Ještě nedávno jsme o Jiřím Paroubkovi slýchávali všechno možné. Hlavně o jeho aroganci k lidem a mediím. Dnes se stáhl do ústraní. Vyhrál volby, přesto neměl s kým sestavit koalici. Co dělá a jak vnímá dnešní situaci bývalý premiér a předseda ČSSD? To mě velmi zajímalo, ale nejen to…
Chtěl jste se vždy stát politikem? A co vás ke vstupu do politiky přimělo?
Chtěl jsem se stát politikem, ale v demokratických poměrech a to se mi po roce 1989 podařilo. Za starého režimu nemělo cenu politiku dělat.
Dříve jste inklinoval k ČSNS, dnes o ní také uvažujete?
Tato záležitost byla zatím úvahou. Pro mou účast v politice zvolím takový postup, který bude nejlepší pro mé voliče.
Váš přínos pro ČSSD je nesporný, přesto udělal byste dnes něco jinak?
Určitě bych řadu věcí dělal jinak. Věřím, že ten konečný výsledek, tedy že ČSSD je nejsilnější stranou v zemi, by se již asi příliš nezměnil. Je škoda, že jsem nepřišel na to, že někteří lidé, kteří v ČSSD pracovali například na modernizačních projektech, jsou zcela neschopní a jen se vezou. Uplatňují jen a jen své zájmy. Mám na mysli třeba můj zájem změnit na skutečnou vzdělávací akademii sociální demokracie Masarykovu demokratickou akademii. Jediné, co se lidem, kteří akademii vedou za pět let povedlo, byla změna jednoho slova v názvu. Namísto dělnická je použito přídavného jména demokratická. Tohle ale určitě nebylo rozhodující. Je to jen příklad, že řada věcí se mohla udělat mnohem lépe. Ale musí k tomu být vhodní lidé. A takoví ne vždy byli k dispozici.
Co myslíte, že by dnes měla dělat ČSSD v novém složení?
Přesvědčit lidi o správnosti své vize, svého programu a sledovat vždy to, co si lidé myslí. Vést trvalý dialog se společností.
Je těžké oddělit dva světy Jiří Paroubek – politik a Jiří Paroubek – občan, manžel a otec?
Média ze mě v průběhu pěti let mého působení ve vysoké politice dělala monstrum. Útočila také na mou rodinu způsobem, který u nás po revoluci v roce 1989 nebyl u jiného politika zaznamenán. Jsem člověk, který ke své práci potřebuje dobré, klidné a inspirující rodinné zázemí. Myslím, že to vše mám.
Máte také nějakou úsměvnou historku z vysoké politiky nebo je to jen vážné povolání?
Určitě. Vzpomínám si, jak mě před pěti lety německý kancléř G. Schröder poradil, jak se lidsky sblížit s francouzským prezidentem J. Chiracem. Je prý zajímavé a málokdo to ví, že Chirac má raději pivo nežli víno. To u Francouzů není tak obvyklé. Schröder mi doporučil, abych Chiracovi do Bruselu na schůzi Rady EU vzal české pivo. Požádal jsem české pivovary o kolekci českých piv a naložil jsem je do letadla.
Před schůzí Rady EU jsem se Chiracovi šel představit jako nový český premiér. S nedůvěrou si mě prohlížel, myslel si, že jsem nějaký nový zřízenec. Nerad mluví anglicky, nicméně můj dar mě dovolil přeložit do jeho letadla.
Druhý den, když mě uviděl, na mě již zdálky volal: „Cher ami!“ – Drahý příteli. A od té doby mezi námi roztály ledy.
Jak odpočíváte?
Přes rok, od jara do začátku zimy, jsem nejraději na naší zahradě u domu u Prahy. Rád tam pracuji a jsem nejraději, když tam všechno kvete. A to je teď. Také jsem rád v Teplicích, kde jsou krásné parky. Rád cestuji, zejména autem. Už se letos těším, jak budu přes léto plavat a vůbec, jak budu v pohybu a s rodinou.
Teď mám času na své další zájmy málo. Minulý týden jsem vydal knihu o zahraniční politice Ve službě republice. Dopisuji své »Paměti«, zvolna se blížím k jejich závěru. »Paměti« vydám na konci září. Psaní zabere opravdu hodně času. Pracuji ještě souběžně na dvou menších publikacích – jedna je o skandálech současného ministra vnitra Kubiceho a druhá o stručných dějinách Strany českých národních socialistů. V létě se spoluautorem, mladým kuchařem mezinárodní třídy, napíšeme knihu o gastronomii. Ukáži české veřejnosti jídla, která byla na obědech u francouzského prezidenta, čínského a indického premiéra a prezidenta jedné z největších světových firem Toyoty. A od každé z těchto čtyř kuchyní uvedeme další desítky receptů i s fotografiemi. Rozhodně to nebude kuchařka finančně či surovinově nedostupných jídel. Takže na příští tři měsíce mám co dělat. Cestování, práce na knihách i na zahradě.
Cítíte s odstupem času nějakou křivdu z pohledu vývoje situace v české politice?
Určitě, část médií vůči mně vyvolávala a stále ještě vyvolává atmosféru nenávisti. Vůbec nechápu, k čemu potřebují kreslit obraz nepřítele tak, jako v časech studené války.
Jak byste dnešní politickou a ekonomickou situaci řešil vy?
Jinak. Snažil bych se získat pro potřebné reformy českou veřejnost, ne s ní válčit. Reforma nemůže být skoková, musí být permanentní, trvale prováděná. Skoková řešení nikdy dobře nefungují.
Provází vás životem nějaké základní životní krédo?
Jsou to slova velkého francouzského krále Jindřicha IV.: „Nenarodili jsme se sami pro sebe, ale proto, abychom sloužili své vlasti.“
Foto: www.paroubek.cz
