Jak blaho vymýtit… aneb jak naprosto zrušit živočišný druh »žena« a »muž«. Kniha K.O. sexu je vtipným nadhledem nad dnešní módou zmatení pohlaví a různých generových spravedlností. Zůstanou nám alespoň Vánoce? V předsvátečním čase je načase se zamyslet, jestli jednou z toho všeho spravedlivého neuděláme Ježíše gaye a chudák Marie sklánějící se nad kolíbkou v Betlémě bude vůbec matkou. Jaká je role Josefa,… toť necháno fantazii… A tak se autora knihy ptám rovnou a bez okolků?
Jak jste k tomuto tématu došel? »Knihy sexu« už byly uzavřeny, přesto je tu další díl?
Po Tao sexu, Ciao sexu a Mao sexu jsem si už vážně myslel, že mám téma sex v pohodě odpracováno a nic víc se už o něm nedá napsat, co by se neopakovalo. Ostatně i tematicky se to zdálo být kompletní: 1. Jak muž uspokojí rozkoše ženské starodávnými čínskými technikami, 2. Jak žena naučí muže, aby to uměl, 3. Jakými pitomostmi si lidé kazí radostný sex. Jenže do té pohody najednou vtrhl agresivní feminismus jako politické hnutí vyprovokované zvolením Trumpa, a to pak ještě v absurditě přetrumfla vlna patologického genderismu, se sedmdesáti různými pohlavími a možnými přeměnami z jednoho na druhé. A nahromadilo se mně těch absurdit tolik, že nebylo možné to nevzít jako další zdroj obrovské srandy, třebaže se to samo sebe bralo tak vážně. Nebo možná právě proto. Jenže mně do titulu pořád chyběl rým na to původní »tao« a dlouho jsem na žádný nemohl přijít. A pak se mně najednou rozsvítilo: tihle lidé radostný sex zabíjejí. A zjevil se mně boxerský knock-out.
Možná jsou i Vánoce v ohrožení, jaká je role Josefa u té kolíbky? Jak hezky ji už dokázalo moderní lidstvo pokroutit? Nedoneslo se vám něco z těchto spekulací?
V ohrožení je všecko, co tvoří, udržuje a drží pohromadě racionální západní civilizaci. Vánoce už jsou v mnoha západních zemích okrajovány a zbavovány původního křesťanského tématu a sekularizují se odbouráváním tradičních symbolů, údajně aby »neurážely« jinak věřící. Myslí se tím samozřejmě konkrétně muslimy, a jen muslimy, neboť příslušníci žádných jiných náboženství se Vánocemi neurážejí a berou je jako samozřejmou součást tolerantní kultury, v níž mohou bezpečně být sami sebou. Muslimové žádají něco navíc: nejen aby mohli být sami sebou, ale aby každý jiný byl jako oni. Tak se levicový agresivní ateismus, jehož jedním ze symptomů feminismus je, snoubí s agresivním ultra-religionismem, což je absurdita, kterou feminismus nevnímá a islám z ní musí slintat radostí, jak se mu ten Západ radostně poddává a jak ty ženy po něm touží.
Ale k těm vámi zmíněným protagonistům vánočního příběhu. Připomeňme si, že civilizace a kultury jsou tvořeny ztotožněním s určitými příběhy, a je lhostejné, zda jsou to legendy nebo historická fakta. Ale když odeberete příběh, civilizace ztratí smysl své existence. To přesně se teď se Západem děje, systematicky a intenzivně. Včetně třeba toho, že si vánoční příběh přizpůsobuje i »homosexualismus« coby politické hnutí (na rozdíl od homosexuality coby osobní sexuální preference). Ten rád hledá homosexualitu v lecčems a leckoms, včetně Ježíše. „Byli to přece všichni chlapci spolu,“ říkávají. „A Ježíš miloval Jana,“ píše se přece v Evangeliu.
No, my už z asi před půl stoletím nalezených rukopisů známých jako Dead Sea Scrolls čili svitky od Mrtvého moře, obsahujících několik do té doby neznámých evangelií, víme, že Ježíš byl ženatý s Marií Magdalenou. Podobně se homosexualisté snaží v Bibli nacházet homosexualitu u Davida a Jonathana, což je urážka mužského přátelství.
A já se omlouvám, že nedokážu vyslovit slovo »gay« v homosexuálním významu. Jsem z generace, která ještě toto slovo pamatuje v jeho původním významu »veselý« a nedokážu homosexuálům (nebo spíš homosexualistům?) odpustit, že to slovo z angličtiny vyvlastnili tak, že se už v původním významu nedá použít. A česká verze »gayové« mně už vyloženě skřípe v uších a mrazí po zádech. Z důvodů čistě lingvistických, nikoli »předsudečních«.
Spekulace o Josefovi jsou z jiného škopku, dalo by se říct zlomyslně antikřesťanského, znesvěcujícího postavu Ježíše jako nemanželského a Josefem adoptovaného. I ten oklikou vychází z evangelijní informace, že Josef sice byl Mariin manžel, ale nebyl biologickým otcem Ježíšovým, který byl počat neposkvrněně. Irský komik Dave Allen o tom vyprávíval tuto anekdotu:
„Kam bych si tak mohl zaletět na dovolenou?“ ptá se Hospodin andílků.
„Na Zemi, je tam moc krásně, a hezký holky.“
„No právě, o Zemi mně nemluvte. Před dvěma tisíci lety jsem se tam spustil s vdanou Židovkou a dodnes se o tom povídá.“
Já bych klidně to neposkvrněné početí ještě zvýraznila. Vím, že má symbolický hluboký význam a nic proti němu nemám, ale mám trochu obavy, aby si i tento biblický akt za chvíli lidstvo nevyložilo nějak zvrhle.
Křesťanství myslím udělalo chybu, když ono racionálně těžko uvěřitelné neposkvrněné početí učinilo stěžejním bodem křesťanské nauky, bez něhož křesťanství není křesťanstvím. Zda to není jedna z příčin jeho dnešního útlumu. V Ježíšově dramatu a citátech je přece dost témat, na nichž se dá stavět bohulibý život s křesťanskými hodnotami, etikou a láskou k světu. A který stojí za to bránit. Víra v jeho neposkvrněné početí je něco, k čemu hluboce věřící křesťan může postupně dospět, ale nemusí v ně ihned věřit, aby se mohl hlásit ke křesťanství. Je v tom jistý (a pro racionální a tápající mysl možná odrazující) maximalismus »buď věříš všecko, nebo nic« a pak nejsi křesťan. Je to škoda, možná by tolik lidí od křesťanství neodcházelo. Každé náboženství je cesta hledání, od nevědění k vědění a od pochybností k víře.
Ale ono to možná bude brzy vysvětlitelné vědecky. Při genetických experimentech na myších se náhodně pomíchaly chromozomy tak, že myš porodila myš bez myšákova přispění. Co je možné dnes u myší, bude jednou možné u lidí. Akorát to má zatím jeden háček: neposkvrněné samičce se rodí zase jen samička. Což by jednoho dne mohlo pomoci feministkám k vyhubení nenáviděných mužů, aniž by to ohrozilo budoucnost lidstva. Taky jim to může pomoci tvrdit, že Spasitel byl ve skutečnosti Spasitelka.
Nenávist k synům, která je předávána ženami žijícími poněkud agresivní feminismus, to je téma, které mi vyvstávalo z knihy asi nejvíce. Je to skutečně tak zlé? Kastrují matky své syny a na co si mají matky synů dávat největší pozor, protože chápu, že mnohdy to nedělají vědomě?
Je v tom určitá míra schizofrenie. Vidí ve svých synech jednak děti, které je potřeba před světem chránit, takže z nich dělají rozmazlené mamánky nerozvíjející své mužství. Na druhé straně je vnímají jako zárodky budoucího mužského šovinismu, či jak je dnes populární, »toxické maskulinity« (která působí války, útlak, zotročování, ničí planetu, atd. atd., dosaďte si kterékoli jiné negativum), a ty pak v nich potlačují.
Výsledkem je už několik generací postižených něčím, co francouzský konzervativní filosof Guillaume Faye nazývá »devirilizace«, česky nejspíš »odmužnění«. Je to opravdu námět na studium psychiatrické. Samozřejmě to oslabuje civilizaci a znesnadňuje její obranu před kulturami »virilnějšími«, čili s mužskou dominancí.
Snad nedopadneme jako ve Švédsku, kde jsou školkové hry o tom »jaké pohlaví chceš být?« a začneme si více vážit tradičního rozdělení společnosti, tradic, rituálních přechodů ročních období, svátků a všeho toho, podle čeho se naši předkové orientovali v čase i běhu života. A tak se ráda vrátím spíše k těm Vánocům.
Pozor, už to začíná i v českých školách. Vím o několika případech změny pohlaví – zatím pomyslné, ne ještě chirurgické – u sedmiletých dětí, s podporou pedagogů, psychologů a sexuologů. Na námitku, že je to v Česku u nedospělých nezákonné, odpovídají »brzo to podle regulací EU zákonné bude«.
Jak Vánocům nedat K.O.? Máte nějaký svůj životem získaný recepis? Někdy mám pocit, že stejně jako ten gender, i Vánoce už jsou zmatené, a kdo si nenašel své tradice, zuby nehty si neuzurpuje svůj sváteční čas a rozpoložení, nemá šanci prožít s koncem roku a bilancováním pranic pozitivního…
Ať už Vánoce jako takové slavíme nebo ne, ať už v jejich příběh a původ věříme nebo ne, neuškodí nám se na těch pár dní na konci roku zastavit, uklidnit se, chlácholit se laskavou muzikou, ozářit si tmu pestrými světly, povzbudit si chuťové buňky dobrým jídlem, a nad tím rokem zapřemýšlet, co by se v tom příštím dalo udělat líp. Je to ostatně taky pořád doba slunovratu, v níž se časné stmívání láme v časnější svítání. Čili oslava světla, nebo osvícení.
Strávil jste mnoho let v zahraničí, jaká »cizí« vánoční atmosféra Vás nejvíce oslovila?
Jednou kdysi ještě v 70. letech jsem zažil Vánoce v Benátkách. Byly zcela výjimečně zasněžené do výše půl metru. Do toho se otevřela obloha s jasně zářícím a ve sněhu blyštícím sluncem, do toho pár vánočních stromků na náměstích, vánoční trhy, pestré barvy renesančních fasád, a živá muzika pouličních zpěváků. Nejvíc mě fascinovaly v zahradách právě teď do měkka a sytého oranžova dozrávající (a na trzích prodávané) plody kaki na holých odlistěných stromech.
Druhou příjemnou vzpomínkou jsou Vánoce trávené s mým tehdy ještě předškoláckým (dnes patnáctiletým) synem v Baden-Badenu, kde bylo celé velké otevřené prostranství zaplněné stánky s tradičními lahůdkami, s kolotočem, a »živým« betlémem, tedy otevřeným chlívečkem s živým zvířátky. Jehně, telátko, oslík, srnka, králíci, kohout, kachny, vždy obsypané zevlujícími dětmi tlačícími se oslíčka nebo srnku pohladit nebo jim dát kousek mrkve. A do toho muzika živých koledníků, sboru školáků, a vůně smažení, pečení a grilování. Jestli to tam je dodnes, nevím, dlouho jsem tam nebyl, a vím, že i v Německu se Vánoce potlačují.
Podívejme se ještě prognosticky do roku 2020. Co bude hýbat světem, neovládne genderové šílenství celý svět?
Chtěl bych být optimista a stále se snažím to brát s humorem, v naději, že to konečně každého trkne, do jakého se řítíme chaosu. Protože jestli to nezastavíme a »nezvirilníme«, převálcuje nás kultura úplně jiná, v níž už na žádnou srandu nebude místo. Ale nebojme se, v roce 2020 to ještě nebude. Chechtejme se, co nejdéle to půjde.
Takže lze třeba odhadnout, o čem by mohla být další neplánovaná »Kniha sexu«?
Před rokem jsem dostal neodmítnutelnou nabídku psát o sexu každý měsíc do Playboye. Takže opět hr na internet, anglický, francouzský a italský. A ejhle, ono se ve světě sexu pořád něco zábavného děje a za kouřovou clonou antisexuálního feminismu a genderismu sex žije dál. Takže ony se ty články do roka zase nahromadí do další zábavné knížečky. Další rým na »tao« už asi nenajdu, tak se asi bude jmenovat »Sex nás všechny přežije«.
A na závěr, komu hlavně byste svou knihu doporučil?
Každému, kdo by se nad těmi z pesimistického pohledu beznadějnými událostmi a trendy ještě chtěl náruživě terapeuticky rozchechtat.
Tak směle do toho, protože právě takto potřebujeme na dnešní témata nahlédnout. A závěry poté nechť si každý udělá sám. Děkuji za rozhovor.
Kurasovy knihy najdete zde: https://www.eminent.cz/kniha/630_ko-sexu
Foto: Archiv autorky
