Nový film Díra u Hanušovic bude v kinech od 24. července. Učitelka němčiny Maruna (Tatiana Vilhelmová), toho času hospodská, se snad nikdy nevdá. Na malé vesnici je o vhodné muže nouze: nerozhodný starosta (Ivan Trojan) tráví hodně času na posedu a čeká na svého jelena, dětsky naivní Olin (Jaroslav Plesl) je okolím považován za neškodného vesnického blázna a klempíř Kódl (Lukáš Latinák) se s chutí otočí za každou sukní. Maruně na klidu nepřidá ani její panovačná matka (Johanna Tesařová), o kterou spolu se sestrou Jarunou (Lenka Krobotová) pečují. Když navíc Jaruna využívá první příležitosti a odjíždí po boku postaršího Němce Hanse do Mnichova, zůstává Maruna v »Díře« s matkou i nápadníky sama. Jednoho dne však u Hanušovic dojde k nečekané události… My si dnes povídáme se spoluautorem scénáře Lubomírem Smékalem.
S Miroslavem Krobotem, režisérem a spoluautorem scénáře Díry u Hanušovic, se znáte již od gymnaziálních let a jste dlouholetí přátelé. Co vás ke spolupráci na filmu přivedlo a jak vůbec nápad napsat scénář k celovečernímu filmu vznikl?
Známe se dokonce už ze základní školy a už tehdy jsme spolu začali psát. Obávám se ovšem, že se z té doby nic nedochovalo. Na gymnáziu (tehdy vlastně SVVŠ) jsme potom tak trochu dělali divadlo a vymýšleli písničky u klavíru, což bavilo nás i naše spolužáky. Takhle nějak jsme si tvořili historii, i když tehdy jsme to tak nevnímali, ovšem teď se to hodí, protože je na co sentimentálně vzpomínat. Po gymnáziu se Mirek ocitl na JAMU a já na psychologii v Olomouci. I když jsme se od té doby pohybovali každý někde jinde, byli jsme pořád v kontaktu a občas se scházeli. Co nás přimělo napsat scénář k filmu, si vlastně příliš jasně neuvědomuju. Počátek byl asi vlastně u Mirka, který měl nápad psát něco na téma stalkingu, takže se na mě obrátil a začali jsme si povídat o svých představách. To povídání potom téma stalkingu opustilo, přišlo nám jako příliš umělé, a začali jsme mluvit o tom, k čemu máme oba blízko a co máme doopravdy prožito. Původně jsme moc nepřemýšleli nad tím, jestli to bude scénář pro film nebo divadlo, důležité bylo, že to bylo něco, co nás bavilo.
Jak dlouho jste na výsledné podobě scénáře pracovali? Psali jste v neustálé shodě, nebo je scénář výsledkem uměleckých střetů a vzájemného kompromisu?
To je další otázka, na kterou nedokážu odpovědět přesně. To první napsání trvalo několik měsíců, možná rok, museli jsme se setkávat buď v Praze, nebo v Olomouci a domlouvat časy, kdy jsme měli oba volno a to nebylo často tak jednoduché. Byla to nárazová, docela intenzivní setkání, mezi nimiž plynul čas, ve kterém jsme byli s tématem každý sám. Asi to tak bylo dobře, poněvadž téma zrálo a usazovalo se. Po té první fázi ovšem následoval čas různých dodělávek a úprav, takže celková doba byla určitě delší než rok. Nevzpomínám si na nějaké „umělecké“ či jiné „střety“, dokonce jsme se ani nepohádali. Asi to bylo tím, že to pro nás byla zábava, při které jsme vlastně neustále konverzovali. Výhodou bylo, že jsme navzájem rozuměli tomu, co říká ten druhý, byli jsme součástí toho příběhu, který se ve vzájemném povídání rodil a dolaďoval. Ona ta bezkonfliktnost a relativní pohoda provázela film jak ve fázi tvorby scénáře, tak ve fázích přípravy na natáčení a natáčení samo. Myslím, že je to z velké míry také zásluha Mirka Krobota, který o tom možná ani neví, ale na lidi kolem sebe tu atmosféru vzájemného respektu šíří.
Jak moc je pro film důležité, že se odehrává právě na Jesenicku?
To, že se příběh odehrává na Jesenicku, samozřejmě není náhoda. Jednak je to prostředí, které oba docela dobře známe a máme ho rádi, jednak si myslím, že se jedná o kraj, který je doprovázen specifickou dramatičností. Jde vlastně o Sudety, prostředí, v němž byl v době války a po válce narušen přirozený vývoj, kdy bylo toto prostředí uměle dosídlováno lidmi, kteří zde neměli své kořeny a přirozené vazby. Docházelo k promíchávání různých typů lidí z odlišných kulturních prostředí, lidí s různými hodnotami, morálními pravidly a zvyky. Je to prostředí, které je na jedné straně velmi drsné, ale současně má i svou zvláštní drsnou poetiku. To se týká nejen zdejší přírody, ale i mezilidských vztahů. Kromě příběhů jednotlivých postav je film také příběhem o moci a bezmoci. A to je téma, které přesahuje region. Snažíme se být úspěšní, abychom byli mocní. Pokud se nám nedaří uskutečňovat svá přání, své sny nebo pokud si nezískáváme pozornost jiných, můžeme se snadno cítit jako bezmocní, kteří nemohou ovlivňovat svět kolem sebe, a kteří dokonce nemohou účinně ovlivňovat ani to, co se děje s nimi samými. Tento pocit bezmoci může snadno ústit buď do rezignace a různých podob úniku nebo do kompenzačních aktivit, kterými se zdánlivě přibližujeme moci, ale většinou se jedná spíše o iluzi, která velmi snadno pomine. Svoji bezmocnost se můžeme ovšem snažit také kompenzovat aktivitami, které nám mohou poskytovat iluzi moci. Takovou kompenzací bezmoci může být například agresivita a despotické chování, agresivní promiskuita, některé případy přijetí funkce, na kterou nemám, ale která je spojena s delegovanou mocí a řada dalších podob.
Využil jste při psaní a tvorbě dialogů své zkušenosti psychologa?
Rád bych předstíral, že ne, ale ono se to tam přirozeně projevovalo. Nebyl to záměr, spíš jsem se snažil od psychologizování oprostit. Bál jsem se nepřirozených konstruktů, chtěl jsem, aby scénář byl co nejpravdivějším odrazem kraje a lidí v něm. Dodatečně jsem si dělal něco jako psychologické profily jednotlivých postav, které jsme potom s Mirkem konzultovali a které se občas uplatnily při práci s herci při natáčení.
Odrážejí se ve filmu reálné situace, které jste zažili, a mají postavy filmu svůj předobraz ve skutečném světě, nebo je vše výsledkem vaší fabulace a skutečností jste se inspirovali pouze volně?
Většina postav je naší zhuštěnou zkušeností, jejich předobrazem není jediná osoba, ale osoby podobného typu, se kterými jsme se potkávali nebo o nich slyšeli. Ve filmu se objeví několik situací, které se skutečně staly, byť třeba za odlišných okolností a pro náš příběh jsou tak trochu přizpůsobeny. Takový předobraz má například příběh Ladina, Balina a Laďovy staré a některé situace, do kterých se dostává Olin. Většinou se ovšem jedná o volnou inspiraci tím, co jsme vnímali, a fabulování příběhu, s nímž jsme tak trochu žili. Na autenticitě příběhu se ale rozhodně podílelo obsazení některých menších rolí našimi kamarády, kteří pocházejí přímo z Jesenicka.
Přirostla vám některá z postav obzvlášť k srdci?
Já mám osobně rád postavu Olina, který je vysmívaný a považovaný za naivního hlupáka a prosťáčka. Přesto si i v prostředí, které je mnohdy kruté, uchovává kus naivity, schopnosti nadšení, citlivosti a upřímné lidskosti, která se svému okolí tak trochu vymyká a vlastně tím působí nějak divně. Při psaní Olina jsem měl na mysli jednoho našeho blízkého kamaráda, který bohužel už před více než deseti lety zemřel a kterého mi Olin připomíná. Chtěl jsem, aby se s námi alespoň takhle na filmu podílel. Kromě Olina mám rád také postavu Maruny, která není vůbec jednoznačným kladným hrdinou, ale je to člověk, který se nevzdává a hledá možnosti naplnění svého života. Dělá chyby, ale není bezmocná.
V Českém rozhlase máte svůj pravidelný fejetonistický pořad Minuta pro tebe, napsal jste scénář ke krátkému filmu Gambleři, psaní pro vás tedy není ničím neznámým. Rozmýšlíte už nad nějakým dalším scénářem k celovečernímu filmu?
Myslím, že můžu opatrně prozradit, že jsme se s Mirkem Krobotem pustili do nového projektu a začínáme psát nový scénář. Víc v této fázi prozrazovat nechci.
Čím pro vás vůbec psaní uměleckých textů je? Koníčkem, relaxací, zábavou, či v psaní scénářů vidíte nějaký hlubší smysl a přesah?
Já si tím vlastně plním své dětské sny. Vyrůstal jsem v rodině, kde jsem byl »dosazen« na místo svého strýce, který se těsně po válce věnoval filmu a divadlu. Mne pojmenovali po něm a zároveň se ode mne očekávalo, že budu mít stejné zájmy a že budu jako on. No a já začal toto očekávání naplňovat, byť svým vlastním způsobem.
Díra u Hanušovic
Herci:
Maruna – Tatiana Vilhelmová
Jaruna – Lenka Krobotová
matka – Johanna Tesařová
Jura – Ivan Trojan
Olin – Jaroslav Plesl
Laďova stará – Simona Babčáková
Balin – David Novotný
Laďa – Hynek Čermák
mladý Kódl – Lukáš Latinák
starý Kódl – Ján Kožuch
Hans – René Přibil
otec od rodiny – Zdeněk Julina
Smraďoch – Martin Myšička
matka od rodiny – Klára Melíšková
Tvůrci:
režie – Miroslav Krobot
producent – Ondřej Zima
námět a scénář – Miroslav Krobot, Lubomír Smékal
dramaturgie – Kateřina Ondřejková
kamera – Jan Baset Střítežský
střih – Jan Daňhel
zvuk – Viktor Ekrt, Marek Hart
architekt – Jan Vlček
výtvarník kostýmů – Katarína Hollá
umělecký maskér – Lukáš Král
Podívejte se na teaser zde:
Podívejte se na trailer zde:
Foto: Evolution Films
