„Hynek Čermák byl úplně první Antonín Dvořák, který mě pro tu roli napadl,“ osvětluje výběr hlavní role režisér Jaroslav Brabec. Hynek Čermák v hlavní roli filmu, který zpracovává klíčovou epizodu ze života slavného hudebního skladatele Antonína Dvořáka. A nejen tu, diváci nahlédnou také do jeho rodiny a poznají jeho celoživotní múzu, hraběnku a herečku Josefínu Kounicovou. Právě ona byla Dvořákovou tajnou a celoživotní láskou. Její nemoc ale tvrdě zasáhla do zvláštního a celoživotně ustáleného trojúhelníku, který tvořila spolu s Dvořákem i jeho manželka Anna. Americké dopisy v neděli 4. ledna od 20 hodin na ČT1.
Jak jste se dostal k této látce?
Před několika lety mi scénář nabídl autor Petr Zikmund. Americké dopisy původně psal pro Antonína Moskalyka, a pokud si vzpomínám, byla to verze z roku 1996. Scénář Dopisů se v různých dobách různě vynořoval a zase ponořoval a dost dramaturgů České televize jej znalo a všichni o něm mluvili obdivně. Měli pravdu. Jde o velmi dobrou látku. Jenže k současně realizované podobě měla ještě dlouhou cestu. Přes určité úpravy realizační, po dramaturgické, které se váží k současnému filmovému jazyku nebo mému pohledu na Antonína Dvořáka a formulaci dramatu příběhu… To jsme se už o práci na scénáři s Petrem Zikmundem dělili a hledali cestu…
Jak jste vybíral obsazení?
Hynek Čermák byl úplně první Antonín Dvořák, kdo mě na tu roli napadl. Z mého pohledu je to přesně ten typ »neintelektuála«, jakým podle mě byl i sám Dvořák. Trochu řezník, ale křehký a bohabojný chlap, geniálně nadaný a zmítající se v osudu i v tvorbě, tvrdý a prchlivý, plachý a laskavý. A když jsem následně pak řešil s uměleckým maskérem Martinem Valešem faktický vizuální vjem postavy Antonína Dvořáka, vznikla podoba nad očekávání přesná. Tak zkrátka vypadal Antonín Dvořák, takhle ho známe z učebnic. Martin Valeš odvedl mistrovskou práci, která by ale bez Hynkova podílu na roli byla jen podobou… A Hynek se ztotožnil s osobností, duchem i fyzickými trýzněmi stárnoucího génia – na ten měsíc a půl se stal Antonínem Dvořákem. Tělem i duší. Dělal to na plný kule, párkrát mne »dostal«. Druhý, kdo mě hned v počátku napadl, byl Vladimír Javorský jako J. V. Sládek, kterému je Vladimír velmi podobný a pak Petra Špalková coby Anna, Dvořákova manželka. Tu mám zase moc rád jako herečku a nikdy jsme se předtím nedostali do profesního kontaktu, takže to bylo nyní poprvé. A podobně to bylo se Soňou Norisovou. Ono bylo ve hře i trochu jiné obsazení, ale tím, že se film z různých důvodů posouval a odkládal, nakonec jsem mohl mít to nejlepší obsazení, které jsem zamýšlel původně, a to je toto…
Co pro Vás znamená Antonín Dvořák?
Antonín Dvořák je člověk, se kterým jsem měl tu vzácnou »možnost se seznámit« a snad bych si mohl troufnout říct, se vší skromností, vnitřně ztotožnit nebo spíš – rád bych… Začal jsem se jím intenzivně zabývat, jako člověkem i jako skladatelem. Ne všechno v jeho v životě šlo vždycky tak hladce a čítankově, jak by se mohlo zdát. Měl propady v práci, zažil nepředstavitelné životní tragédie, ale byl také opravdovou světovou celebritou a váženou osobností, doma i v cizině (měl třikrát větší plat než starosta New Yorku, když vedl tamní konzervatoř). Bydlím na Vyšehradě, a když se chodím v noci projít po hradbách a je už klid a ticho, jen město pod nohama hučí a světla ozařují oblohu nad Prahou, pokaždé zajdu k místu u plotu hrobů jeptišek, kde je na hrobku Dvořáků vidět. A tam, na dálku a v tichu mu všechno na sebe vyžvaním, postěžuju si a pak popřeju něco na rozloučenou…
Americké dopisy
Režie: Jaroslav Brabec
Scénář: Petr Zikmund
Hrají: Hynek Čermák, Vladimír Javorský, Petra Špalková, Soňa Norisová, Petra Špalková, Igor Bareš, Jan Novotný, Filip Kaňkovský, Sabina Rojková
Hudba: Jan Jirásek
Kamera: Tomáš Sysel
Vedoucí výroby: Martin Lubomírský
Kreativní producent ČT: Jan Lekeš
Foto: Česká televize
