Edit Sliacka se narodila v roce 1984 na Slovensku a žije a tvoří v Praze. Je ilustrátorkou a tvoří hlavně dětské knížky a časopisy nebo učebnice pro nižší třídy základních škol. Můžete ji znát například z časopisu Sluníčko nebo z projektu Childbook.
Vaše obrázky jakobych neustále někde potkávala… Nedělala jste i do televizního Animáčku, takové ty prostřihy?
Do Animáčka som nekreslila, ale okrem Sluníčka, kreslím nepravidelne aj do slovenského Slniečka a pred nedávnom vyšla rozprávková knižka pre deti s mojimi ilustráciami vo vydavatelstve Grada Strašidýlko z aktovky, o Kamilkovi, ktorého deti poznajú zo Sluníčka. Momentálne však kreslím viac pre zahraničné vydavatelstvá a preto nie sú u nás moc moje obrázky vidiet. Tiež s priatelom Alexom máme malé rodinné štúdijko Mr.Fox and friends a robime na svojej prvej iPad hre pre deticky, takže tomu momentálne venujem všetok volný čas.
Nikdo by do vás neřekl, že nemáte žádné vysokoškolské umělecké studium, což ovšem nevadí, důležitý je stejně talent a píle, ale co mě hodně překvapilo, že vaše vysoká škola byla tématicky naprosto odlišná od jakéhokoliv umění. Politologie se zaměřením na evropská studia. Co vás vůbec přivedlo na takovou školu? Kreslila jste ráda už od dětství, pamatujete si na své první výtvory, své první sny?
Musím sa bez mučenia priznať, že ma politológia voľakedy dávno naozaj bavila a ani by ma nenapadlo, že sa budem niekedy živiť kreslením. Ja som totiž jako dieťa veľmi nekreslila, až cez gympel som chodila do ZUŠ-ky ale nikdy som kreselnie nebrala jako moju budúcu možnú prácu. Vlastne som poznala z počutia len klasickú predstavu o umelcoch, výtvarníkoch ale o freelanceroch, ilustrátoroch na voľnej nohe, concept artistoch ci character designeroch som nemala ani tušenia. Až Alex ma priviedol naspäť ku kresleniu a dnes si už neviem predstaviť, že by som robila niečo iné.
Kdy jste začínala tušit, že umělecká dráha je pro vás to pravé?
Moja cesta ku kresleniu bola dosť dlhá a nebolo to od začiatku tak, že by som vedela že sa budem kresleniu venovať fulltime. Keď som začala mať prvé zákazky na ilustrácie, tak som robila ako vizážistka pre MaxFactor. Až časom sa mi kreslenie podarilo rozbehnúť tak, že som sa musela rozhodnúť, že od dnes už len kreslím. A musím podotknúť, že to neberiem ako umeleckú dráhu. Ja totiž nie som umelec.
Přemýšlela jste třeba, že byste se sama věnovala nějakým workshopům, kde byste zájemce učila v umělecké tvorbě, kreslení, malování apod.?
Do budúcnosti by som si veľmi želala, aby sa naše foxácke štúdio rozbehlo tak, aby sme mohli robiť kreatívne dielne pre malinké detičky. To by ma strašne bavilo. Ale je to otázka ďalekej budúcnosti… Sama totiž mám pocit, že sa stále učím, a príde mi dost vtipné, že by som ja mala niekoho učiť… Aj keď som sa nechala prehovoriť a vyzerá to tak že budem o sebe a svojej práci rozprávať na ilustrátorskej konferencii PIKTO13..už len keď si na to pomyslím mám obrovskú trému.
Jaký žánr se vám nejlépe ilustruje? Zvířátka, děti, fantazijní příběhy? Máte vůbec ráda náměty, kde musíte naplno rozvinout fantazii, protože onen tvor, kterého máte ztvárnit, má jen velmi hrubě dané obrysy a v podstatě je jeho finální podoba na ilustrátorovi?
Úplne najradšej kreslím pre velmi malinké detičky, takže zvieratká, detičky a potom zase zvieratká. Teraz mám také maminkovské obdobie takže ma strašne moc baví ilustrovať príbehy o tekle do Sluníčka.
Jak dlouho trvá práce na průměrné pohádkové knížce?
Momentálne mám obdobie, kedy mi všetko strašne dlho trvá. Voľakedy som zvládla knižku za niekoľko týždňov, ale dnes potrebujem mesiac a viac. Ale samozrejme záleží na rozsahu. Veľa ponúk som však kvôli nedostatku času nútená odmietať. Je to tími rodinnými povinnosťami a tým, že sa popri tom všetkom snažíme rozbehnúť vlastné štúdio.
Dělala jste také obrázky pro webový projekt Childbook. To je vůbec zajímavé, protože Vaše postavičky budou zdobit, možná často navždy, vzpomínková alba dětí. To jste musela vnímat jako velkou zodpovědnost?
Ilustrácie pre Childbook boli od začiatku moja srdcovka. Tým, že som ich robila keď som bola tehotná a potom aj po pôrode, mala som pocit akoby som ich robila vlastne aj pre Adamka. Veľmi sa budem tešiť, keď sa moje obrázky stanú súčasťou niekoho detstva. To je vlastne sen každého detského ilustrátora.
Jak se vůbec přihodilo, že zakladatelé Childbooku oslovily právě vás?
Tak to si zrovna nevybavujem popravde. Takže to bude skôr otázka na nich, ale musím povedať, že napriek tomu, že sme sa osobne este nestretli, mám pocit, že sa poznáme už dlho, a dakujem im za trpezlivosť, podporu a výbornú spoluprácu.
S odstupem času už vidíte svou práci »v akci«, jak umělecky dotváří zápisky jiných rodičů, to musí být skvělý pocit?
Ano to je. Veľmi sa z toho teším. Viem, aké to je tešiť sa z prvých zúbkov, krôčkov či slov, a je super, že si ich teraz môžme takto pekne zaznamenať.
Máte nějaký ilustrátorský sen, příběh nebo projekt, který byste ráda jednoho dne stvořila?
Momentálne je mojim pracovným snom rozbehnúť Mr.Fox and friends a robiť Adamkovi a deťom po celom svete radosť iPad hrami a kreatívnymi hračkami a takto ich zábavnou formou učiť novým veciam. Už teraz na jeseň by mala vyjsť hra o tvaroch. Veľmi dúfam, že sa bude detičkám páčiť.
Vaše tvorba je velmi osobitá a specifická, měla jste nějaký vzor, idol, kterému jste se snažila podobat, byť třeba jen v začátcích své tvorby nebo jste od začátku byla jen a pouze »svá«?
Úplne na začiatku bola mojím vzorom Mónica Calvo. Jej obrázky mi ukázali, že ilustrácia pre deti nemusí byť komplikovaná, pochmúrna, prehnane umelecká – umelecká v mojom ponímaní slova… ale krásne jednoduchá, farebná, hravá, zároveň vymakaná do detailov ale hlavne veselá. A o to sa snažím aj ja. Aby moje ilustrácie vyvolali úsmev a aby z nich detičky mali dobrý pocit a radosť.
Zdroj: www.cajovnaumodrekocky.cz
Foto: Archiv Edit Sliacké
