Stavební pocitovník, deník stavby, spousta dobrých rad a dokonalý deníček toho, s jakými situacemi a pocity se musí porvat žena, když chce v podstatě sama postavit dům. Řemeslníků může být kolik chce, tu hlavní zátěž nese na hřbetě především budoucí majitel vysněného domova. Ale když něco v životě tak moc dává smysl… tak to jde.
A šlo to i Renatě Kiaře Vargové. Přestavěla chatičku po dědečkovi a na místě plném milých vzpomínek vytvořila místo radosti a pohody nejen pro sebe.
A přetvořila tím i svůj vlastní život…
Střet s vlastní dětskou naivitou
Musím říci, že jsem se v roli čtenáře postupně propadala do autorčina nadšení a střetávala se s vlastní dětskou naivitou. Mnoho toho v knize je, slzy, bezmoc, docházející síly, ale přesto – mnoho radosti, plněného snu a všenaplňujícího pocitu, že život má smysl.
Setkávala jsem se také s vlastními obavami, představami, protože autorčin sen je mi velmi blízký, ostatně ale celá ta snaha a pocitovník jedné stavby se může týkat jakéhokoliv vašeho životního úkolu. Na každé cestě za svým cílem potkáte totiž v různých podobách právě to, co potkala Renáta Kiara Vargová. Něco půjde jednodušeji než si myslíte, něco obtížněji, něco se vynoří ze zálohy zcela nečekáno, ale hlavně také potkáte v celém tom procesu nějaké ty šikovné a nečekané lidi, kteří přijdou v pravý čas. Zjistila jsem například, že v mnoha ohledech bych se některých kroků při stavbě domu bála, či by byly úplně blokem se do toho pustit, ale autorka se jich nebála vůbec. Pustila se do toho po hlavě. Někdy narazila, někdy ne… a zase naopak. Tam, kde já bych se bezhlavě možná pustila po proudu, ona váhala a více přemýšlela.
A tak mne na knize začala bavit další věc – pozorovat naše rozdílnosti.
Každé životní období si musíme udělat krásné
A co jsem si odnesla nejvíc? Snad zimu a chlad, který zažíváte v ještě nedokončené stavbě, která ale už už je jen krůčkem od toho tepla domova, které má dávat. Nadšení, bahno na holínkách, první vánoční výzdobu a pocit, že ať prožíváme cokoliv a činíme v životě cokoliv, musíme si udělat radost. Nejlepším kouskem na celém deníku kromě fotografií, které jsou jako okna do duše, do života, do nadšení… byly chvíle, kdy v každém měsíci autorka něco hezkého, zdobného vyrobila. Nějaký ten jednoduchý tip na výzdobu zahrady, domu, na využití přírodnin a na ženské jemné tvoření, které je lahodou pro duši.
A dovolím si na závěr vzít jednu otázku z rozhovoru, který jsem s autorkou udělala… a vmísit ji i pod tento pocitovník o její knize… Protože když je po všem, přichází vždycky štěstí? Když se splní sen? Každá pohádka končí v této chvíli, ale co je dál, se už nedozvíme… Škoda.
Vaše přiznání na konci knihy vyznělo, že i na takovou pozitivní změnu, jako je vysněné bydlení, je třeba si zvyknout a je to těžké, je stresující si zvykat i na pozitivní změny, o tom není pochyb – ale, je to více než dva roky, co dům stojí a já jsem zvědavá: Pozorujete na své duši, na své osobnosti změny, něco jako »osvobození«?
Když je člověk většinu života pod tlakem a pak najednou ten tlak povolí, tak není úplně snadné si na to zvyknout, i když o tom třeba celou dobu snil. Žijeme v určitých vzorcích, máme životní návyky i schopnosti překonávat překážky. Když člověk pak najednou zažívá osobní svobodu, nepříjemné tlaky povolí, může se stát, že si sám hází takzvaně klacky pod nohy, protože je zvyklý žít s problémy. Chce to určitou práci na sobě, meditace, naladění se na svůj vnitřní svět, aby se s tím nějak popasoval. Cítím se v mnoha ohledech mnohem svobodnější, avšak neznamená to, že bych žila stále pouze jako v bavlnce. Život nám, tedy i mně, stále chystá nové výzvy.
A tak jsme pořád v tom víru změn, nových výzev a zvykání si na nové. To nám pohádky opomíjejí připomenout. Že po každém konci je nový začátek se vším všudy. A hledání domova pro tělo i duši je také jednou velkou životní pohádkou.
O autorce:
Renáta Kiara Vargová je malířka, redaktorka, žena, která šla za svým snem a napsala o tom nenápadnou, ale o to důležitější knihu. Kdo ji jednou otevře, tomu se jeho vlastní sny zhmotní před očima a položí tu otázku: „Tak co, chceš taky?“ Ráda s ostatními sdílí poznání o seberozvoji, učí se žít svobodně a podle vlastních představ. Mrkněte na její stránky: www.kiara.cz
Foto: www.eminent.cz
