Překladatelka Michaela Škultéty: Hans Rath vyvrací předsudek, že Němci nemají smysl pro humor

Hans Rath je vskutku sympatickým německým autorem a jeho Jakob Jakobi, psychoterapeut, který má snad každé Vánoce strašnou smůlu, tak ten je snad ještě lepší. Svižné dialogy, kouzlo každého slovíčka – takové dílo chce nejen talentovaného autora, ale také citlivého šikovného předatele. Hanse Ratha u nás překládá Michaela Škultéty. Pohlédneme společně s ní pod pokličku příběhů, kde pokaždé hraje hlavní roli podivný týpek pokládajícího se za Boha, který se snaží Jakoba Jakobiho přivést do blázince.

a bůh

Nebo ne? Začnu otázkou, která se mi nabídla jako první. Překladatel si z celé série knih vždycky musí odnést nějaký dojem. V tomto případě vtipný dojem, sympatie k hlavním hrdinům, otisknutou atmosféru knihy – jednoduše něco, co se vám vybaví při zmínce o všech těch Bozích, co si musí promluvit, pomoci, a Ďáblech, kteří jsou také jenom člověk. Jaký je ten váš »otisk«?

Určitě Berlín, ve kterém se celá trilogie odehrává, a který miluju. Líbilo se mi, že se do něj můžu při překladu přenést. Také mě těšilo, že Hans Rath ve svých knihách vyvrací obecně zažitý předsudek, že Němci nemají smysl pro humor.

S tím souhlasím, smysl pro humor parádní. A co třeba chutě? Ač vínu neholduju, mívala jsem vždycky při četbě chuť si s Jakobem a ještě raději s Abelem sednout a okusit chuť vína, sýrů, laskomin a všeho toho, čím pánové zajídali a zapíjeli depku. Bylo něco, na co jste měla v době práce na knize výrazněji chuť nebo co vás v tu dobu lákalo?

Máte pravdu, myslím, že člověk, není-li vyloženě abstinent, při četbě (a tudíž i při překladu) nevyhnutelně dostane chuť dát si s Jakobem a Abelem skleničku červeného nebo s Jakobem a jeho bývalou ženou šampaňské, to mě tedy lákalo hodně.

foto_CV

A přesto zkusíme jednu knihu z trilogie dát do popředí. Která se vám nejvíce líbila a proč?

Asi hned ta první, protože to bylo moje první setkání s Jakobem a Abelem i s jejich sympatickým autorem Hansem Rathem, navíc má dost dramatický a hodně vtipný začátek, je nejsevřenější a podle mě i nejvtipnější.

Oceňuji velmi hezký překlad, přiblížený českému čtenáři. V originále ale každé dílo vyzní jinak. Poplatně místu, kde vzniká. Jsou v těchto příbězích Hanse Ratha nějaké kulturní rozdíly, které jste musela korigovat?

Ne, nic zásadního, problém byl spíše s převodem autorových slovních hříček nebo třeba té nekonečné modlitby z prvního dílu, kde vystupují všechna možná i nemožná zvířata a vše se navíc musí rýmovat.

IMG_20190218_120416

Zkusme se ponořit zcela do říše fantazie: Máte možnost s každým z pánů strávit jeden den, mimo příběh, nebo v příběhu, být tou neviditelnou muškou. Co byste si v jejich příbězích chtěla prohlédnout blíže a naživo?

S Abelem Baumannem: Chtěla bych, aby mě vzal na podobný výlet jako Jakoba Jakobiho a ukázal mi, jak různě se mohl vyvíjet můj život v závislosti na mých rozhodnutích v určitých situacích.

S Jakobem Jakobim: Zajímala by mě jeho terapeutická praxe, ale sezení s pacienty bych se stejně účastnit nemohla, takže bych si s ním užila den v Berlíně a jak Jakoba znám, večer bychom šli někam na skleničku.

A s tím se nedá než souhlasit. Děkuji za rozhovor.

Foto: archiv autorky a Michaely Škultéty


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353