Scenárista Michal Wondreys: Od Sígrů bychom se měli učit radosti ze života

Parta divokých seniorů, zabijácký humor, skrytá kamera a situace, které prostě nevymyslíte! To je nový pořad Sígři ve výslužbě, který nemá v České republice obdoby. Unikátní show, kterou bude provázet herečka Eva Holubová, uvede televize Nova na svých obrazovkách už 27. června 2013 hned po novém původním seriálu Doktoři z Počátků. A my jsme pro vás vyzpovídali scenáristu Sígrů Michala Wondreyse.


Jak dlouho se připravuje takový formát?
Těžko odpovědět. Na přípravu jakéhokoli formátu prostě nikdy není dost času. V tomto konkrétním případě proces přípravy a kontinuální kreativy v podstatě skončí až v momentě vysílání. Velmi specifický živý organismus.

Ale tak to má být, když si jeden zahrává se Sígrama. Jaké jsou obvykle reakce nachytaných lidí?
Ve zkratce řečeno, jako národ jsme docela milí lidé a nenecháme se jen tak něčím rozhodit. Nepopadáme se za břicho, nestartujeme na první signální, vlastně stále dodržujeme jakési »dekórum«. Ale v okamžiku, kdy situace pomine, tak přichází naše reakce: Oddychneme si, otočíme se za Sígry, zakroutíme hlavou, mnohdy jsme perplex, dost často sáhneme po telefonu a píšeme/voláme, co se to právě stalo… V rámci projektu bylo mnoho krásných chvil, za všechny si vybavím situaci, kdy se Sígři objímali na lavičce a na koních projížděla kolem policejní hlídka dvou slečen. Jejich reakce na tu situaci byla prostě úchvatná.

Dalo by se říct, že to pro vás byla velká sonda v české společnosti…
Vzhledem k počtu nachytaných lidí během natáčení (skoro 4 tisíce osob) jsme všichni adepti na magisterský, ne-li doktorský, titul v oboru sociologie. Takovýto speciální »průzkum/výzkum veřejného mínění«, respektive našeho přístupu k humorným nebo netradičním situacím, je sám o sobě tématem na hodinové prezentace.

Do jaké škatulky patří naši herci-senioři?
Rozhodně patří do škatulky nebojácných, úžasných, aktivních, veselých lidí. Snad se neurazí nikdo z nich, když pronesu, že to jsou mistři vedlejších rolí. Hráli tzv. »štěky« v mnoha seriálech, hrají v oblastních divadlech, vlastně skoro všichni mají nějaká civilní zaměstnání. Nicméně jejich chvíle přišla nyní – a my všichni bychom se od nich měli učit té obrovské porci pokory a radosti ze života.

Jak vznikaly náměty na scénky?
Ideový základ byl v původním formátu, nicméně jednak jsme neměli k dispozici jejich scénáře, abychom používali formu CTRL-C CTRL-V, ale i kdyby – Belgičané jsou přece jen jiná národnost, než jsme my, mají jinou mentalitu, jiné historické/ sociální souvislosti a tak dále. Takže náměty na scénky vznikaly naprosto klasicky – ve tmě, když člověk nemůže usnout. Anebo u stolu, když se nutí něco vymyslet. Anebo při jízdě autem. Anebo na návštěvě, když někdo vypráví nějakou historku… Zkrátka průběžně v rámci normálního životního cyklu a procesu. A když se to sepsalo, tým se na to vrhnul a začal věci přivádět v život.

Co bylo na tomto formátu nejnáročnější?
Každý formát v sobě přináší něco nového, něco náročného, nějakou formu výzvy. V tomto případě tou výzvou bylo vytvořit něco, co v Čechách vlastně nikdy nebylo. A podobně jako u Comebacku, i v tomto případě jsme sice měli nějaký předobraz, ale všechny postupy a principy jsme si museli nalézt sami. Jestli jsme uspěli, to musí posoudit divák. Snad se mu to bude líbit a snad se usměje a odpočine si.

Foto: TV Nova