Clarinet Factory patří k souborům, které vždycky něčím překvapí. Nikoliv virtuózní bravurou, o té už každý dávno ví, ale třeba propojováním žánrů a oblastí, ve kterých se dokážou naprosto přirozeně pohybovat. Kvarteto, které vyšlo z klasiky, právě vydává neobyčejně zajímavé dvojalbum nazvané Worx and Reworx. První disk obsahuje originální hudbu v akustickém provedení, druhý pak elektronické remixy vzniklé bez nadsázky v celém světě. Povídáme si s otcem myšlenky remixového alba Josefem Sedloněm z Radia 1 a kapelníkem Clarinet Factory Jindřichem Pavlišem.
V jedné z recenzí jsem se dočetl, že remixy vaší hudby nejsou potřeba; že si vystačíte sami se svými klarinety…
Pavliš: Dovolím si s tímto tvrzením zčásti souhlasit, zčásti nesouhlasit. Jako kapela si s vlastní muzikou samozřejmě vystačíme, v tom není problém. Její remixy ale nevznikaly proto, že bychom si nevystačili nebo proto, aby se porovnávaly s našimi původními verzemi. Pro nás je to nový prostor, který se otevírá jednak nám, jednak posluchačům. Myslíme si, že to je přístupová cesta k nám odněkud z jiné oblasti. I ten, kdo by nás normálně neposlouchal, se nám takhle může přiblížit. Do projektu jsme šli s tím, že naši hudbu poskytneme jiným umělcům pro jejich zcela svobodné kompozice. Rozhodně to pro nás nebyla žádná soutěž nebo konfrontace.
Mluvíte o nové cestě; byla pro vás příjemná?
Pavliš: Určitě ano. Už proto, že za ní stojí Josef Sedloň, pro nás učitel nových žánrů. Žánrů, ke kterým se muzikant ukotvený v klasice příliš často nedostává.
A nabalují se díky novému albu i noví fanoušci Clarinet Factory?
Pavliš: Stoprocentně. Na sociálních sítích vidíme, že to funguje. Lidé, kteří chodí na jinou muziku, než je takzvaná vážná, si nás právě přes remixy nacházejí. Víte, elektronika a klasika mají spoustu styčných bodů. V první řadě svobodu, nekomerčnost a obrovský umělecký potenciál.
Sedloň: Hudba Clarinet Factory se opravdu tímhle způsobem přibližuje mladým, akustické nástroje se přes elektroniku dokážou právě s mladším publikem dobře propojit. Ve světě už je to, díky vývoji zvuku a elektroniky, zcela běžné. A kluci z Clarinet Factory jsou tomuhle všemu otevření. Současně je náš projekt spojuje se světem, s remixéry z celé zeměkoule. To by mohlo pomoct i prodeji desky. Radi bychom sehnali distribuci v Americe, v západní Evropě nebo i v Japonsku.
Měli jste možnost do jednotlivých remixů mluvit a ovlivňovat jejich konečnou podobu?
Pavliš: Ne, ani jsme to nechtěli. S Josefem jsme udělali předvýběr skladeb, které by mohly remixéry oslovit, a oni si pak na internetu, kam jsme je vystavili, vybrali. Takhle vznikla konečná sestava dvanácti skladeb. Do tvůrčího procesu jsme nezasahovali. Brali jsme to tak, že naše stopy jsme odevzdali – a děj se vůle boží…
Jak dlouho myšlenka na remixové album zrála?
Sedloň: Od roku 2010. Tehdy poprvé padla myšlenka, že muzika Clarinet Factory je dobrým materiálem k remixům. Na konci předloňského roku vznikl první remix, výsledek byl výborný, i klukům z kapely se ta věc líbila. A loni na jaře jsme si pak definitivně řekli: jdeme do toho!
Pavliš: Cesta remixů je dnes poměrně běžnou cestou i u umělců, u kterých by to člověk nečekal. Příklad: slavná portugalská kapela Madredeus se zaměřuje na muziku velmi inspirovanou portugalským folkem; a přitom má skvělé remixové album. A rád připomínám i Stevea Reicha, který je velmi často remixován – myslím si, že právě z téhle strany k němu přišla velká část publika.
Zpátky k vašemu remixovému albu. Připadá mi poklidné, uklidňující; bylo to v zadání nebo se remixéři nezávisle na sobě shodli v tomhle pojetí?
Sedloň: To v podstatě vzniklo mým předvýběrem remixérů. Možná jsem plánoval ještě větší různorodost, ale co vzniklo, to vzniklo. A máme z toho radost. Deska má skvělou náladu, přitom tam najdete i klubový či break-jazzový remix. Tedy ne zcela žánrově zařaditelné záležitosti. A pak tam jsou skladby na pomezí vážné hudby a ambientu nebo i se špetkou jazzu. Tohle mě baví a myslím si, že to s muzikou Clarinet Factory dobře koresponduje.
Přitom jde o muziku »stravitelnou« i staršími posluchači…
Sedloň: Jasně. A co se týče těch mladých: nemyslel jsem ty mainstreamově založené patnáctky. Tahle muzika je pošušňáním pro generaci posluchačů od pětadvaceti výš, pro lidi, kteří jdou do hloubky, přemýšlejí a sami si hledají sobě vyhovující hudbu. Pro ně musí být album Worx and Reworx potěšením.
Clarinet Factory slaví dvacáté narozeniny? Plánujete, vedle nového alba a dvou koncertů, na kterých bude pokřtěno, nějaké další oslavy?
Pavliš: Žádné velké oslavy jsme v plánu neměli, ale slavíme vlastně průběžně. Před pár dny mělo například premiéru představení taneční skupiny VerTeDance, které si vybralo naši muziku. Ti lidé si nás našli sami, zčásti jsme se jejich projektu naživo účastnili. To je pro nás dárek. A dál… plánujeme další z koncertů v zatopeném lomu u Nečína, na nichž už čtrnáct let spolupracujeme s Jakubem Fabelem a Ondřejem Beránkem. Tito dva pánové nás zároveň přizvali k vytvoření hudební instalace v Muzeu Karla Zemana a podílejí se na mnoha dalších aktivitách Clarinet Factory. V Šumperku pak chceme provést projekt, při kterém budeme pracovat s architekturou tamního kláštera. A v dubnu začneme s výjezdy do dětských domovů, na to se moc těšíme. Tohle jsou pro nás opravdové oslavy.
Info: www.clarinet-factory.cz
Foto: Supraphon
