„Kam jsem se to zase dostal!“ děsí se šéf, ledva sestoupí do temného suterénu plzeňské restaurace Simsalabim. „Aby mě tady neproměnili na křečka!“ Jenže v útrobách čarodějnické restaurace, kde se to hemží kouzelnickými rekvizitami, pavouky, netopýry a hady i na jídelním lístku, sedí Zdeněk nad svým klokanem sám. Dolejšek zeje prázdnotou. „To tady máte pořád takhle natřískáno?“ ptá se šéf mladého majitele.
Tržby se propadají do červených čísel. Což takhle zrušit celý ten infantilní „Bubákov“ a přilákat normální zákazníky na dobré jídlo? Zdeněk Pohlreich vyhlásí šibeniční termín na změnu interiéru. „On snad sází na to, že umíme opravdu kouzlit,“ děsí se devětadvacetiletý Tomáš. Pomůže mu s tím jeho šikovná partnerka? Nebo maminka, zkušená hospodská, která syna sponzoruje a radí mu totéž co šéf? Jak to vypadá, když kuchaři nedorazí na zátěžový den? Pokud chcete slyšet šéfa, jak válí na piano a zpívá Saxanu, nebo jak na podlaze slibuje, že už bude hodný, či jak ho odvádí policie v poutech „za šikanu na pracovišti a násilí na skupině osob“, určitě si zapněte předposlední díl Ano, šéfe! ve čtvrtek 3. listopadu ve 21.20 hodin na Primě. Bude legrace…
Koncept nové restaurace se v Simsalabim rodí těžce a neochotně. Tomáše a jeho partnerku stály blikající čarodějnice, opracované tvárnice na zdech i hadi a velbloudi na jídelníčku dost práce a investic, navíc pár let plzeňské »Bradavice« šlapaly jedna radost. Jenže teď už nebaví snad ani děti. Kuchaři nevaří úplně špatně, ale pokud se hosté přestanou rozptylovat obskurní nabídkou exotických specialit a bizarním interiérem, začnou se více soustředit na kvalitu jídla – a to je pro Radka s Alešem v kuchyni špatná zpráva. Majitel pracoval jako číšník stejně jako jeho partnerka, oba jeho rodiče živí léta letoucí restaurační byznys, moc se ale nenaučil.
Šéf se dokonce vydá za Tomášovou maminkou, aby se přesvědčil, zda jí to jde lépe než synovi, a přeptal se, jak moc už Simsalabim sponzorovala. Jeho podezření je správné. Maminka to umí lépe a synovu restauraci dotovala šestimístnou cifrou, z čehož podle Zdenka plyne poučení, »že mamince neradno odmlouvat«. Šéfa také hrubě zlobí, že ušlý zisk mají vydělat hrací automaty, které si Tomáš pořídil.
V Simsalabim ale mezitím udělali ohromný kus práce a restaurace opravdu prokoukla. Žádné lebky, žádní pavouci, ale bohužel ani nová karta, název a zaměření. Čisté zdi a vkusný interiér přesto působí optimisticky. Handrkování s personálem pokračuje, z Tomáše padají absurdní názvy, nakonec se z nemožné Kontraverze a prvorepublikové Nostalgie vyklube optimistický Rozmarýn. Jenže co je to platné, když v rozhodující zátěžový den nedorazí do práce kuchaři, protože celou noc »odpočívali« v baru a vyspávají opici. Jak to v Plzni dopadne? Upřímně, šéf nevěří, že to Tomáš dá. Zasáhne Saxana a přičaruje mu poslední Pohlreichovu hvězdičku na našem území? Šéf si opět připraví pořádné překvapení…
Co mimo jiné od šéfa v tomto dílu zaslechnete
„Láska je pomíjející, blbost je věčná…“
„Zastavárna? To bychom se mohli zastavit na jedno.“
„To budu mít hlavu jak doplňovací velitelství.“
Foto: TV Prima
