Když v roce 1980 vyšlo první sólové album Marthy Elefteriadu Kresby tuší, bylo od začátku jasné, že se jedná o počin z řádu výjimečných. Skvělá sestava autorů, v níž se skvěla jména jako Michael Kocáb, Dežo Ursiny, Vladimír Mišík nebo Vladimír Merta. Unikátní esprit zpěvaččina projevu. Zajímavý, možná až netradiční mix žánrů. To vše přispělo k tomu, že byly Kresby tuší v roce 1981 zvoleny Albem roku časopisu Melodie a stal se z nich solitérní osobitý projekt, který odolal zubu času. Potvrzuje to ostatně i aktuální reedice Supraphonu, která právě vychází a čítá čtyři dosud nevydané písně. Jak na album po letech vzpomínají jeho autoři? Dnes jsme vyzpovídali Oskara Petra.
Jak došlo ke spolupráci s Marthou Elefteriadu? Jak na ni vzpomínáte?
Ondřej Konrád chodil s Martou. Pracoval na pražské konzervatoři, kde studoval můj dobrý kamarád Michael Kocáb a já je tam občas potkával. Ten šišatý kruh byl často rozšířen mnoha dalšími a postupně se i redukoval.
V čem byla spolupráce s Marthou výjimečná?
Marta se chtěla umělecky vyvíjet a jak dalece se jí to povedlo můžete posoudit poslechem tohoto výjimečného alba.
Vzpomenete si, jak písnička Podzimní odpoledne vznikla?
Složil jsem ji celou dost rychle na pianu a zdála se mi jiná, než moje ostatní věci. Z dáli v ní rezonovaly melodie Jana Hammera z jeho alba Like Children, které jsem miloval. Napsal jsem i jiné texty na hudbu Michalovu, ale po mé emigraci se použít nedaly. Na původním albu ji tedy podepsal Michael, aby se dala vůbec použít. Píseň se původně jmenovala Víla krůpěj. Text se už ale nezachoval.
Součástí reedice alba jsou i čtyři bonusy. Mezi nimi i Vaše Zázračná místa a César pes. Věděl jste o těchto písničkách nebo byly i pro vás nakonec překvapením vytaženým z archivu? Vzpomenete si, jak písničky vznikly?
Vzpomínám si, že jsme je nahrávali v plzeňském rozhlase. Vím, že jsem si nebyl zcela jist, jestli je to to, co bych chtěl dělat. Rád jsem si je znovu poslechl. Písnička César pes je pravdivý příběh. Bernardýn, potulující se v půlnoci nad sjezdovkou Zahrádky nad Pecí (asi 1974), mi možná zachránil život, když jsem si zdříml na cestě z hospody na svahu nahoru do chaty.
Máte vydání Kreseb tuší spojenou s nějakou konkrétní událostí?
Ano. Sešla se celá parta, že si půjdeme poslechnout dema písní pro Marthu. Až před garsonkou paneláku na Kačerově, kde jsme tři roky bydleli, jsem zjistil, že klíče jsem očividné nechal doma. Za rozpačitého veselí lidského erroru jsme odjeli zpět do centra Prahy…
Foto: Supraphon / Lukáš Kadeřábek
