Sopranistka Martina Janková, barytonista Tomáš Král a klavírista Ivo Kahánek v rozhovoru o inspiracích a vzniku alba, sestaveného z moravských písní Leoše Janáčka, které Supraphon vydal 18. září 2015.
Jaká byla vaše vzájemná spolupráce na nové nahrávce?
Martina Janková: Spolupráce s Ivem Kahánkem a Tomášem Králem byla pro mě velmi radostná. Mohla jsem s nimi totiž sdílet tu čistou muzikantskou rozkoš, kterou zažívám, když se vracím ke svým hudebním kořenům, neboť oni to mají podobné, a tím pádem vědí, o čem zpívám.
Tomáš Král: Spolupráce s Martinou a Ivem byla pro mne nesmírně inspirující a osvěžující. Setkali jsme se pracovně poprvé právě při této příležitosti a byl jsem mile překvapen, s jakou rychlostí jsme si lidsky a hudebně sedli.
Ivo Kahánek: Spolupráce s oběma byla absolutně skvělá, a to jak v rovině umělecké, tak i lidské. Pro mne osobně je velmi důležité, aby si interpreti navzájem byli sympatičtí a komunikovali spolu i v rovinách přesahujících hudební text, pak dochází ke vzájemné inspiraci a výsledek je umocněn. Přesně to jsem s Martinou a Tomášem zažil a jsem jim za to velmi vděčný!
Jaký vztah máte k Janáčkově folklorní hudbě?
Martina Janková: Janáčkovy písně jsou velmi jemnou a citlivou úpravou původních lidových písní, které vášnivě sbíral. Dostal se při tom i do Frýdlantu nad Ostravicí, ze kterého pocházím a kde jsem i já měla možnost již ve svých čtyřech letech u úžasných muzikantů – rodiny Kotků poznat spoustu těchto nádherných písní u cimbálu a naučit se jim. Janáček o svém setkání s Ignácem Kotkem (z jehož tradice vycházím i já) píše ve svém fejetonu, ve kterém své inspirační prameny popisuje, a jmenuje při tom rodinu Kotkovu na prvním místě. Jsem nesmírně ráda, že se tato originální hudební krása dodnes dochovala, i když již tradice lidových písní »nevoní« tak silně. Díky těmto písním jsem se vlastně začala hudbě věnovat profesionálně. Již tam mě to chytilo a už nepustilo.
Tomáš Král: I přesto že pocházím z Brna, tedy města Janáčkova a studoval jsem na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, tak s jeho hudbou jsem se jako interpret setkal jen okrajově, naštěstí to však bylo právě v jeho písňové »folklorní« tvorbě. Jako interpret bych roli Harašty v opeře Příhody Lišky Bystroušky nepovažoval za průlomovou, ale spíše za okrajové seznámení s Janáčkovou operní tvorbou. Jako posluchač mám ovšem naposlouchány ostatní Janáčkovy opery, především Jenůfu, no a také jeho orchestrální tvorbu, například miluji Sinfoniettu.
Ivo Kahánek: Můj vztah k Janáčkovi coby folkloristovi není na té úrovni jako u Martiny, která v podstatě vyrůstala v prostředí cimbálové muziky. Nicméně i já jsem Janáčkem »odkojen« – zejména tím klavírním, kterého mi hrála babička, když jsem byl malý. Jeho tvorba je ovšem natolik charakteristická a pevně vrostlá do kraje, z něhož oba pocházíme, že k ní nelze zůstat chladným. Síla a hudební bohatství moravské písně, Janáčkem kongeniálně umocněné, si svou silou a hloubkou nezadá s jakoukoli světovou hudbou.
Co vás osobně při nahrávání alba nejvíce překvapilo?
Martina Janková: Stále mě překvapuje a žasnu nad tím, jak tato krátká, jednoduchá forma lidové písně v sobě dokáže pojmout hloubku celých životních osudů, jak nesentimentálně a napřímo tato hudba a texty dokážou vyprávět o tak velikých tématech jako je smrt, vojna a láska naplněná i nenaplněná. Je to pro mě jako esence či elixír života. Zpívám hodně té »umělé« hudby a je krásné se najednou ocitnout v tom prostém, původním hudebním světě. Má to nesmírnou sílu a kouzlo.
Tomáš Král: Snad není ode mne troufalé, že si dovoluji říkat, že se v Janáčkovi hudebně orientuji a stylisticky snad také… V jeho folklorní tvorbě se jedná o specifickou hudební stylizaci, ve které jsem se s Martinou a Ivem navzájem ovlivňovali a inspirovali, no a já optimisticky věřím, že jsme se k Janáčkově představě o interpretaci přiblížili co nejvíce. Tedy největším překvapením pro mne bylo, s jakou pohotovostí a oddaností jsme se navzájem dokázali všichni čtyři včetně Janáčka inspirovat a doplňovat.
Ivo Kahánek: Překvapily mne v zásadě dvě věci. Jednak to byl Tomáš, který se během neuvěřitelně krátké doby dokonale převtělil ze špičkového interpreta staré hudby v lidového pěvce – samozřejmě při zachování veškerých profesionálních kvalit. U Martiny jsem to už několikrát zažil a vzhledem k jejímu původu jsem s tím počítal, ale u Tomáše jsem tak rychlou a perfektní metamorfózu neočekával. A pak mě nikdy nepřestane překvapovat a uchvacovat fantazie a proměnlivost, s níž Janáček složil doprovody k jednotlivým písním; snoubí se v tom nezměrný talent skladatele a zkušenost folkloristy s citem prostého Moraváka. Jiří Gemrot, hudební režisér našeho CD, který je rovněž vynikajícím skladatelem a pedagogem skladby na Pražské konzervatoři, se mi svěřil, že tyto písně používá jako učebnici při výuce tvorby doprovodu a harmonizace.
Foto: Supraphon
