Nominace na prestižní cenu Thálie jsou oficiálně zveřejněny a v Divadle Broadway mají důvod k oslavám, propukla zde obrovská radost. V kategorii mužský jevištní umělecký výkon-opereta a muzikál byl nominovaný Jiří Langmajer za roli Maurice Chevaliera v muzikálu Mata Hari.
Nedá se nezeptat, proč právě muzikál Mata Hari?
Tak za prvé jsem měl čas (smích), to je první předpoklad. Za druhé, proto, že to režíroval Radek Balaš,který je zároveň také autorem scénáře a kterého si moc vážím. S Radkem jsem spolupracoval již potřetí a pro mne to byla záruka smysluplné práce. A za třetí, už jsme si dlouho s Michalem Davidem slibovali, že na sebe nějakým způsobem narazíme a tady se to konečně podařilo a já jsem za to moc rád.
Jste známý spíš jako filmový a divadelní herec a teď najednou muzikál i když s muzikály máte zkušenosti z minulosti, ale teď je to hlavní mužská role…
Je to taková větší role, než jsem dělal doposud. Hrál jsem v Drákulovi, kde jsem ztvárnil trojroli jako Jirka Korn (já velmi drze). Další muzikálová zkušenost byla v Divadle Broadway v muzikálu Adéla ještě nevečeřela, kterou režíroval právě již zmíněný Radek Balaš. Zde jsem si zahrál roli padoucha Kracmara, za kterou jsem byl nominován na cenu Thálie. Ale role Maurice Chevaliera, musím říct, mně baví skoro úplně nejvíc. Už z toho důvodu, že zde zazní spoustu dobré svingové muziky, kterou mám rád a jsem jí vlastně odkojený.
V muzikálu Mata Hari ztvárňujete jednu z hlavních postav, kabaretiéra Maurice Chevaliéra, přibližte nám divákům svoji postavu.
Řekl bych, že když to psal pan režisér Balaš ,tak měl na mysli takového spíš francouzského kabaretiéra a průvodce dějem. Myslím si a cítím to tak, že je to člověk, který když je potřeba, tak se stane postavou v ději. Když je potřeba tak vystoupí z děje a komentuje jej. Je to jediný člověk v muzikálu, který může komunikovat s diváky. Je to rozmanitá a pro mě osvobozující role oproti těm všem, co mám za sebou, ať divadelních, muzikálových či filmových. Je ojedinělá v té volnosti a svobodě na jevišti, že nemusím za každou cenu držet jednu figuru, a že nejsem přímo intenzivně v tom ději ale že můžu vystupovat z role, můžu to komentovat a třeba se stát na chvíli i divákem.
Díky vašemu rozhodnutí ztvárnit roli Maurice Chevaliéra v muzikálu Mata Hari, jste teď za ní nominovaný na cenu Thalie, co tomu říkáte? Co to ocenění pro vás znamená?
Samozřejmě že mne to těší ale především mám radosti, z toho, že je to skvělé PR a také poděkování pro divadlo, producenta, ale i spoustu lidi, kteří se na muzikálu podílejí. Ať už režisér a scénárista Radek Balaš, autor hudby Michal David, textař Lou Fanánek Hagen, skvělí umělci a mnoho dalších. Je moc dobře, že se ty oči otočí na chvíli i na ně, protože si to zaslouží. Pro mě osobně abych řekl úplnou pravdu, to zase tolik neznamená. Protože i když získáte cenu Thálie, rozhodně se vám nezvedne kredit, nedostanete vyšší honoráře a lidi vás nebudou více obsazovat nebo si vás víc vážit. Já jsem to nedělal kvůli nějakému ocenění. Já chodím do Divadla Broadway proto, že sem tady neskutečně šťastný a prožívám tady užasnou hereckou jevištní svobodu. Je tu spousta skvělých lidí, zpívám hezké písničky a udržuji se v kondici po muzikální stránce. Ale rozhodně mi přijde skoro až absurdní, že bych já měl byt nominovaný na cenu Thalie, když je v tomhle oboru dost lidé na daleko vyšší úrovni než já a to jak po pěvecké, tak po taneční stránce. Nejsem ani zpěvák ani tanečník. Pro mě je tahle role takové moje potěšení. S tím, že pokud se to představení povede a já toho zkazím co nejméně, tak se podaří potěšit diváky. A to je pro mne vlastně daleko důležitější než nějaké ocenění a ceny.
Foto: Divadlo Broadway
