U příležitosti vydání debutového alba komorní sboru Martinů Voices odpověděl na několik otázek jeho sbormistr Lukáš Vasilek. Komorní sbor Martinů Voices se z velké části zabývá hudbou 20. století. CD Testamentum je prvním samostatným albem toho souboru a zároveň supraphonským debutem.
Co vás vedlo k záměru natočit celou desku s hudbou Jana Nováka?
Chtěli jsme originální dramaturgii, která přinese něco nového, neotřelého a třeba i neočekávaného. Zároveň jsme chtěli první samostatnou desku věnovat české hudbě 20. století. V tomto světle tedy byla volba Jana Nováka vlastně docela přirozená: je to neprávem opomíjený, ale paradoxně i velmi respektovaný skladatel, jeho hudba, zvlášť vokální, má jednoznačné světové parametry a většina jeho sborových skladeb navíc dobře sedí komornímu obsazení Martinů Voices. Moc si vážím toho, že Supraphon náš záměr pochopil, a že jej přijal za svůj. Jen málokteré vydavatelství se v dnešní době pustí do tak odvážného projektu.
Na desce jsou dvě skladby, které byly natočeny ve světové premiéře. Jaká díla to jsou a podle čeho jste je vybíral?
Když jsem sestavoval dramaturgii, měl jsem jasno v tom, že chci natočit Exercitia mythologica a Testamentum – znal jsem je ze starších nahrávek. Jenže většina Novákova sborového díla vůbec nahraná není a je prakticky neznámá. Abych tedy vůbec mohl dramaturgii desky vytvořit, musel jsem projít všechny Novákovy sborové skladby. Nakonec jsem se rozhodl pro dvě rozsáhlejší a navzájem kontrastní kompozice. Ta první, Invitatio pastorum, je malá vánoční kantáta s doprovodem flétny. Oproti všem ostatním skladbám je průzračnější a zdánlivě i jednodušší. Těší mě, že se efektního flétnového partu mohla ujmout skladatelova dcera Clara Nováková. Druhá skladba stojí na opačném pólu. Fugy podle Vergilia jsou totiž jednou z nejnáročnějších českých sborových kompozic vůbec. Dlouho jsem k ní sbíral odvahu, ale nakonec jsem rád, že jsme se její obtížnosti nezalekli. Nahrávka Fug je, myslím, cenným dokumentem toho, kam až se Novák ve svém kompozičním umění dostal, a také toho, kam se dostali Martinů Voices.
Vaše jméno je hudební veřejnosti známé především ve spojení s Pražským filharmonickým sborem, ve kterém působíte od roku 2007 jako hlavní sbormistr. V roce 2010 jste založil komorní sbor Martinů Voices. Co bylo hlavním impulsem pro vznik tohoto vokálního ansámblu?
Už dlouho mě lákal komorní sborový repertoár – s PFS se k němu dostávám jen výjimečně. Je to doslova očistná kůra. Pracujete s úplně jiným zvukem, řešíte i nejmenší detaily, k interpretaci docházíte odlišnými cestami. Ta práce je zkrátka úplně jiná a vlastně velmi osvěžující. Před těmi čtyřmi lety jsem navíc měl okolo sebe několik výborných zpěváků, kteří také chtěli vyzkoušet vokální komořinu. A tak se to povedlo a ansámbl opravdu existuje a funguje. Martinů Voices dávají mé práci další rozměr, který potřebuju a který mě baví.
Jaké další projekty čekají Martinů Voices v letošním roce?
Rok 2014 je pro nás pátým rokem existence a to malé výročí se, myslím, docela vydařilo. Supraphon nám vydal první samostatnou desku a na konci května jsme poprvé vystoupili na Pražském jaru s náročným programem z děl Bohuslava Martinů a Jana Nováka. V prosinci nás čeká debut s Českou filharmonií – Jiří Bělohlávek nás přizval ke koncertnímu provedení komorní opery Bohuslava Martinů Čím lidé žijí. Vedle těchto projektů máme samozřejmě i další koncerty po celé České republice a na podzim poprvé vystoupíme také v Německu.
Biografie Martinů Voice
Komorní sbor Martinů Voices byl založen počátkem roku 2010. Hlavní ideou jeho vzniku bylo vytvoření vokálního tělesa schopného interpretovat sborovou tvorbu na nejvyšší umělecké úrovni. Všichni členové Martinů Voices jsou proto profesionálové, kteří získali své vzdělání na konzervatořích a hudebních akademiích, a mají bohaté zkušenosti z praxe.
Do svého názvu si dal sbor jméno klasika české hudby 20. století. Ne proto, že by interpretoval pouze dílo Bohuslava Martinů, ale z obdivu ke skladatelovu uměleckému odkazu, kosmopolitně orientovanému, avšak nikdy nezastírajícímu český původ. A taková je i dramaturgie Martinů Voices. Česká hudba v ní hraje významnou roli, ovšem alespoň ze dvou třetin je repertoár tělesa zaměřen na vokální tvorbu světovou. Sbor se přitom nespecializuje na jediné stylové období, ale uvádí širokou škálu hudby od renesance až po nejnovější trendy 21. století. Martinů Voices pracují pod vedením sbormistra Lukáše Vasilka. Vystupují jak samostatně, tak ve spolupráci s hostujícími umělci, komorními ansámbly a orchestry.
I přes krátkou dobu své existence sbor dokázal získat respekt české odborné veřejnosti. Vybudoval si rozsáhlý a náročný repertoár a uskutečnil s ním celou řadu koncertů v České republice (mj. Concentus Moraviae, Český spolek pro komorní hudbu, Lípa Musica, Music Olomouc) a ve Španělsku. Spolupracoval s významnými umělci a vytvořil několik nahrávek pro Český rozhlas a Českou televizi.
Existence Martinů Voices zaujala několik slavných českých umělců, kteří se rozhodli sbor podpořit a zaštítit jeho činnost. Patrony Martinů Voices se tak stali Jiří Bělohlávek, Aleš Březina, Karel Fiala, Jiří Heřman, Miroslav Košler a Rudy Linka.
Více infa: www.martinuvoices.cz
Foto: Supraphon
