České století je otevřená série autorsky zpracovaných televizních dramat, která se vracejí ke klíčovým událostem českých dějin z pohledu jejich hlavních aktérů. Televizní cyklus, vytvořený podle scénáře spisovatele Pavla Kosatíka, nabízí nezvyklý pohled na mezní okamžiky moderních dějin naší země v letech 1918 až 1992.
V každém z devíti dílů se zaměří na jedno datum a klíčové aktéry, jejichž tehdejší rozhodnutí měla mít osudové důsledky pro celý národ i pro ně samotné. Každý hráč měl v rukou nějaké karty a rozhodoval se, jaký trumf vynese. Autoři Českého století nehodnotí, jestli šlo o dobrý, nebo špatný tah, spíše je zajímá osobní příběh »národního« aktéra své doby. „Cyklus České století neusiluje o rekonstrukce nejpravděpodobnějšího průběhu tehdejších událostí, nýbrž o vytvoření situací, v nichž diváci mohou studovat a spoluprožívat s historickými postavami jejich pocity, pochyby, odhodlání i obavy. Vybírá si napínavé konflikty, jejichž důsledky se dramaticky promítaly do života lidí a ovlivňovaly směřování našeho národa na dlouho dopředu,“ prozrazuje režisér cyklu Robert Sedláček.
Anotace nových filmů z cyklu České století
Musíme se dohodnout (1968)
Týden po 21. srpnu 1968. Sovětská okupace, smrtelná rána Pražskému jaru. Šok. Zoufalství i odhodlání. A pak jednání v Moskvě. A kapitulace.
Šestý díl unikátní filmové série, která rozkrývá tabu klíčových událostí našich moderních dějin. Prezident Svoboda, šéf komunistické strany Dubček, Smrkovský, Černík, Husák, Mlynář a další smutní i rozporní hrdinové snad nejvíce traumatizující chvíle minulého století. Pražské jaro roku 1968 je definitivně zadušeno intervencí armád Varšavské smlouvy a českoslovenští představitelé odjíždějí na obtížné i potupné a beznadějné jednání do Moskvy.
Hrají: E. Horváth, J. Gallovič, O. Ignatusha, J. Greššo, J. Zapletal ml. a další. Scénář: P. Kosatík. Kamera: M. Krejčí Režie: R. Sedláček
Uvidíte na obrazovkách ČT1, v neděli 16. 11. od 20.00
Je to jen rock´n´roll (1976)
Píše se rok 1976 a před pražským soudem probíhá proces se skupinou The Plastic People of the Universe. Mimořádný zájem veřejnosti, v normalizačním bezčasí se cosi začíná měnit. Rodí se myšlenka Charty 77. Marginální zákaz jedné neznámé hudební skupiny vede k velkým následkům, k procitání lidské svobody.
V březnu 1976 se odehraje schůzka, důležitá pro celý další vývoj českého disentu. Na jedné straně dramatik a spisovatel Václav Havel, na druhé Ivan Martin Jirous, zvaný Magor. Tak trochu setkání dvou světů, stojících na jedné straně barikády. Těžké setkání, které cosi odhaluje a zároveň klade otázky. Jak vlastně dál. Co jsi proti nim od srpna udělal, ptá se Magor Havla. A cosi zasévá. To bylo v březnu a v září přituhuje, odehrává se známý a ostudný proces s hudební skupinou The Plastic People Of the Universe. Odsuzující rozsudek, který vyvolává mnohem více zájmu, než se čekalo. A vyvolává ještě víc – potřebu činu. Václav Havel, Pavel Kohout a další disidenti se stávají motorem úvah, které vrcholí v myšlence konkrétního činu, velké petice všech petic, kterou se lze konkrétně a jednoznačně postavit režimu. Textu, za nějž se mohou postavit všichni, nekomunisté, bývalí komunisté, křesťané, všichni proti vládnoucímu establishmentu a bahnu, které produkuje. Zdá se, že země spí, Husák dosáhl všeho, co chtěl. Ale profesor Hájek, bývalý ministr zahraničí, nachází v kavárně uprostřed Prahy ústřední téma: lidská práva, podepsaná v Helsinkách. Myšlenka se rozbíhá a zraje. Není to jednoduché, názory se různí, tak, jako jsou různí lidé, kteří se jimi prodírají. Profesor Černý, profesor Patočka a další významní intelektuálové tříbí své postoje, jako lidé, i jako myslitelé. A nakonec ona hromadná petice všech petic uzrává. Všem je jasné, že to bude první přímý politický útok na moc a ta se bude bránit. A je jasné i to, že všichni budou odpovědní, jako občané, vědomí si svých práv. O Vánocích se seberou podpisy – je jich 242. Text odchází do zahraničí a v Československé republice se něco nezvratně a definitivně mění.
Hrají: M. Daniel, T. Hofová, D. Matásek, F. Němec, P. Vacek, M. Táborský, M. Pavlata a další. Scénář: P. Kosatík Režie: R. Sedláček
Uvidíte na obrazovkách ČT1, v neděli 23. 11. od 20.00
Poslední hurá (1989)
Rok 1989 a pád komunistického režimu. Kdo si vůbec pamatuje, co je to skutečná demokracie? Kdo udrží v ruce otěže doby, kde se idealismus potká s pragmatismem normálního života? Havel a Čalfa, taková byla realita.
Pohled do nitra sametové revoluce. Po letech komunistické totality vzniká něco nového, není ale úplně jasné co. Teprve se to formuje. První úžasná, nepředstavitelná změna: jednání Občanského Fóra s komunistickým premiérem Adamcem. Na to první nebyl Václav Havel ještě ani připuštěn, ta další už se odehrávala s ním v čele. Setkání dvou světů, které k sobě musejí hledat nějakou cestu, země to potřebuje. A je to cesta složitá. Zpočátku obě strany hrají vabank, Havel to cítí stejně jako Adamec. Ale pak přichází shromáždění na Letné, které celý proces dynamizuje. Oni mají ulice, co máme my, ptají se komunisté, kteří cítí svou slabost. V rozhovorech kolem stolu Adamec vnáší do mocenské hry svou důležitou kartu, rezignaci. A Husák ho tlačí na funkci prezidenta místo sebe. To je rozhodující okamžik, který před Občanské Fórum klade nesmírně důležitou a praktickou otázku: kdo bude prezidentem? A Václav Havel se musí zásadně rozhodnout o své budoucí roli. Je to složitý okamžik, především pro Havla, ale musí ho překonat, aby to, co začalo, bylo také dokončeno. Ale i komunisté stojí před kruciální otázkou – obrátí se k minulosti, nebo k budoucnosti? Objevuje se nový pretendent na místo premiéra Marian Čalfa. Komunista, ministr bývalé vlády. Dokáže ho Občanské Fórum přijmout? Překážky jsou velké, ale události prudce eskalují, je nezbytné se domluvit. Čalfa svým způsobem překvapuje, je schopen chápat, co se opravdu děje, dokáže ustavit vládu, s níž Občanské Fórum souhlasí… A k původní nepolitické politice Občanského fóra přidává politiku skutečnou. Tedy nijak zvlášť hezkou, ale reálnou. Navrhne Havlovi praktické kroky, vedoucí k jeho zvolení prezidentem. Klíčová chvíle rozhovoru mezi Havlem a Čalfou, odehrávající se v prostoru zajištěném proti odposlechu, ukazuje podstatu problému, před kterým nelze nijak uhnout. Havel volí – ale je tu ještě jedna překážka, Alexander Dubček. I rozhovor s ním představuje klíčovou chvíli, vedoucí k definitivnímu vítězství sametové revoluce. Václav Havel navrhne dohodu a stává politikem. Je zvolen prezidentem.
Hrají: M. Daniel, J. Lábus, O. Kaiser, R. Luknár, J. Plesl, M, Hanuš, A. Švehlík, Scénář: P. Kosatík. Kamera: M. Krejčí. Režie: R. Sedláček.
Uvidíte na obrazovkách ČT1, v neděli 30. 11. od 20.00
Ať si jdou (1992)
Poslední díl unikátní filmové série, která rozkrývá tabu klíčových událostí našich moderních dějin. Od Masaryka ke Klausovi a Mečiarovi. Konec Československa.
Transformace ekonomiky se jeví jako největší téma počátku porevolučních devadesátých let. Nalézt její klíčové body je obrovské a rozhodující dobrodružství. A přece je tu ještě jedno, možná významnější téma. Už na počátku revoluce bylo v Čechách Občanské fórum a na Slovensku Veřejnost proti násilí. Proč ne? Ale následoval spor o název společného státu, takzvaná pomlčková válka. To už bylo vážnější a cosi to naznačovalo. Vztah mezi Čechy a Slováky se komplikoval. Zpočátku téměř všichni říkali, že chtějí společný stát, ale nebylo jasné jaký. Federace, v níž silnější pomáhá slabšímu, nebo konfederace, v níž jde každý za své. Transformace se zatím tříbí směrem ke kuponové privatizaci. Ježek, Tříska a další ekonomové prožívají těžké, nesmírně vzrušující chvíle. Národnostní otázky se však skoro nepochopitelně komplikují stále víc. Co ti Slováci vlastně chtějí. Ten problém dostihuje i Václava Havla a nutí ho dobrat se k podstatě toho, co je pod všemi těmi řečmi, spory a útoky: Slováci už od nás nechtějí nic dostávat, chtějí svůj vlastní stát. Ale co dál? Přicházejí první svobodné volby a roste fenomén Václava Klause. Ale i Vladimíra Mečiara, dynamického, neuchopitelného muže v čele Slovenska. Vše směřuje k tomu, že rozhodnutí padne mezi těmito dvěma nepochybně tvrdými a silnými muži. Kdo však vysloví to konečné a neodvolatelné slovo, které se stane osudem Československa?
Hrají: J. Plesl, M. Ťapák, M. Hanuš, B. Klepl, M. Daniel, M. Dejdar, A. Švehlík, K. Halbich a další. Scénář: P. Kosatík. Kamera: M. Krejčí. Režie: R. Sedláček
Uvidíte na obrazovkách ČT1, v neděli 7. 12. od 20.00
Foto: Česká televize
