Jana Chládková: Muzice jsem dala přednost před učitelstvím

Poprvé na sebe výrazněji upozornila v 90. letech. Od té doby stihla zpěvačka a moderátorka Jana Chládková v rámci showbyznysu řadu věcí – koncertovala s Karlem Černochem, nazpívala duet s Petrem Mukem, účinkovala v muzikálu Babička, vydala dvě sólová CD… V současnosti moderuje na vlnách Českého rozhlasu Region a zároveň pracuje jako dramaturgyně na této stanici. Kromě toho moderuje hudební pořady ve Šlágr TV.

Na poli české pop-music působíte už několik desítek let. Co považujete za svůj největší pěvecký úspěch?
Například už jen to, že si v dnešní době někdo koupí mé CD, nebo se přijde podívat na vystoupení, kde zpívám. Úspěchem mohu nazvat i to, že mám stálé spolupracovníky, bez nichž bych nemohla zpívat původní písničky. Myslím, že je to pro mě opravdová výhra.

V roce 2010 vám vyšlo druhé sólové CD Život je jízda, na které jste zařadila i duet s Petrem Mukem…
Když jsem Petra Muka ke spolupráci vyzvala, osobně jsme se neznali. Měla jsem ráda jeho písničky a bylo mi sympatické, že jsme oba Vodnáři. Petr byl pouze o jeden den starší, než jsem já. Napsala jsem mu e-mail a v příloze mu poslala nahraný duet, kde jsem svůj part nazpívala sama a případný Petrův autor textu Tony Chodora. Jak mi později Petr řekl, písničku si poslechl se svými spolupracovníky, a odepsal mi, že ji se mnou rád natočí. Když jsme se poprvé setkali ve studiu Martina Otruby, vykali jsme si. Byla to legrace, protože jsme měli točit milostný duet.

Jak hodnotíte spolupráci s ním a jak jste jeho nečekaný odchod prožívala?
Na onen večer vzpomínám moc ráda, pochopila jsem, v čem spočíval jeho úspěch. Byl precizní v detailech, neuvěřitelně pracovitý a kolegiální. Než jsme duet natočili, už jsme si nevykali. Petr musel odejít ze studia dřív, ale přestože jsme se znali velmi krátce, nechal mi tam svůj milovaný mikrofon s tím, že až to dokončíme, sejdeme se u něj na Vinohradech. Pro mikrofon si přišel se svým psem, a jako dva správní pejskaři jsme si měli o čem ještě dlouho vyprávět… Petr byl i jedním z kmotrů CD Život je jízda. Když jsme byli spolu na jevišti, naklonil se ke mně a řekl mi: „Užij si dnešní večer plnými doušky, protože těch hezkých večerů, kdy ti všichni plácají po zádech, v muzikantském životě moc není…“ Deset dní nato jsem se dozvěděla, že už si s Petrem nikdy nezazpívám, nechtěla jsem tomu uvěřit…

Vystudovala jste Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, obor český jazyk – hudební výchova. Nikdy vás nelákalo stát se učitelkou?
Musím se přiznat, že jsem učila pouze měsíc na praxi na 1. základní škole v Lovosicích a měsíc jsem měla praxi na gymnáziu v Ústí nad Labem a na Pedagogické škole v Ústí nad Labem. Učit mě bavilo, ale touha po dálkách byla větší, musela jsem se rozhodnout. Hned po státnicích se mi podařilo dostat angažmá ve skupině BIT, která mířila za necelé dva měsíce do zahraničí.

V cizině jste s menšími pauzami koncertovala tři roky. Po návratu do Prahy jste začala zpívat v programu Dalibora Jandy. Jak dlouho vám spolupráce vydržela a jaká byla?
Ještě než jsem poprvé odjela do Norska, přišel se v Praze na nás podívat Dalibor Janda. Řekl mi, že až mě přestane bavit zpívat v zahraničí, ať se mu ozvu. Moc jsem tomu nevěřila, ale když jsem se vrátila, zavolala jsem mu. Slovo dalo slovo a začala jsem účinkovat jako host v jeho pořadu společně se skupinou Prototyp. Po vlastech českých i slovenských jsme se toulali zhruba tři roky a byla to pro mě další zkušenost. Když se ohlédnu zpět, jednalo se o můj první vstup do vod českého hudebního světa.

Pravidelně jste účinkovala i s Karlem Černochem. Jaký to byl podle vás člověk?
Po ukončení spolupráce s Daliborem Jandou jsem začala pracovat v agentuře, kde jsme mimo jiné dělali i televizní produkci. Při natáčení jednoho hudebně-cestopisného filmu jsem se seznámila s Karlem Černochem. Trávili jsme společně se štábem, Karlem a Naďou Konvalinkovou dva týdny v Řecku na lodi a ostrově Zakynthos. Karel hrál pomyslnou roli Odyssea, já Penelopé a Naďa Konvalinková celým příběhem provázela. S Karlem jsme tam točili společně i duet Želví blues, který pro nás napsali Tony Chodora a Pavel Vrba. Když jsme se vrátili zpět do Prahy, Karel mi nabídl spolupráci. Společně s několika kapelami, naposledy s teplickou skupinou Pontiac, jsme prožili s Karlem na jednom pódiu další přibližně tři roky. Pro mě byl Karel obrovský pěvecký vzor, od kterého jsem se hodně naučila. Při společných cestách autem jsme neustále „vařili“. Karel velmi rád a dobře vařil, nezapomenu na jeho 55. narozeniny, kdy pro své přátelé sám připravil hostinu…

Na vašem prvním CD, které vyšlo v roce 2000, se podílel i Michal David. Netoužíte si zahrát v jeho muzikálech?
Lhala bych, kdybych řekla, že bych si alespoň v jednom jeho muzikálu nechtěla zahrát. Muselo by to však probíhat tak, že by mě přímo Michal David nebo někdo z jeho kolegů oslovil s konkrétní rolí pro mě ušitou na tělo. Nejsem soutěživý typ, takže na konkurz by mě dnes asi už nikdo nedostal. U Michala ve studiu jsem natočila čtyři písničky na své první CD. Jednu mi napsal on sám, jmenuje se Pár dní.

V muzikálu jste se už objevila. Jmenoval se Babička a napsal ho skladatel a zpěvák Richard Pachman…
Richard mě přizval ke spolupráci, abych alternovala v roli paní Proškové s Athinou Langoskou. Ta však onemocněla, a tak jsem musela nastoupit na premiéru a už jsem v roli zůstala až do konce projektu. Byla tam bezvadná parta lidí, strašně mě bavilo chodit na představení. Mimo jiné jsem se při tomto projektu seznámila s Miluškou Voborníkovou, Vlastimilem Harapesem a v neposlední řadě s Petrem Haničincem. S Richardem jsme spolupracovali ještě dvakrát, měli jsme společný projekt Šansongs, kde jsme společně s Filipem Sychrou zpívali šansony, které pro nás Richard napsal. A ještě jsem zpívala roli královny Žofie v oratoriu Mistr Jan Hus, kde jsem alternovala s Ilonou Csákovou.

Ve Fajn rádiu jste působila jako redaktorka a moderátorka zpravodajství, od roku 2007 pracujete v Českém rozhlase Region. Jak jste se dostala k této práci?
K práci v rádiu jsem se dostala před čtrnácti lety díky spolužákovi z gymnázia, který byl v té době šéfem zpravodajství na rádiu Zlatá Praha a udělal na mě »podraz«, protože tušil, že bych se k vyhlášenému konkurzu nepřihlásila. Když jsem se za ním přišla podívat do rádia, řekl mi, že by potřeboval, abych mu zpracovala a přečetla jedny zprávy, protože se nedostavil zprávař do služby a že to spěchá. Připravila jsem je, načetla a místo jsem dostala. Vydržela jsem na jedné stanici, i když během doby se změnil její název ze Zlaté Prahy na Fajn rádio, devět let. Když se měnil formát stanice, bylo na čase hledat uplatnění jinde, našla jsem ho v Českém rozhlasu Region, Středočeský kraj. Původně jsem se hlásila do zpravodajství, ale tehdejší ředitel Jan Menger mi nabídl místo moderátorky. Nejdřív jsem se bránila, ale dnes jsem šťastná, že mi tuto příležitost dal. V současné době moderuji nepravidelně víkendový odpolední Region a jednou za čtrnáct dní v pondělí Noční linku. Hlavní pracovní náplní je dramaturgie, připravuji pořad Tandem Jana Rosáka a Hobby magazín Eduarda Hrubeše.

Máte nějaký nesplněný soukromý sen?
Ráda bych procestovala celý svět. Kdybych se znovu narodila, chtěla bych být lékařkou, která jezdí po světě a pomáhá všude tam, kde je to zapotřebí. Když se tak rozhlížím na svých současných cestách, jeden život by mi na to určitě nestačil…

Foto: Archiv Jany Chládkové


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353