Čtyři roky po úspěšném debutu se sbírkou Zuby nehty se literárně tvůrčí skupina Hlava nehlava vrátila k hororovým tématům a připravila knihu osmadvaceti strašidelných povídek, kterou nyní pod názvem Noční můry nespí vydalo nakladatelství XYZ. Jde o sbírku, která je cílená na náctileté čtenáře. Autoři se snaží děsit bez použití prvoplánového násilí a dokázat, že i hororová literatura může být inteligentní. A my jsme vyzpovídali editorku knihy Ivonu Březinovou, jinak přední českou autorku knih pro děti a mládež a bývalou šéfredaktorku nakladatelství XYZ Janu Semelkovou, která připravila knihu k vydání.
Paní Březinová, stála jste u zrodu skupiny Hlava nehlava a také to byl váš nápad, že se bude psát hororová sbírka Zuby nehty, ze které se později stal velký hit. Nyní jste se role editorky ujala i u nové hororové sbírky Noční můry nespí. Čím jsou si obě sbírky podobné a čím se naopak liší?
Jde o stejný žánr, nezměnila se ani cílová skupina dětí a troufám si říct, že ani chuť autorů vypořádat se s tématem své povídky co nejlépe a zároveň si to při psaní užít. Pak je totiž šance, že si příběh bude užívat i čtenář. Naopak se změnil nakladatel, tým se rozšířil o další členy, povídek je ve sbírce podstatně víc, a tím se zvětšila nejen paleta námětů, ale i autorských přístupů, takže zážitky při čtení knihy by měly být ještě pestřejší. Změna je i v tom, že ilustrací se ujala přímo členka skupiny Hlava nehlava Klára Mayerová.
Jsou povídky v knize Noční můry nespí skutečně tak strašidelné? Bála jste se, když jste je četla?
Já se bojím skoro pořád. Moje vypjatá fantazie pracuje na plné obrátky při sebemenším šustnutí, které slyším ze tmy. Pochopitelně jsem tedy strach prožívala i při redigování povídkové sbírky. Na rukopisu jsem pracovala zásadně při plném osvětlení pokoje a po důkladné kontrole, že pod stolem někdo nebo něco nečíhá. I tak mi ale za čtení byly odměnou hrůzostrašné sny, v nichž mě autoři povídek pronásledovali s brky napuštěnými jedem a s notebooky ukrývajícími bouchací kuličky. Těsně před odevzdáním rukopisu se mi také záhadně ztratilo několik emailů, v mé pracovně nápadně často vypadávala elektřina a k dovršení všeho se mi oběsila myš.
Mnoho lidí má názor, že horory by děti číst neměly. Vy s tím zřejmě nesouhlasíte. Proč? A proč by měly číst zrovna Noční můry nespí?
Já sama horory nečtu. Ale také nesním o seskoku padákem, nevlezla bych do zorbingové koule a bungee jumping mě také zrovna neláká. Spoustu lidí však ano. A ze zkušeností na besedách se čtenáři vím, že horory jsou u dětí jedním z nejoblíbenějších žánrů. Čtenářství prý upadá. Chceme, aby děti četly? Pak jim dejme knihu, která je baví, s kterou budou chtít prožívat nejen strach na stránkách, ale třeba i ventilovat svůj vlastní. Prožít si pocit strachu v bezpečí pokoje může mít pro někoho i funkci očistnou. Prostřednictvím příběhu se můžeme zbavit i svých vlastních fobií. Ale na každého takováto četba samozřejmě působí jinak. Někdo horory čte, jiný ne. Stejně, jako někdo miluje bungee jumping a jinému se dělá špatně už při pouhém pohledu z rozhledny. Noční můry nespí jsou tu tedy připraveny pro ty, jimž je šimrání strachu v břiše prostě příjemné.
Za šest let, co spolupracujete se svými studenty z Literární akademie ve skupině Hlava nehlava, se jim podařilo vydat sedmnáct společných či sólových knih. Čím si to vysvětlujete, že jsou tak úspěšní a do jaké míry je to vaše zásluha a zásluha Literární akademie?
Literární akademie – Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého – je škola, která soustřeďuje studenty toužící psát. Pak je jedině logické, že z jejich úsilí vznikají konkrétní knižní počiny. Dnes, deset let od založení Literární akademie, můžeme s pýchou konstatovat, že studentům vyšlo už 36 titulů v edici Prvotiny, kterou vydává přímo Literární akademie. A potěšitelné je to, že naši studenti a absolventi vydali mimo půdu Akademie už přes třicet knih z vlastní tvorby a deset překladů (konkrétní seznam titulů lze najít na studentském webu LA www.maglajs.cz). Alespoň co víme. Je pravda, že skupina Hlava nehlava v počtu vydaných titulů asi vede. Právě první sbírkou Zuby nehty studenti přesvědčivě ukázali, že představy o vydání knihy nejsou pouhými sny, že pokud začínající autor podpoří svůj talent pílí a úsilím, lze změnit sen na skutečnost.
Nyní dejme slovo bývalé šéfredaktorce nakladatelství XYZ Janě Semelkové, která připravila sbírku Noční můry nespí k vydání. Pane Semelková, proč se nakladatelství XYZ rozhodlo vydat zrovna horory pro náctileté? Přeci jen má mnoho lidí názor, že horory by děti číst neměly. Tak proč by měly číst zrovna Noční můry nespí?
Horory pro náctileté, tedy přímo napsané pro náctileté, nejsou na škodu. Naopak, jsou-li vytvořeny s ohledem na konkrétní věkovou skupinu, pak pobaví a nevyděsí tak, jako když si mladý čtenář najde v knihovně horor pro dospělé. Ten nemusí ani pochopit. Zároveň jsme vycházeli z úspěšnosti obdobných sborníků a titulů, které se hemží upíry, vlkodlaky a jinými podivnými bytostmi. Ještě malá poznámka k mínění, že děti horory číst nemají – proč jim tedy předkládáme Erbenovu Kytici, pohádky bratří Grimmů a podobné děsuplné a nervy drásající texty? Dokonce je najdeme i v doporučené literatuře…
Mezi průkopníky hororů pro děti na českém trhu byla kniha Požíračka mrtvol. Proč byla podle vás tak úspěšná?
Požíračka mrtvol je sborník děsivých povídek, které sepsal švédský pedagog. Vyprávěli si je jeho žáci večer na školách v přírodě. Takže jsou to příběhy, kterými se samy děti strašily před spaním. Proto se staly kultovní knihou jak ve Švédsku, tak později u nás.
Dají se nějak porovnat Požíračka a Můry?
Noční můry, které nás nenechají spát, jsou trošku jiné. Jsou psané literáty, takže ztrácejí sílu syrovosti. Jejich síla je v kvalitnější pointě a ve větší pestrosti. Každý z autorů se chopil jiného tématu, strašil čtenáře pěkně po svém, v době, která mu nejlépe seděla. Najdete zde historické události, současnost, nadpřirozeno i budoucnost… Opravdu je důvod k přečtení.
Jsou povídky v knize Noční můry nespí skutečně tak strašidelné? Bála jste se, když jste je četla?
Musím se přiznat, že ano. Četla jsem je na dovolené a leckdy jsem nemohla ani usnout. Nebudu říkat, která povídka mne vyděsila víc, která míň, každá je jiná a všechny dobré. Ale všem, kdo budou chtít číst tyto příběhy u vody, doporučuji vynechat příběh Aqua mala – až si povídku doma v posteli přečtete, pochopíte proč.
Nakladatelství XYZ v poslední době zahájilo vaší zásluhou rozsáhlou spolupráci s členy skupiny Hlava nehlava. Čím vás tato skupina tak zaujala?
Ráda pomáhám začínajícím autorům. Díky lektorce tvůrčího psaní Ivoně Březinové se tvůrčí skupina Hlava nehlava stala jakousi vlajkovou lodí mladých autorů. Jejich texty jsou neotřelé, hlavně přinášejí nový proud do našeho literárního rybníčku. Tak proč těm nejlepším z nich nedat šanci? Nakladatelství XYZ není v tomto smýšlení samo – stejně se knížky autorů této tvůrčí skupiny objevují i v Knižním klubu, Albatrosu, Mladé frontě. Možná jen ne v takovém rozsahu, neboť naše nakladatelství vypravilo do světa za poslední rok šest knížek – dvě sbírky a čtyři samostatné knihy.
Foto: Nakladatelství XYZ
