Pavel Haas Quartet patří k nejlepším hudebním tělesům svého druhu na světě. Dokazuje to denně svými vystoupeními na nejvýznamnějších světových pódiích, vynikajícími nahrávkami i množstvím cen, které by se dnes sotva vešly na jednu zeď. Ve čtvrtek 6. října 2011 k nim v Londýně přibylo jedno z nejvýznamnějších ocenění, jaké v oblasti klasiky existuje. Prestižní Gramophone Award za nahrávku Smyčcových kvartetů Antonína Dvořáka získali nejen v kategorii Komorní hudba, ale tento titul získal i nejvyšší možné ocenění – stal se Nahrávkou roku 2010! Jedná se po letech o jeden z největších úspěchů, jakého česká hudba v mezinárodním kontextu dosáhla. I o tom mluvíme se členkou kvarteta, houslistkou Evou Karovou.
Jak vnímáte ocenění Gramophone Awards za vaši nahrávku smyčcových kvartetů Antonína Dvořáka?
Samozřejmě je to pro nás velká pocta, už když si uvědomíme, z jak obrovského množství nahrávek se na Gramophone Awards vybírá.
Jak je mezi muzikanty tohle klání chápáno, je to hodně prestižní záležitost?
Musím říct, že je to velice prestižní záležitost. Pokud bychom chtěli srovnávat, dala by se tato událost přirovnat například k udělování Oscarů ve sféře filmové.
Nejrůznějších uznání jste již v mnoha zemích získali celou řadu – co pro vás znamenají?
Největším oceněním je pro nás vždy nadšení a odezva publika na našich koncertech a po nich. Ceny, které dostáváme, jsou pro nás důležitou zpětnou vazbou ze strany odborníků v oboru, jakási satisfakce za každodenní těžkou poctivou práci, potvrzení, že to, co děláme, má smysl a že to děláme dobře. Každá cena, kterou obdržíme, je pro nás velkým povzbuzením.
Znamená vítězství v Gramophone Awards něco nového ve vaší kariéře, nové nabídky či cokoliv jiného?
Je to možné, například po ocenění CD s kompozicemi Sergeje Prokofjeva na Diapason d´Or de l‘Année v Paříži jsme začali dostávat více nabídek na koncertování ve Francii. Každým takhle prestižním oceněním se dostanete ještě více do povědomí pořadatelů významných festivalů a koncertních cyklů.
Jaký máte vztah konkrétně ke smyčcovým kvartetům Antonína Dvořáka?
Více než vřelý! Máme za to, že jeho kvartety, obzvláště op. 106, jsou to nejkrásnější a nejčistší, co kdy vůbec bylo v hudbě napsáno. Dvořák je naprosto nadčasový a jsem si jistá, že jeho hudba vydrží navěky.
Jak čerstvě oceněná nahrávka vznikala, rodila se lehce nebo s obtížemi?
Na natáčení jsme se velice těšili. Během nacvičování těchto skladeb jsme cítili velký respekt k dílu i jeho autorovi, díky mnohým koncertním provedením jsme postupně nacházeli vlastní cestu a učili se naplňovat naše představy, přitom jsme se snažili zachovat Dvořákův jazyk. Samotné nahrávání ve Dvořákově síni Rudolfina potom bylo velmi inspirující. Po třech našich CD se skladbami autorů 20. století tak vzniklo jedno krásně romantické.
Jaké vás teď v nejbližší době čekají projekty, koncerty, cesty, nahrávky?
Nadcházející sezónu máme opravdu plnou, ještě na podzim nás čekají koncerty v krásných halách, jako jsou třeba Wigmore Hall v Londýně, Concertgebow v Amsterdamu, Konzerthaus ve Vídni, budeme hrát v Glasgow, Bruselu, Stockholmu, Zurichu, máme před sebou turné po Japonsku… A na začátku příštího roku budeme hrát například v Hong-Kongu, Barceloně, Madridu, vydáme se na turné po USA – a tak dále. A chystáme i nové dvojcédéčko se skladbami Franze Schuberta, konkrétně to budou kvartet Smrt a dívka a violoncellový kvintet C dur, který si s námi zahraje violoncellista Danjulo Ishizaka.
Slibně se rozvíjí vaše spolupráce se Supraphonem, a to nejen co se týče nahrávek, ale i co se týče koncertního zastupování v Čechách a na Slovensku…
Spolupráce se Supraphonem je opravdu vynikající. Nebývá ve světě zvykem, že si soubor může vybrat skladby, které chce natočit. To je v dnešní době skutečně nebývalá věc. Jsme velice rádi, že ve výběru repertoáru nám tým Supraphonu věří, na výsledku je totiž většinou poznat, když pracujete s vírou v konkrétní věc. Nakonec to dokazují i ocenění, která jsme v průběhu naší spolupráce dostali. A co se týče zmíněného koncertního zastupování v České a Slovenské republice: rádi bychom tu hráli mnohem častěji – a to je jeden z důvodů, proč tento druh spolupráce vznikl. Těšíme se na to, že si i u nás vytvoříme širší okruh příznivců; však víte, ne nadarmo se říká „všude dobře, doma nejlépe“!
Foto: Supraphon
