natáčeli ne svatbu, ale spíš pohřeb – zabijačku ve Špičce.
Točilo se v polovině února za ledového a hlavně větrného dne a hlavní hrdinkou této scény bylo skoro čtyřsetkilové prase Dorotka. Hned bylo jasné, že jde o hvězdu první velikosti, která si poněkud upravila scénář. Dorotka se podle něj měla v jednu chvíli vytrhnout a utéct a všichni zúčastnění ji měli nahánět. Dorotka sice poodešla, ale ne moc daleko, protože ji upoutala rašící zelená travička. „Udělejte rojnici, nesmí nám utéct,“ začal říkat svůj text herec, který hrál řezníka, ale pak se rozesmál. Dorotka stála kousek od něj a byla svolná ke všemu, jen ne k běhu. Nakonec na ni ale vyzráli členové štábu tak, že ji odlákali sušeným chlebem.
Tím rušivým elementem, kvůli kterému se prase mělo vytrhnout, byla Romana Vágnerová (Adéla Gondíková). Poprvé se ocitla na zabijačce a ještě jaksi nedopatřením. „Na zabijačce už jsem já jako Adéla byla, ale ty věci, které z ní vzejdou, moc nejím, dám si tak maximálně jednu jitrnici za rok,“ přiznala herečka.
Láďa Potměšil zavzpomínal: „Já jsem vyrůstal na Žižkově. Měli jsme strejdu, který nám slíbil, že nám udělá zabijačku. Krmil prase, ale bohužel ho překrmil a ono dostalo mrtvici, takže zabijačka se nekonala a já byl tehdy jako kluk hrozně zklamaný. První zabijačku jsem pak zažil až v dospělosti. Mám výbornýho kamaráda, který mě zve na zabijačku skoro každý rok, nejraději mám kroupová jelita a prdelačku,“ smál se. Notoval si v těch představách se Zdeňkem Žákem, který začal básnit o »ovaru s hořčicí a křenem, co se úplně rozsejpá«.“
I Jitka Smutná přidala svou zabijačkovou historku: „Slíbila jsem kamarádce na chalupě, že jí při zabijačce pomůžu, protože měli málo lidí. Tak jsem vstávala ve čtyři hodiny ráno a přišla k nim. Tam stála malinká stařenka – tchyně kamarádky – a nedůvěřivě na mě koukala. Pak jsem se dozvěděla, že byla skeptická, když se dozvěděla, že jim bude pomáhat herečka. Po dvou hodinách práce v kuchyni mi ze všech těch jelit a jitrnic a ostatních věcí bylo tak špatně, že jsem ze zabijačky vlastně ani nic moc neochutnala,“ smála se Jitka.
Hana Gregorová prý byla na zabijačce mockrát. „Naposledy ještě s Radkem na Moravě, bylo to moc příjemné, dobře tam bylo. Zabijačkové pochoutky mám ráda, miluju jitrnice, prejt, škvarky, ale nechci být u zabíjení prasete, to mi nedělá dobře,“ říkala.
Protože režisér Ján Novák nepovolil, Dorotce nezbylo nic jiného, než se nakonec opravdu dát do běhu. „Má svůj rozum a je chytřejší, než si mnozí myslí. Práce se zvířaty je vždycky náročná. Dorotka se zamilovala do trávy a natáčení jí bylo jedno. Ale nakonec předvedla výkon, který jsme po ní chtěli,“ chválil prase režisér.
Aby se Dorotka dala do běhu, potřebovala motivaci, kterou byl opět suchý chleba. Tak po zahradě běhali do kruhu členové štábu s chlebem, za nimi motivovaná Dorotka, za ní herci tak, jak jim velel scénář a kolem nich kameraman s kamerou. Ve výsledku se při natáčení tohoto obrazu bavili mnohem víc herci a štáb. Při natáčení venku totiž dost vymrzli, tak se rádi pobíháním před a za Dorotkou zahřáli. Tahle »spartakiáda« zvíře ale za chvíli přestala bavit, protože začalo být přežrané. Naštěstí už bylo dotočeno. A jen dovětek na závěr – při natáčení zabijačky nebylo ublíženo žádnému zvířeti.
Foto: TV Prima
