Felix Slováček představuje na české hudební scéně špičku mezi hráči na klarinet a saxofon. Do jeho stálého repertoáru patří díla jak z oblasti klasické hudby, tak i jazzu a popu. Jako sólový hráč získal mnoho cen na mezinárodních soutěžích. Svoji hudební mnohostrannost vždy prokazoval také jako skladatel a od roku 1983 jako šéfdirigent Big Bandu Felixe Slováčka. Na svém kontě má více než pět set nahraných titulů a téměř dva miliony prodaných zvukových nosičů. V soukromí žije už třicet let s herečkou a zpěvačkou Dagmar Patrasovou. S královnou dětských srdcí, jak se Dádě říká, má dvě děti – Felixe a Aničku. A právě o Dádě se Felix Slováček velmi upříjmě a otevřeně rozpovídal v knize Fenomém Dáda, ze které je i následující ukázka.
Felixi, proč skončilo tvé první manželství s Alenkou alias René nebo Renée?
Tak jako miliony jiných manželství jsme začali mít problémy, přestalo nám to klapat a začali jsme se hádat. Ještě než jsem poznal Dádu, chtěli jsme se rozvést. V té době jsem ale jezdil po světě s Karlem Gottem, neměl čas a proto rozvod stále odkládal. Dáda byla nakonec ten katalyzátor, který rozvod urychlil, ale došlo by k němu i bez ní, jen o něco později, protože to manželství dávno nefungovalo.
Proč si vlastně změnila tvá tehdejší žena jméno Alena na René?
Nevím. Já ji poznal jako René. Všichni jí tak říkali i když se dál jmenovala Alenka. Já mám dodnes v občance Antonín i když mi všichni říkají Felix.
Proč jsi se přestal vídat s dcerou René?
Po rozvodu jsem podal k soudu několik žádostí, abych se mohl s dcerou stýkat, ale bývalá žena si vždycky našla důvod, proč to nejde. Nakonec mě varovali policisté, že bych neměl být s malou René nikdy sám, ale pouze v přítomnosti třetí osoby, protože ze strany exmanželky prý hrozí, že bych mohl být obviněn z toho, že ji pohlavně zneužívám. Po tomto doporučení jsem si řekl dost, všechno v sobě ustřihl a přestal se s ní stýkat. Nechtěl jsem riskovat a komplikovat si život, když jsem už měl druhé manželství a novou rodinu.
Kdy a kde jsi poprvé zaregistroval Dagmar Patrasovou?
V Semaforu kam jsem občas zašel na představení. Viděl jsem ji ve Smutku bláznivých panen a pak jako bludičku v Kytici. Líbila se mi a tak jsem požádal kamaráda, který chodil s manželkou zemřelého pana režiséra Jeníka Roháče, herečkou Zuzanou Buriánovou, jež s Dádou kamarádila, zda by mohli udělat nějaký večírek, na který bych přišel. Navíc moc rád jím a piju. Holky nakonec po mém naléhání po nějaké době večírek opravdu udělaly u Dády v jejím malém bytě v Loretánské ulici. Vypil jsem a snědl úplně všechno, co tam bylo a usnul. Když jsem se ráno probudil, zažil jsem opilcovo ráno a vůbec jsem nevěděl, kde jsem. Otočil jsem se doleva a uviděl tam takové zkroucené černé klubíčko jako by tam leželo koťátko. Tak jsem to klubíčko rozbalil a v podstatě jsem od té doby z toho bytečku jedna plus nic neodešel.
Jaké bylo tohle první, spontánní milování?
Krásné. Strašně krásné… Dádě bylo strašně těžké odolat.
Co tě na Dádě zpočátku nejvíc zaujalo?
Dáda byla a je krásná a úžasná ženská se všemi přednostmi, o kterých vždycky hovořil Miloš Kopecký – kuchařskou v kuchyni, dámou ve společnosti a gejšou v posteli… Co víc si může člověk přát?
Byla to pro tebe láska na první pohled?
Ano. Už jsem s tím nemohl nic dělat.
Jak tě později napadlo udělat z ní zpěvačku písniček pro děti, když nemá žádný velký hlas a navíc byla zavedenou sexy herečkou ve filmech pro dospělé?
Když jsme spolu začali intenzivněji chodit, běžela už v televizi Arabela. Děti ji začaly mít rády a spontánně pro ni na mou žádost složil Láďa Popelka písničku, kterou Ondřej Suchý otextoval jako Chytila jsem na pasece žížalu Jůlii. Stal se z ní hit a byl to zásadní impuls k tomu, abychom přesvědčili lidi v Supraphonu, že by stálo za to udělat celou desku takových dětských písniček. Nakonec se nám to podařilo a elpíčko Pasu, pasu písničky bylo velmi úspěšné.
Bylo v polovině osmdesátých let v socialistickém Československu těžké přesvědčit monopolní Supraphon, aby vydal album krásné herečce, která ovšem není zavedená jako zpěvačka?
Ano, bylo to strašně těžké. Dokonce jsem použil všechny možné kamarády, kteří byli na Supraphonu dobře zapsaní, aby nám pomohli.
Takže se za Dádinu desku přimlouval i Karel Gott?
Ne, toho jsem do toho netahal, ale Ladislav Štaidl ano. Tenkrát byla doba, že se nedalo přijít a říct jim, aby něco vydali. Všechno totiž schvalovaly různé komise. Třeba moje první album vyšlo v západním Německu u Polydoru a až když Supraphon zjistil, že to je úžasná deska, která se velmi dobře prodává, tak je terpve napadlo, že by mi mohli vydat elpíčko, když mě mají doma. A protože se moje desky dobře prodávaly, vydávali mi pak každý druhý rok novou.
Jak vidíš Dádinu uměleckou budoucnost? Jak dlouho ještě bude moct nosit růžové minisukýnky a zpívat diskotékové písničky pro děti?
Dáda samozřejmě nemůže být pořád princezna a holčička v sukýnkách. Možná, že chvíli může být královna. Královna dětských srdcí. Dřív nebo později z ní bude Dáda bába. Tyhle otázky jsem si kladl před deseti lety a bylo to úplně zbytečné, protože Dáda je fenomém, který pořád funguje. A osud nám časem sám ukáže tu správnou vyhýbku, na kterou by měla odbočit.
Myslíš, že ten přerod z Dády na bábu děti vezmou, když v televizi bude Dáda pořád tou krásnou Xenií, Koloběžkou první nebo Káťou z Návštěvníků?
Ten okamžik jednou přijde, protože ať děláš co děláš, tak se o to příroda postará.
Ona by měla mít dostatečně našetřeno, aby si mohla dát velkou pauzu a příjít s něčím novým třeba jako ta zmíněná bába za pět, deset let… Nebo o tom takto vůbec nepřemýšlíte?
„Tady nejde o peníze. Myslím si, že každý člověk by měl něco dělat. I lidé, kteří mají spoustu peněz, jsou pořád aktivní a stále něco vymýšlejí. Dáda může psát detektivky, protože má úžasný smysl pro kombinace. Může pracovat v charitě nebo dělat něco úplně jiného, protože má kredit, který si nikdy nezpronevěřila a nikdy neudělala nic špatně. Na druhé straně je Dáda herečka a každá herečka touží po tom, aby byla na jevišti. Dagmar Havlová by taky nemusela hrát, ale srdce herce ho stále táhne na jeviště. Jednou si to zkusí, vychutná si potlesk, který je jako droga a už potom chce tu drogu vychutnávat pořád. A pokud ji nemáš, chřadneš. Kdyby Dáda neměla kolem sebe děti a jeviště, začala by chřadnout.
Pojďme nyní k Dádě jako ke člověku – čím ti jde na nervy, jaké má negativní vlastnosti?
Dáda nemá negativní vlastnosti.
Opravdu?
Opravdu nemá. Možná, že jí lezu hodně na nervy já, ale ona mně ne.
Ani se doma nikdy nepohádáte?
Kdo by se občas nepohádal nebo nezvýšil hlas? To jsou ale malichernosti.
Byl jsi jí nekdy nevěrný?
Myslím si, že tohle téma by mělo být tabu. Osobně nepátrám po tom, co kde Dáda dělá, protože si myslím, že nic takového nedělá. A bylo by správné, kdyby si i ona myslela o mně totéž. Navíc je blbost po tom pátrat.
Jste spolu už třicet let. V čem si myslíš, že je hlavní důvod toho, že vám to tak dlouho vydrželo v podstatě bez větších mraků a bouří?
Všechno to je o toleranci. A taky se už dokonale známe a víme, co kdo kam položí, co od toho druhého můžeme čekat. Jak se zpívá v jedná slovácké písničce: ‚Těžké naše rozlúčení, když sme spolu naučení‛. Jsme zkrátka takové spojené nádoby. Asi po měsíci našeho vztahu mi Dáda dala řetízek se dvěma ozubenými kolečky, které do sebe zapadají. Od té doby ho nosím na krku, protože my jsme taky taková dvě ozubená kolečka, která do sebe zapadají.“
Kdyby jsi měl říct jen jednu jedinou věc, kterou si na Dádě nejvíc ceníš, co by to bylo?
„Dáda je narozená ve znamení Býka. Toho si cením, to řekne všechno. Je to prostě držák. Ale je pravda, že ji nesmím rozlobit tak, aby použila rohy.“ (smích)
Více naleznete v knize Fenomén Dáda, kterou si můžete objednat za akční cenu zde:
http://www.jota.cz/osobnosti-a-hvezdy/fenomen-dada/
Foto: Jota.cz
